Čtení se přeceňuje. Je vůbec problém, že lidé nečtou?
Seznam kapitol
Učitelé a psychiatři bijí na poplach: Mladí čtou čím dál tím míň a část je dokonce funkčně negramotná! Po nástupu technologií se ze čtení stala jen volitelná dovednost, nepovažujeme to však za chybu.
Po většinu existence lidstva bylo čtení a psaní výsadou elit. Ve starověku se průměrná gramotnost v populaci odhaduje pod deset procent, ve středověku vystoupala až na patnáct procent, ale plná gramotnost se začala za standard považovat až na konci 16. století, kdy ji zavedlo kalvinistické Falcko-zweibrücké vévodství. V našich zemích se začala prosazovat až od roku 1774, kdy Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku pro děti mezi šesti a dvanácti lety.
Snaha o rozšíření gramotnosti nebyla samozřejmě motivována idejemi o vzestupu lidského rodu. Kalvinisté šířili gramotnost proto, že byli přesvědčeni, že lid by měl být schopen číst sám Bibli, proti čemuž se horentně stavěli katolíci. (Ti považovali samostatné studium Bible bez katolických vysvětlivek za vyloženě nebezpečné a ritus se dělal v latině, takže mu většina lidí vůbec nerozuměla.)
Pokud jde o zavádění gramotnosti v klasických evropských monarchiích, cílem bylo vychovat populaci poddaných tak, aby chápala vyhlášky a instrukce a zvládala daňové povinnosti. Podobnou motivaci najdeme i u všeobecného amerického školství, kde byla výuka čtení a psaní také původně tažená nábožensky (protestantstvím), ale postupně se změnila v přípravu kádrů pro průmysl, protože průmyslníci potřebovali dělníky, kteří dokážou pracovat podle instrukcí. Právě nízká úroveň gramotnosti například v carském Rusku se ukázala jako dost zásadní překážka k industrializaci. Takže ne, zavedení gramotnosti nebylo motivováno snahou o rozvoj duševních schopností lidstva, ale přípravou kádrů tak, aby lépe pracovaly, chápaly instrukce, měly vyšší produktivitu a lépe platily daně.
Celá snaha o měření IQ, která se objevuje až na začátku 20. století, byla tažena potřebou nejdříve identifikovat děti se speciálními vzdělávacími potřebami, ale během jednoho desetiletí se proměnila ve snaze protřídit si vojáky na ty chytřejší a na ty hloupější, protože nové zbraně vyžadovaly vzdělanější obsluhu. Víceméně vše, co víme o měření IQ, tedy bylo motivováno snahou mít produktivnější pracovníky a efektivnější vojáky. Jakékoliv další naše představy o inteligenci předků umíme nanejvýš odhadovat z jejich produkce, tedy z analýzy artefaktů.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
