Pád mobilních her: Dřívější zdroj zábavy z nás teď jen tahá peníze

Každý se díváme na hry trochu jinak. V první generaci tabletových her na mě udělal asi největší dojem návrat žánru kreslených adventur, které se dělaly nejvíc na Ukrajině a v Rusku – a které se od starých point and click adventur lišily hlavně tím, že tam přidaly element hledání objektů. Podle mě to bylo zbytečné, ale nebylo to tak rušivé, jako bývaly „akční vložky“ v klasických adventurách – a i ty obrazovky plné chaosu byly kreslené ručně a byly hezké. A pak se objevily strategie, tower defense hry a asi nejkrásnější věc ze všech, umělecké logické hry, jako bylo Monument Valley a Monument Valley 2, které si hrály s escherovsky pojatou (ne)perspektivou (hry obecně jsou k dostání i na Alze).

To byly doby, kdy jsem měl možná mobilní hry radši než ty klasické moderní PC tituly, kde dominovaly kompetitivní střílečky a vůbec profesionální tituly, které mi přišly herně spíš jako práce a dřina než jako zážitek a zábava. Ale budiž, každý to máme jinak. Já si užíval hravost a kreativitu mobilních her jako World of Goo a zvláště Bad Piggies, hru ze série Angry Birds, kde jste prasatům stavěli stroje, samohyby a samolety v té nejšílenější tradici orkovských home-made příšerností z Warhammeru 40K – a posílali jste svoje výtvory i s prasaty vstříc jejich zkáze. Tehdy jsem takové hry hrával převážně během oběda a jednoho dne se mi povedla tak zábavná katastrofa, že jsem se smíchy tím obědem málem udusil. Vážně.

Jiní pracovali na stále serióznějších hrách jako například brněnské studio MadFinger Games, v němž začali u Samurai Way of the Warrior, aby přešli k mobilním střílečkám Shadowgun a Dead Trigger. Střílečky a ani závodní hry jsem si na mobilech moc neužíval, jednak mi to přišlo neergonomické (gamepady pro mobily koupíte na Alze). A potom přestože šlo o svého druhu technologické demonstrátory, šlo taky o pěkné žrouty baterky, což mě u mobilních her nikdy netěšilo. Mobil se peče, baterka se škvaří, upgrade z důvodu zkrácené životnosti na cestě…

Já osobně preferoval úspornější a pomalejší hry, které se daly kdykoliv přerušit a kterými jste si mohli zkrátit třeba čekání na vlak anebo u doktora. To jsem na mobilních hrách oceňoval úplně nejvíc – to, že jste jimi mohli zaplácnout krátkou chvíli nudy, na což se opravdu nehodí hry vyžadující hodiny a hodiny soustředění. Velké hry, ve kterých něco budujete, anebo tituly, které hrajete pořád dokola taky mají svoje kouzlo, ale já jsem u těch mobilních oceňoval právě tu jejich „drobnost“, to, že se jednotlivé levely vešly do několika minut, a vy jste je mohli kdykoliv opustit a věnovat se něčemu jinému.

A potom se stalo něco strašného.