Nejlepší RAM pro 2025? Testujeme CU-DIMM vs. DIMM v praxi | Kapitola 2
Seznam kapitol
Koupit lze RAM s rychlostmi od 4800 MT/s až po zhruba 8400 MT/s, tato čísla rostou a přibývají standardy jako CU-DIMM. Vyplatí se ale sáhnout po dražším kitu?
V posledním půl roce se objevil nový pojem na poli RAM, a to CU-DIMM. Běžně se setkáte s DIMM paměťmi, byť správně by se měly označovat jako U-DIMM. Tedy v případě CU-DIMM v názvu přibylo pouze jedno písmeno označující „Clocked“, tedy nový generátor taktu, respektive opakovač taktu.
V praxi CU-DIMM fungují podobně jako běžné U-DIMM s tím rozdílem, že u DIMM je generátor taktu pouze v procesoru. V takovém případě se u velmi vysokých rychlostí může informace o taktu znehodnotit a paměti ztrácejí na výkonu. V případě CU-DIMM je generátor taktu i na samotných paměťových modulech, ten vyčte informaci procesoru a následně ji přenáší jen na velmi krátké vzdálenosti, čímž se neznehodnotí.
CU-DIMM jsou tedy vhodné do situací, kdy jsou takty pamětí příliš vysoké. V praxi se s nimi setkáváme nad 8000 MT/s. CU-DIMM však nejsou jen o generátoru taktu, výrobci do těchto modulů dávají ty nejrychlejší a nejkvalitnější paměti současnosti. Existuje zde větší prostor pro hraní si s časováními, tedy obecně pro přetaktování a ladění pamětí.
U CU-DIMM si však musíte dát pozor na kompatibilitu. U AMD to je nejen kompatibilita se základní deskou, ale ta musí mít i odpovídající BIOS (ne všechny verze technologii podporují) a na desce musí být i kompatibilní procesor. Obecně se dá říct, že na začátku roku 2025 se CU-DIMM pro procesory AMD nevyplatí.
U Intelu a patice LGA1851 se dívejte jen po podpoře základní desky. Ta udává nejen maximální rychlosti, ale právě i kritickou podporu samotného standardu CU-DIMM. Základní desky s čipsetem Z890 podporu pro CU-DIMM mívají. Zato základní desky se starší paticí LGA1700 podporu pro CU-DIMM nemívají a sotva ty nejdražší modely zvládnou 8000 MT/s.
Rychlosti a časování RAM
Většinou se u RAM mluví o jejich výkonu, který se správně udává v MT/s neboli v megatransferech za sekundu. To značí, kolikrát je RAM schopná za sekundu přenést data v milionech, a takto se řeší výkon jakékoli sběrnice. S MHz je problém zejména v tom, že kromě fyzikální nepřesnosti DDR (tedy Double data rate) přenáší dvě informace za takt a například u RAM s 8000 MT/s se setkáte s dvěma zápisy taktů – 8000 MHz i 4000 MHz, oba mohou být správné, což je matoucí.
Počet transferů spolu s šířkou pásma určuje celou propustnost dat, což je důležité zejména pro produktivní činnosti s počítačem jako stříhání videa, ale i načítání hry. Vyšší číslo může být lepší, i když jste přímo ve hře a chcete co nevyšší fps, ale nejde o jediný faktor.
Spolu s hodnotou MT/s se vždy dívejte i na časování. To se dělí na primární, sekundární a terciální časování, přičemž to primární najdete ve všech technických specifikacích, například jde o řetězec CL38-48-48(-128). Často jsou informace ještě zkráceny třeba na 8000 MHz CL38. Na rozdíl od rychlosti přenosu zde platí, že nižší čísla jsou lepší.
U primárních časování vždy požadujte co nejnižší hodnoty, ale také za ně zbytečně nepřeplácejte. Primární, sekundární a terciální časování je rozděleno podle důležitosti, primární udělá největší rozdíl ve výkonu kitu a terciální ten nejmenší. Zároveň platí, že zatímco primární časování je dané to sekundární a terciální nastavení ladí základní deska (resp. někdy její výrobce při testování kompatibility RAM). Kromě výkonných RAMek je tedy dobré mít i kvalitní a plně kompatibilní základní desku, která dokáže paměti správně vyladit, případně se můžete inspirovat na fórech podle uživatelských zkušeností nebo si je ladit sami.
Proč jsou časování důležitá? Popisují počet cyklů, po které trvají různé operace s paměťovými buňkami. Pro jejich pochopení není nutné je vyjmenovávat, ale říct si, že přímo ovlivňují latenci. Procesor má vždy několik úrovní vlastní cache pro uložení dat a platí, že čím blíže se nachází, tím je rychlejší (ve smyslu nižší latence i propustnosti), jde to od L1, L2, L3 až po RAM, která je sice nejkapacitněšjí, ale nejpomalejší pamětí. Přestože se úkony měří v nanosekundách, pro procesor to je celkem dlouhá doba. Zejména to platí pro hraní her, kdy je potřeba dělat hodně úkonů a velmi rychle. Pro hraní je tedy časování a latence důležitou vlastností.
XMP, DOCP a ladění
Základní desky mívají funkce pro snižování latencí, jde o pokročilé automatizované ladění pamětí. Především základní deska hledá co nejnižší stabilní hodnoty pro časování, což zajistí minimální latenci. Takové ladění může přinést i jednotky procent výkonu navíc i přímo ve hrách. Musíte si však hlídat stabilitu, protože pokud to přeženete, hra bude padat nebo občasně uvidíte BSOD čili modrou smrt.
U pamětí RAM existuje i základní ladění jejich výkonu, které by měl udělat každý. Raději to zde pro začátečníky jasně vysvětlím – když si koupíte RAM s 8000 MT/s a CL38, po prosté instalaci do počítače poběží třeba na 4800 MT/s a CL40, tedy výrazně pomaleji. Toto jsou základní hodnoty, které jsou funkční za všech okolností, vše výše se de facto považuje za přetaktování a nemůžete si stěžovat, když to fungovat nebude nebo s takovými hodnotami bude počítač nestabilní.
Výrobci základních desek však mají jednoduché řešení, pro procesory od Intelu existuje XMP 3.0 a pro AMD zase EXPO. Pomocí těchto standardů můžete v BIOSu na jedno kliknutí nastavit maximální rychlost daného kitu RAM. Stačí si pouze pohlídat, aby základní deska papírově zvládala rychlosti a aby paměti měly certifikaci XMP, když máte procesor od Intelu, nebo EXPO pro AMD. Pokročilí uživatelé si na stránkách výrobce základní desky najdou, které kity RAM jsou zaručeně kompatibilní. K dispozici je vždy seznam odzkoušených sad, ten dodá jistotu, ale velmi pravděpodobně budou fungovat i jiné RAMky.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
