Podceňována i přeceňována: otázka designu | Kapitola 3
Seznam kapitol
Na první pohled by se mohlo zdát, že design počítačů je něco, co našince nezajímá. Co s tím? Záleží přece na komponentách, ne na krabici, ve které je to všechno zabalené - no, možná tak kvůli dobrému chlazení, ale správný hardwarový fanatik nechá komponenty třeba vyklopené na stole, jde jenom o to, aby byly výkonné.
Za designem prvních 16bitových počítačů je už často nějaká koncepční idea, nějaká teorie o tom, jak lidé stroje vnímají – stačí se podívat na Amigy.
Modely, které se tvářily „profesionálně“, měly pravoúhlé těleso vlastního počítače a oddělenou klaviaturu připomínající "profesionální PC kompatibil" (Amiga 1000, 2000, 3000, 4000), zatímco ty „domácí“ byly tvořeny jenom „velkou klávesnici, v níž byl počítač zabudován“ (Amiga 500, 500 Plus, 600 a 1200).
Jako by nezáleželo na výkonu, ale na designu – co je domácí stroj, je v podobě integrované do klaviatury, mašiny s oddělenou klávesnicí jsou pro profesionály. Podobně toto dělení respektovalo i Atari: Klavesnicoidní ST a Falcon byly „domácí“, zatímco Mega a TT s oddělenou klávesnicí byly „pro profesionální použití“.
Stejný designový přístup zkoušeli i výrobci PC: Zpočátku se snažili prezentovat „domácí PC“ v podobě „velké klávesnice“, například to vidíme u Schneideru Euro PC, ale i dalších domácích PC.
Teprve po jisté době jako by výrobcům PC došlo, že u nich jsou pravidla jiná, jde hlavně o rozšiřitelnost a tak opustili „levná, ale nerozšiřitelná“ kompaktní PC a přešli ke klasickým desktopům a nebo towerům. Je totiž hezké mít stylový komputer, ale co s tím, když nesplňuje základní rys PC platformy – totiž to, že si do něj můžete strčit vše, co jenom chcete? Výrobci se pokoušeli hrát designové hry ještě nějakou dobu – například Amstrad dělal v podstatě kombinace PC a monitoru, které nešly oddělit, protože zdroj monitoru napájel PC. Je to v podstatě výborná myšlenka, šetřící spotřebu, velikost a náklady, ale opět omezuje flexibilitu – co když chcete monitor vyměnit a nebo ho mít při provozu víceméně vypnutý? - a tak jsme skončili tam, kde jsme - u modulárního konceptu.
Chvíli se zdálo, že design u PC je ta největší zbytečnost, která může existovat – koneckonců je to jenom kupa plechů, které pohromadě drží motherboard, zdroj a disky. Vše bylo víceméně bílé a víceméně pravoúhlé a lidi se zajímali jenom o to, zda je case zevnitř obroušený, aby se při montáži nepořezali (tedy pokud se vůbec o to zajímali). PC devadesátých let vypadala až na pár výjimek poměrně ohavně, byly to funkcionální celky, o kterých se řada přívrženců jiných platforem vyjadřovala v tom smyslu, že jde o „nejdražší zarážky pro dveře“.
Skutečně: Pokud se podíváme třeba na Atari TT s jeho „odkladovou lištou pro tužky“ a samostatným kompartmentem pro harddisk, vypadají PC téže éry dosti neinventivně. Přesto však existovala jedna oblast, kde byla PC naopak velice nápaditá – notebooky. Tam naopak vidíme hotové gejzíry nápadů – hlavně v různých pokusech, jak zachovat pokud možno co nejvíce kláves plné velikosti a nějaký myšostroj, aniž by celek byl přehnaně gigantický. Amstrad vyrobil podlouhlý laptop PPC, jehož kompletní horní kryt byl tvořen klávesnicí plné velikosti - žádné rozměrové, ani ergonomické kompromisy!
IBM dělalo „přenosné počítače“, které v rozloženém stavu měly oddělenou klaviaturu, kvalitní plazmový displej a všechny porty, přesto je však šlo složit do úhledného, mimořádně kompaktního kufříku. Poté dokonce přišlo s laptopem, který měl rozkládací klávesnici. HP nabízelo v řadě Omnibook jiné pozoruhodné řešení - nemělo "kuličku", ale malou, napevno připojenou myšku, která se po stisku klávesy "myš" katapultovala doprava. Xentex navrhl dokonce laptop, který se skládal příčně i podélně a tím při velkých rozměrech v rozloženém stavu nabízel kompaktní velikost ve stavu složeném.
Zatímco u stolních PC je jasné, že velká klávesnice, obří displej a výborně chlazený case s mnoha pozicemi pro montáž rozšíření je jasným plusem, právě notebooky přinesly celý ekosystém variant velikostí a tvarů – maličké přenosné, obrovské giganty, „něco mezi“, ba i přenosné desktopy typu Shuttle patří do této oblasti.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
