Počítačové skříně a jejich evoluce | Kapitola 3
Seznam kapitol
Dnešní článek je tak trochu obecnější úvahou a analýzou současného stavu, respektive budoucího vývoje počítačových skříní. Nikoliv však z pohledu technického, ale spíše designového. Nejenom rozměry, materiály a standardy u počítačových skříní zaznamenaly za poslední roky vývoj. Jaký pohled na problematiku můžeme najít z pohledu casemoddera?
Jak jsem již podotknul na úvodní stránce dnešního článku, tak taková menší revoluce nastala v roce 1995, kdy společnost Intel představila nový standard ATX, jenž se měl stát nejdříve pouhým speciálním modelem jejich počítačů, nakonec ale našel místo v každé domácnosti na světě a umožňuje kompatibilitu i dnešních počítačů.
Velmi kvalitní konstrukce, kterou si převzaly i první ATX skříně, na obrázku však ještě provedení AT.
V čem spočívají jeho výhody? V podstatě z mnoha hledisek vychází z předešlého standardu AT, oproti němu však bere v potaz i efektivitu chlazení a vnitřního uspořádání. Nejvýraznější změnu můžeme zaznamenat např. v přesunutí napájecího zdroje do pozice nad základní desku, i když v současné době se toto rozložení dále rozvíjí a setkáme se i s umístění pod mainboard, apod. Tato koncepce totiž podporuje původní myšlenku, kdy zdroj má za úkol nejenom napájet celou sestavu, ale zároveň se svým nutným aktivním chlazení stará o odsávání ohřátého vzduchu od dalších komponent. Jeho nová pozice je i velmi logická, jelikož ohřátý vzduchu vstoupá vzhůru a tedy přímo do plechového opláštění napájecích obvodů. Zároveň uvolňuje místo těsně před základní deskou, čímž vzniká možnost instalace výkonnějších chladicích systému na procesor, případně grafickou kartu.
Standardní rozložení komponent ve formatu ATX (case middletower).
Samotný formát ATX se však netýká pouze počítačové skříně, podle něj byly upraveny i další komponenty, především pak základní deska, jejíchž rozměry se zvětšily (ve formátu fullATX). Na tzv. I/O shieldu je navíc nyní více konektorů, nejenom konektor klávesnice. DIN nahradily PS/2, k sériovému portu přibyly USB konektory, bez kterých si dnes neumíme představit každodenní užívání počítače. Na desce je navíc v rámci ATX i více rozšiřujících slotů, jako ISA a PCI, později AGP nebo PCI-e.
Typické a nejlépe fungující proudění vzduchu u standardu ATX..
Všechny tyto poznatky mají za následek radikální změnu velikosti počítačových skříní, ať do hloubky, tak především do výšky. Výjimkou nejsou ani tzv. bigtowery, které v začátcích formátu ATX doznaly velké obliby. Díky většímu prostoru uvnitř počítače vzniklo místo i pro efektivnější proudění vzduchu, které je možné dále ovlivňovat přídavnými ventilátory. Zprvu to byly 80mm verze, později se začínají objevovat i 120mm fany. Dnes si jen těžko umíme představit ATX case, která by nenabízela hned několik pozic pro ventilátor této velikosti. Ustálil se i jednoduchý princip airflow, který v přední části nasává a přes zadní část a zdroj ohřátý vzduch vyvádí ven z case. I přes několikanásobné pokusy o změnu tohoto řešení je jasné, že je prostě nejefektivnější a proto přečkalo tolik let ostrého provozu.
Vnitřní uspořádání počítačové skříně se prostě rapidně změnilo a mění se i nadále.
Spolu s rozvojem formátu ATX se také velmi rozšířily optické mechaniky, může za to především snížení cen tzv. vypalovaček, tedy CD-RW mechanik a později i DVD-RW. Právě pro tyto účely jsou ATX skříně vybaveny větším počtem externích pozic o velikosti 5,25“. U většiny case to byl čtyři až pět pozic, v extrémních případech pak i více. Menší 3,5“ pozice se ustálily na počtu dvou. Znatelný je také vyšší důraz na čelní perforace, které jsou u tohoto typu skříně promyšlenější.
V prvních okamžicích je velmi patrné, že výrobci se snaží skříně formátu ATX vyrábět obdobným způsobem, jako předešlé AT provedení. To je patrné především z použitých materiálů a konstrukce šasi, která je pořád ještě samonosná a dostatečně pevná. Právě díky tomuto faktu jsou tyto „postarší“ kousky velmi vyhledávanou komoditou mezi casemoddery, jelikož moci začít stavět na kvalitním základu je o poznání příjemnější, než dávat dohromady měkkou skříň.
I takto může vypadat domácí počítač (HTPC) - větší důraz na design je znatelný.
Zároveň s příchodem formátu ATX se více objevují individuální úpravy, které do jisté míry následně výrobce donutí k zvětšení sortimentu nabízených skříní. Než se však dostanu k tomuto tématu, tak musím ještě poznamenat, že standardní fullATX není jediným formátem, který se na trhu objevuje a pro něž výrobci navrhují case. V nabídkách obchodů totiž můžete objevit i např. menší microATX, který dovoluje použití výškově méně náročné skříně, případně ATX desktopů, které taky svého času byly velmi v oblibě, především pak u tzv. značkových počítačů, jež jsem zmiňoval výše. Svojí kategorii pak mají i minipočítače založené na formátu ITX, který je pouze odnoží ATX.
Rozdíl rozměru základní desek formátu ATX (ITX). Velikost skříně si asi umíte domyslet.
Postupem času se však Intel snaží prosadit nový formát, který velice výrazně vychází z ATX a nese označení BTX. Tyto snahy však přišly spíše na zmar, jelikož výhody ATX nedovolily trh přeorientovat a do dnešních chvil se tedy setkáváme výhradně s ATX, BTX je pouze málo využívanou výjimkou. I pro něj ale existují speciální skříně, případně pak volitelné moduly pro inverzi z ATX skříně.
Schéma airflow v koncepci BTX formátu.
Abych ale pořád neteoretizoval, na následující straně se pokouším o takový nezaujatý náhled na vývoj konstrukce a zpracování komerčně nabízených skříní, který je nejenom ovlivněn trhem, ale i individualitou člověka, respektive jeho touhou odlišit se.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
