Podceňována i přeceňována: otázka designu | Kapitola 2
Seznam kapitol
Na první pohled by se mohlo zdát, že design počítačů je něco, co našince nezajímá. Co s tím? Záleží přece na komponentách, ne na krabici, ve které je to všechno zabalené - no, možná tak kvůli dobrému chlazení, ale správný hardwarový fanatik nechá komponenty třeba vyklopené na stole, jde jenom o to, aby byly výkonné.
Tak například u řady Atari 800 můžeme rozlišit mezi třemi designovými styly: Ten nejstarší se vyznačoval robustním provedením, velkými rozměry počítače i periferií a používal kombinaci hnědé a béžové (hnědé byly klávesy, béžové bylo těleso stroje a některé funkční klávesy). Nejstarší „vrh“ osmistovek, který se u nás nikdy neprodával, vypadal zcela odlišně, než „vrh střední“ s označením 800XL: Solidní, o něco méně robustní provedení počítače bylo vyráběno v kombinaci hnědé a barvy slonové kosti (tedy takové „špinavě bílé“). Odklopná struktura první generace, obsahující pozici pro pravou a levou cartridge, zmizela a místo ní se objevila elegantní hliníková dvířka. Nová generace byla lehčí a křehčí, přesto šlo o robustní stroj s výborně provedenou klaviaturou, u nás velmi oblíbený.
Nejnovějším „vrhem“ rodiny pak byla verze 800XE / XEGS, která kombinovala šedé tělo počítače s bílými klávesami. Slot pro cartridge se přesunul zcela dozadu a objevil se motiv „kosočtvercových“ kláves, a šikmých chladících otvorů, které se objevily i u vyšší řady Atari – u řady ST. Šlo v zásadě o stejný počítač, jenom zmizela možnost používat „pravé“ (right) cartridge, které se vyskytovaly jen u nejstarší řady, jinak byla kompatibilita velice dobrá.
Jaký má vlastně smysl vůbec měnit design? Snadno to je pochopitelné u Commodore, který produkoval dvě rodiny vzájemně nekompatibilních strojů: Béžové a bílé Commodory 64 a šedé Commodory 16 a 116. Rozdílná barva a design slouží k odlišení obou rozdílných rodin a často už podle vnějšího tvaru a barvy rozeznáme i jednotlivé typy. Socialističtí odborníci ale odmítali často měnit cokoliv – jenom se podívejte na tělesa slovenských počítačů PMD – od verze 85.1 se do verze 85.3 změnila zvenku jenom klávesnice, jako by se odmítali mazat s výrobou jiných lisovacích forem pro šasi.
Všechny stroje navíc byly stejně šedé. Proč ale tedy Atari měnilo design třikrát - a to v rámci jedné řady navzájem kompatibilních strojů? Bylo to proto, že byl nemoderní? Že se během několika let změnil vkus zákazníků, kteří žádali něco neokoukaného? V případě poslední generace osmibitových Atari změnu chápu – šlo fakticky o unifikaci s vyšším šestnáctibitovým modelem, se kterým design osmibitů sdílel základní tvarové rysy. Podívali jste se na „tu šedou věc s kosočtvercovými klávesami“ a věděli, že jde o Atari. Ale nebylo za tím něco víc? Nebyla za tím ukrytá nějaká hlubší úvaha? Vždy, když jsem viděl fotku Atari z té doby, chtěl jsem si vyzkoušet, jak se s těmi bizarně vypadajícími klávesami pracuje. Nebylo to jakési lákadlo, které mělo zákazníky zaujmout? A nebo jiný příklad, jak pozoruhodný vliv má design na vnímání počítače: Matra Alice.
Matra, francouzský výrobce převážně telekomunikační a vojenské techniky, vyrobil domácí počítačík poměrně nevýrazných kvalit. Původní Matra Alice je červená mašinka, která se ale výrazněji neliší od levných strojů typu ZX Spectrum a přímo z ní čiší, že je určena pro nenáročné použití. Klidný domov, děcka hrají s nějakými panáky a nebo cosi lepí v Basicu, rozhodně nic, na čem byste chtěli řešit něco skutečně seriózního.
Následujíc model, Matra Alice 90, byl inovován v designovém smyslu, i když zachoval kompatibilitu a všechny nepěkné vlastnosti – je to sice stále slabý domácí počítač, ale s radikálně přepracovaným designem. Kdokoliv se podílel na rekonstrukci kastle, musel být naprostý génius: Na celém počítači je jenom jeden úhel, který bychom s jistou nadsázkou mohli označit za pravý, zbytek je asymetrický a připomíná nepravidelný kosočtverec sklopený doprava.
Stroj je proveden v nádherné, zářivé karmínové červeni a více než co jiného evokuje Ferrari. Výrobce vytvořil ve stejném stylu celý set – s červenou tiskárnou, červeným datovým magnetofonem a dokonce červeným transportním kufříkem. Přestože je to jenom přebalený stroj původní, působí mnohem, mnohem modernějším, výkonnějším a vyspělejším dojmem.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
