Přetaktování Athlonu 64 aneb které aspekty mají jak značný vliv na výkon | Kapitola 4
Seznam kapitol
V tomto článku si poněkud pohrajeme se základní deskou na čipsetu nForce 4 a oblíbeným procesorem Athlonem 64 3000+. Podstatou samotného článku není zjišťovat výkon samotného procesoru nebo čipové sady, ale především zjistit jaký je vliv nastavení některých vlastností systému. Zaměříme se na Hyper Transport, FSB a vliv duálního řadiče pamětí na výkon při obvyklých činnostech na počítači. Obvyklými činnostmi je myšleno hraní her, komprese audia a filmů.
Hyper Transport
Podle všech dosavadních výsledků je propustnost Hyper Transportu druhou věcí, která nejméně ovlivňuje výkon systému, a tak se není třeba bát toho, když máte procesor nebo základní desku, která podporuje jen 800MHz u HT (4x200MHz). Testy prokázaly, že ani snížení na nejnižší možnou hodnotu systém příliš neoslabí, ale subjektivně musím říci, že systém je pak o něco línější než za normálních podmínek.
V praxi z toho plyne jediná věc, pokud se chystáte přetaktovat procesor, tak se soustřeďte na samotnou frekvenci CPU a Hyper Transport na hodnotách třeba nižších než stanovený 1GHz (u socketu 939) vás nemusí trápit. Samozřejmě při přetaktování je dobré vyladit celý systém, tak aby nikde nebylo příliš ubráno. Konečné nastavení HT tedy orientujte podle frekvence sběrnice, což znamená vždy zkontrolovat výsledný takt HT a pokud příliš nepřesahuje 1GHz (nejlépe do 1.1GHz), tak můžeme být spokojeni a jít laborovat na jiný píseček.
FSB
Zde je pravidlo zcela jednoduché, protože jak jsme v tomto testu zjistili, tak Athlonů 64 závisí jejich výkon pouze na konečné frekvenci CPU a nikoliv na FSB, kde ani hodnoty kolem 300MHz nepomohou k vyššímu výkonu CPU na stejné frekvenci. Mít tedy frekvenci FSB nastavenu například na hodnotě 350MHz je tedy spíše o pocitu z dobře nataktovaného procesoru než z navýšení výkonu. To vše ovšem platí jen pokud srovnáváme CPU na stejné frekvenci.
Pokud máme procesor, který má zamknutý násobič (všechny krom řady AMD Athlon 64 FX) a ještě je tento násobič na hodnotách kolem 8-9x, tak se jednoznačně motherboardy s možností stabilní práce s vysoko taktovanou FSB rozhodně hodí. Vše si ukážeme na malém příkladu. Vezměme Athlon 64 3000+ s multiplikátorem 9x a dvě desky, jedna zcela obyčejná levnější deska s možnostmi stabilní FSB kolem 260MHz a druhou dražší overclockerskou desku, kterou bez problému donutíme k práci s FSB vyšší než 300MHz. Výsledek je takový, že na levnější desce dostaneme Athlon 64 3000+ na frekvenci maximálně kolem 2.4GHz (limitováno základní deskou) a na dražší OC základní desce dosáhneme třeba taktu 2.7GHz (limitováno procesorem - samozřejmostí je perfektní chlazení).
Dual-channel vs. Single-channel
Zde je situace poněkud složitější. Pokud máte základní desku pro socket 754 s Athlonem 64, což znamená nutně použít single-channel, tak nemusíte úprkem přecházet na dual-channel a tím i socket 939, protože navýšení výkonu není nijak zásadní. Samozřejmě v teoretických benchmarcích je propustnost paměťového subsystému poloviční, ale v reálných aplikacích je rozdíl jen v jednotkách procent.
Pokud si budete pořizovat počítač nový, tak se už rozhodně vyplatí šáhnout po socketu 939 s Athlony 64 a jejich duálním řadičem pamětí, což obnáší zvolení čipsetu, kde raději preferujte nForce 4 nad VIA KT890 a tím i solidní PCI Express základ systému. Výjimka by snad byla rozumná jen v případě, že vlastníte opravdu výkonnou grafickou kartu řady Radeon X800 nebo GeForce 6800 pro sběrnici AGP, kde by i nForce 3 či VIA KT800Pro odvedla ještě slušnou práci.
Pokud jde o typ zvolené pamětí, tak rozhodně neuděláte chybu, když zvolíte dnes už levné DDR 1 400MHz v páru o velikosti 1GB. Pokud samozřejmě požadujete maximální možnosti pro taktování, tak existují i moduly DDR 1 s rychlostmi 500-550MHz, ale bohužel jsou neúměrně drahé. Pozor ovšem na kompatibilitu, protože nForce 4 bývá občas na použité moduly trošku náročná.
