O neosobách, kultech a dalších nových jevech | Kapitola 4

Všechny kulty vidí svět dialekticky, což je takový načančaný pojem pro dualismus: Svět je rozdělen na Dobro a Zlo, Světlo a Temnotu, názory Správné a Špatné. Úkolem kultisty je přesvědčit nevěřící, aby chápali svět Správně a nikoli Špatně – a ne, není to zpočátku postoj násilný. Jde o konverzi na tu správnou stranu a výchozí pozice je, že lidé jsou hloupí, prostí a nevědomí. Pokud nechápete, o čem mluvím, doporučuji sehnat si Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice, 1486). V klidu si tu knihu přečtěte a zamyslete se nad tím, o čem doopravdy mluví: Ne, vlastně to není o čarodějnictví. Je to o tom, že někteří lidé stojí na straně Ďábla z hlouposti a ty je třeba poučit, přesvědčit a vysvobodit. Zničit je třeba ty urputné, zatvrzelé, ty, kteří odmítají změnit názor anebo se opakovaně odvrací od Dobra. Je to univerzální šablona pro dobře míněnou totalitní indoktrinaci.

i Zdroj: PCTuning.cz

Kultisté se nezastaví před ničím – a jejich největším problémem je svoboda slova, která dovoluje těm špatným říkat špatné věci a ty váhající zdržovat od Dobra. Proto musí být Dobro nařízeno a vynucováno, to je snad úplně logické. Pak se nemůžeme divit tomu, že podobné organizace tlačí na soukromé společnosti, aby blokovaly názory, se kterými nesouhlasí, to je přece úplně jasné. Dnes žádá italská Cara Italia, zastupující migranty, cenzuru Ligy – to přece dává smysl. V patnáctém století by úplně stejně žádali katolíci o cenzuru příspěvků a profilů věštkyň a čarodějnic – ze stejně pozitivních a zcela dobře míněných pohnutek.

Ale my nejsme jenom v situaci ideologické války, my jsme mnohem dál. Některé země, jako třeba Německo, si na Facebook došláplo a žádá po něm nejen vymazávání „nenávistných“ příspěvků, ale také podávání reportů o nich. Facebook se tak pro německou vládu stává v podstatě donašečem. Zatím ale jeho donášení neodpovídá německým standardům, takže dostal 2 miliony Euro pokutu za „nedostatečnost“ zprávy, která podle úřadů pokrývá jenom „zlomek“ informací, které má dodávat. To přece dává perfektní smysl: Kdyby dnes existoval Sovětský Svaz, také by žádal pro svoje účely pravidelné svodky o svých občanech.

Možná si myslíte, že si z toho dělám legraci, že si z vás utahuju. Ono se ale není čemu smát, s pravidelným ořezáváním svobod se postupně ale jistě dostáváme mimo svobodnou společnost. Stav, kdy si každý říká to, co chce a vysmívá se oponentům, je normální. To je demokracie, protože demokracie koneckonců není žádná jednota či harmonie – je to hádka, hádka organizovaná podle pravidel. A pokud má fungovat, pak pravidla musí maximálně chránit svobodu slova. Jakmile jednou začne jedna skupina ohýbat svobodu slova ve směru své ideologie a žádat cenzuru oponentů, je jenom otázka času, než přijde jiná a bude chtít to samé.

Specifický problém „soukromých společností, které si přece můžou dělat to, co chtějí“ je to, že za prvé jsme v bodě, kdy si nemůžou dělat to co chtějí, ale podléhají vládním i aktivistickým tlakům, a za druhé to, že se dostávají do pozice, kdy jaksi začínají suplovat soudní systém. A to jim samozřejmě nejde – či přesněji řečeno, raději vylijí vaničku i s dítětem, než aby dostávaly pokuty za to, že ve vaničce zbyla nějaká voda.