Podceňována i přeceňována: otázka designu
Seznam kapitol
Na první pohled by se mohlo zdát, že design počítačů je něco, co našince nezajímá. Co s tím? Záleží přece na komponentách, ne na krabici, ve které je to všechno zabalené - no, možná tak kvůli dobrému chlazení, ale správný hardwarový fanatik nechá komponenty třeba vyklopené na stole, jde jenom o to, aby byly výkonné.
Ten faktor může být dán historií: Když si vzpomeneme na československé socialistické počítače, které byly národu k dispozici (pokud tedy vůbec byly národu k dispozici), rozhodně nezářily nápaditostí barev a tvarů. Většinou to byly plastové a nebo kovové piksly, které držely komponenty, tak řečeno, pokupě. Takový Ondra, to byla naprosto bezpochyby ohavná pravoúhlá kovová piksla.
Na IQ 151 vzpomínají uživatelé relativně v dobrém proto, že mělo kvalitní napájecí zdroj a snadno přístupný prostor pro rozšiřující moduly, nikdo však neoslavoval odpudivou oranžovou kysnu a nebo klaviaturu, připomínající shromáždění knoflíků od montérek. Pravda, měli jsme zde docela zajímavý pokus o líbivý design ve formě Slušovického TNS HC, ale přestože pro něj byl dokonce udělán snad jediný ČSSRovský reklamní plakát s mírně poodhalenou slečnou, k zakoupení do domácností rozhodně nebyl.
Navíc, údajně, byl plast pro krabici počítače vyráběn z rozemletých pytlů pro umělé hnojivo, brr!
A ani po revoluci se u nás situace moc nezlepšila – Didaktiky ze Skalice měly pěkně udělané spolehlivé klávesky na zlatých kontaktech, ale cenu za design by věru nevyhrály. A inovovaná verze, Didaktik M, byla ohavná a navíc se i ta klaviatura zasekávala, takže šlo, vývojově vzato, spíše o regres nežli o progres.
To venku, na divokém Západě, byla situace zcela jiná. Výrobci mínili na komputerech a konzolích doopravdy vydělávat, bylo jich poměrně mnoho a design se tam stal faktorem, který se skutečně počítal. Ano, jasně: Byla tam snaha nacpat co nejsilnější hardware do stroje s nejnižšími výrobními náklady, ale obal počítače rozhodně nebyla pravoúhlá piksla, vyrobená z namletých brček z barů a použitých injekčních stříkaček. Firmy jako Atari si nechávaly dělat designové studie už v osmdesátých letech a dbaly na to, aby celé počítačové řady včetně periferií byly tvořeny v jednotném designovém stylu. Počítač, datové magnetofony, disketové mechaniky, tiskárny, monitory - vše vždy jako komplet v jednom stylu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
