Polopatě: GeForce G8600GTS /GT a co od nich očekávat
Seznam kapitol
Dnešní článek je trochu netypickým pohledem na právě uváděnou řadu grafických karet GeForce 8600GTS a 8600GT. Tentokrát se podíváme nejenom na výkon těchto karet (okrajově), ale také na souvislosti vedoucí ke vzniku této řady. V poslední části provedeme výkonově-cenovou analýzu dnes dostupných modelů střední třídy (od základních typů až po "téměř" Hi-end).
Firma ATi je v současnosti vlastněna společností AMD. I v tomto spojení se však stále jedná o samostatnou divizi grafických čipů s plynule pokračujícím vývojem, a proto v následujícím textu budu používat pouze termín ATi.
Stejné použití... jiné konstrukce
V průběhu vývoje minulé generace grafických čipů se koncepce grafických čipů NVIDIE a ATi ubíraly zcela rozdílnými cestami. Zatímco pro ATi je přechod na novou unifikovanou architekturu víceméně logickým krokem (řada X1000 má vlastně unifikované pixel shadery*), NVIDIA musela opustit cestu vysokého výkonu vyplývajícího z "dlouhých" výpočetních pipeline (100 až 150 "stages" - ve kterých se np. snadno "schovaly" přístupové doby potřebné k přenosu textur z hlavní paměti grafické karty).
*Ačkoli má čip ATi R520 (Radeon X1800) pouhých 16 texturovacích jednotek a pouhých 16 pixel shader jednotek, podával výrazně lepší výkon, než by se podle těchto parametrů dalo čekat. To bylo způsobeno architekturou - právě oddělením pixel shaderu od texturovací jednotky (obě tyto části mohly v této konfiguraci pracovat nezávisle a najednou).
V minulé generaci grafických karet z takto nastaveného přístupu ekonomicky profitovala zejména NVIDIA - její čipy byly výrazně jednodušší*, menší a tím i levnější, avšak výkonově na tom byla lépe zase ATI (mluvíme stále o minulé generaci grafických čipů).
*Jádro X1900 (ATi R580) obsahuje 384 miliónů tranzistorů na ploše kolem 352 mm². NVIDIA GeForce 7900 (G71) využívá 278 miliónů tranzistorů a plocha čipu je dokonce jen 196 mm².
Jirka Kwolek: Výchozí stav mě osobně, s odstupem doby, trochu připomíná boj Athlonu (XP, později Athlonu 64) s Pentiem 4, kdy obě firmy (AMD vs Intel) volily v minulosti rozdílný přístup k tématu "procesory řady x86", přičemž obě řešení byla zcela funkční a použitelná - včetně situace, kdy obě firmy od sebe některé prvky opisovaly a podle možnosti je zapracovaly do svých vlastních konstrukcí (nezabíhejme do detailů - zde už srovnání těchto firem poněkud pokulhává).
Poznámka - graf vývoje cen akcii firmy AMD neilustruje trend vývoje firmy ATi. Pokles ceny akcii AMD je spíše důsledkem nedávného spojení obou firem (firma ATI byla pro AMD obrovským soustem). Grafická divize ATi vykazuje, podle posledních zpráv, stabilní výsledky bez výrazného poklesu objemu prodeje - se ziskem to bude, vzhledem k nízkým cenám čipů ATi (což jistě těší koncové uživatelé), už poněkud horší.
G80 - nová krev
S přechodem na novou platformu G80 a grafické karty kompatibilní se standardem DirectX 10, udělala NVIDIA (alespoň to zatím tak vypadá) podobný hattrick, jaký se povedl Intelu s novými procesory Core 2 Duo. Původní řada čipů byla ukončena a nahrazena zcela novým, od základu přepracovaným a samostatně vyvíjeným řešením.
Není pochyb o tom, že se v době uvedení čipu G80 jednalo o krok vskutku revoluční - navíc krok tím správným směrem (alespoň pokud vezmeme v úvahu trend "unifikace výpočetních jednotek", kterým se ubírá aktuální vývoj rozhraní DirectX 10).
Místo několika vysoce optimalizovaných "výrobních linek" - zde máme velké množství univerzálních Stream Procesorů (SP), které navíc běží na vysoké frekvenci 1350MHz. Čip G80 těchto jednotek obsahuje 128 (respektive 96 u modelu 8800GTS).
Tímto krokem NVIDIA získala body tam, kde dříve její čipy (například čip G71 řady GeForce 7900) více nebo méně pokulhávaly (a je toho hodně: zde vyjmenuji konečně kvalitní "filtrování" textur a vyhlazování hran implementované čipem G80...) a zároveň odložila boj s ATi na dobu, než ta do světa vypustí svůj čip R600 kompatibilní s DirectX 10.
NVIDIA uvedením G80 na výkonovém kolbišti zvítězila, ale horší to už bylo na poli ekonomiky výroby. Čip totiž integruje do nynějška nepředstavitelné množství 681 mil. tranzistorů a z toho plynou:
- vysoké náklady na jeho výrobu,
- nižší výtěžnost (takto složitých) funkčních čipů.
Podtrženo sečteno - NVIDIA ještě tak drahý čip ve své historii nikdy nevyráběla. Bylo evidentní, že v případě uvedení čipů střední třídy s tímto faktem jistě něco udělá a ke slovu se dostanou nůžky osekávající funkční jednotky G80.
Poslední střípkem mozaiky před uvedením čipů 8600 GTS a 8600 GT byla situace ve stáji ATI, která se stále trápí s mnohokrát odkládaným čipem R600 (poslední zprávy hovoří o Q4 2007). R600 může být dobrým čipem, ale do okamžiku jeho uvedení je to NVIDIA, která nabízí funkční hardwarové řešení pro DirectX 10 (a je jedno, jestli na budoucí hry kompatibilní s tímto standardem výkonově stačí, nebo nikoliv).
NVIDIA při plánovaní nových čipů střední třídy (jádro dostalo název G84) vycházela z těchto faktů:
- má k dispozici výkonný (ale výrobně drahý) čip kompatibilní s DirectX 10 (Shader Model 4) určený pro karty GeForce 8800 GTX,
- k dispozici je také levnější varianta 8800GTS s 320MB DDR3 (prodej toho čipu je ale stále rentabilní),
- ATi nemá zatím žádný ekvivalentní DX10 čip, části uživatelů je přitom jedno, že minulá generace čipů ATi podává stále skvělé výsledky,
- případné problémy s konkurenčními čipy pro DX10 bude NVIDIA řešit až tehdy, kdy skutečně nastanou - pak může například přijít s nějakým mezitypem...
NVIDIA ve finále více vydělá na méně výkonné střední třídě - většina opravdových fanoušků připlatí za GeForce 8800GTS a ostatním nevydrží grafické karty 8600 tak dlouho, aby ji záhy nechtěli vyměnit za něco "stejně dobrého (namlsaní hrami DX10), ale mnohem výkonnějšího".
Poznámka: Dnes se zaměříme na grafické karty založené na čipu G84, které NVIDIA posílá do střední třídy - na 8600GTS a 8600GT a low-endové řadě 8500 se budeme věnovat v jiném článku.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
