Nvidia a její podivný start pětitisícové řady grafik | Kapitola 2
Seznam kapitol
Nejsem žádný škodolibý rýpal, který se baví nad tím, jak se Nvidii zrovna nedaří, dokonce bych řekl, že jsem spíš fanoušek, protože posledních patnáct let měním jednu kartu Nvidia za jinou. Přesto i já musím uznat, že uvedení pětitisícové řady provází až neobvyklá míra kontroverzí. Možná ne až tak velkých – ale zato je jich dost.
Ten, kdo čekal nějaký masivní renderovací výkon, nějaký zásadní výkonnostní skok oproti předchozí generaci, ten se ho nedočkal. Kdo si nedávno koupil grafiku čtyřtisícové řady, patrně nemá žádný důvod k upgradu – a bude o tom přemýšlet možná i majitel grafiky třítisícové řady. Vzhledem k rostoucím cenám grafik a relativně pomalému nárůstu jejich výkonu se dostáváme do situace, kdy se upgrade dost možná nevyplatí – a při upgradování budete přihlížet k jiným faktorům, jako je například to, jestli grafiku budete chtít třeba používat při vlastním experimentování se strojovým učením.
Tam se ale ukazuje, že by černým koněm mohly být nové procesory AMD s integrovanou grafikou, jako je AMD Ryzen AI Max 395+, který se objevil v „prémiovém herním tabletu“ ASUS ROG Flow 13 a který má tu zvláštní vlastnost, že dovoluje dynamicky přidělit GPU většinu osazené paměti, což je u velkých AI modelů docela zásadní výhoda. Teoretické maximum osaditelné paměti je až 128 GB, což by z tohoto procesoru mohlo udělat opravdu výkonnou mašinu pro práci s velkými AI modely.
Mimochodem, osobně mám dojem, že fakt, že Nvidia stále osazuje svoje grafické karty relativně malými objemy paměti, může souviset s tím, že tak grafiky odděluje od AI akcelerátorových čipů, které potřebují velké množství rychlé paměti. To je moje podezření, jinak je jenom těžko vysvětlitelné, proč se i při tak vysokých cenách grafik drží tak malých objemů osazené paměti RAM.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
