Podceňována i přeceňována: otázka designu | Kapitola 4
Seznam kapitol
Na první pohled by se mohlo zdát, že design počítačů je něco, co našince nezajímá. Co s tím? Záleží přece na komponentách, ne na krabici, ve které je to všechno zabalené - no, možná tak kvůli dobrému chlazení, ale správný hardwarový fanatik nechá komponenty třeba vyklopené na stole, jde jenom o to, aby byly výkonné.
Malý počítač z notebookových komponent, určený pro stylové kanceláře a obývací pokoje patří do stejného okruhu nápadů. A dnes se nám design a stylovost vrací. Co si budeme povídat, skoro každá rodina v civilizované části nějaký počítač má – a jenom opozdilci se probírají mezi nejlevnějšími vnitřnostmi a nejlevnějšími kastlemi. Nyní jsme už rozmlsaní – když je všude spousta strojů, víceméně vyhovujících pro jakoukoliv základní práci, který stroj preferovat? A tak se výrobci obrací opět k designu. Nádherným příkladem je Macbook Air – je to jasná stylovka, stroj, který nemůžete rozhodně používat jako jediný, ale je to poměrně nevýkonná mašinka, která má hlavně za úkol demonstrovat váš společenský status.
A nebo co jiné stroje – co Asusy potažené kůží – je to snad funkcionální prvek, který má chránit stroj před mrazem?
A nebo stroje vyrobené z bambusu - jsou opravdu ekologičtější a nebo prostě jenom dobře vypadají? A nové HP Compaqy v bronzovém provedení – má to nějaký funkční smysl? A co Acery v radikálním sněhobílém designu, se spoustou modře svítících diod a šikmo dělenými klávesami? Co všechny ty dotykové multimediální panely a všechny ty další vymazlené věcičky?
Pro mě představuje vrchol funkcionálního designu to, s čím přišlo IBM u starších notebooků: Mají (až na numerickou klávesnici, ovšemže) všechny klávesy, navíc nějaké multimediální a potom vše, co prakticky potřebujete, jako je třeba lampička na osvětlení klávesnice.
IBM neměnilo tento design celé roky, protože – popravdě – nebylo třeba. Je to vynikající, neobyčejně praktický design – proč vymýšlet nějaká blikadla, dotykové plochy, slidery, tlačítka pro instantní boost výkonu a podobně? Jsou to vyfikundace, se kterými si pohrajete – a potom je pravděpodobně deaktivujete, protože se vám při rutinní práci jenom pletou pod ruce. Praktická hodnota je minimální.
U IBM, v jejich jednotném černém, neinventivním designu, se ukrývá další plus: Pokud nevíte, na jaký notebook se přesně díváte – tedy pokud podle kódu nevíte, co v notebooku přesně je - vlastně nejste schopni určit, zda vidíte notebook z bazaru za deset tisíc a nebo novinku za sto tisíc. Uniformnost designu znemožňuje potenciálnímu lapkovi určit, zda je stroj zajímavý pro ukradení a nebo ne. Moderní designové stroje se naopak snaží vypadat dražší, než doopravdy jsou.
Takové hliníkové Vaio a nebo Air přímo křičí na všechny strany: Jsem luxusní stroj! Já jsem ale musel stát peněz! A podívejte se na všechny ty herní stroje, notebooky s blikadly a dramaticky vypadajícími logy a na ty úchvatné skříně herních desktopů od Alienware a dalších výrobců – jsou dobře navržené, ale hlavně působí omračujícím dojmem.
Herní Delly XPS 720 připomínají futuristický plazmový motor, který odpadl od kosmické lodi. Průhledné kastle s podsvícením, casy na nožičce, masivní hliníkové bedny, individualizované skříně – náhle vidíme před sebou takové bohatství tvarů, které nebylo obvyklé ani v osmdesátých letech, kdy každý výrobce nabízel vlastní styl strojů a periferií. Je to ohromující, i zdánlivě neatraktivní PC se časem mohou stát předmětem sběratelského zájmu kvůli designu.
Acer Predator - když design dostanou na starost profíci...
Možná je to pro nás dobrá zpráva: Víme, že když se výrobci konzolí snaží expandovat svůj trh i na méně majetné zájemce, neustále snižují počet konektorů a zmenšují konzoli, aby stáhli výrobní náklady. Například u Sony PlayStation – té první – existují ještě před verzí One dobře čtyři a nebo možná i pět produkčních variant, z nichž neustále mizely rozšiřující konektory – každý konektor stojí pár centíků a čím víc konzoli zjednodušíme, tím větší úspory na ní při masové výrobě budou. Zjednodušování je příznak masovosti, je to zcela pragmatický tah.
Naopak růst designové složitosti – takový, který dnes vidíme u dražších, ale čím dál tím častěji i u levných PC, je příznakem jisté rozmlsanosti spotřebitelů a vlastně i jejich bohatství. Možná to, že vidíme stále více a více designových strojů vlastně znamená, že se máme jako společnost dobře a můžeme si dopřát ten luxus vlastnit stroj nejen výkonný, ale i líbivý; designový objekt, který potěší naše oko i ve chvíli, kdy je vypnutý...
