Proč nakonec všechny technologie vyjdou jako dvousečné?
Seznam kapitol
Nedávno jsem četl, že spousta veteránů z Ukrajiny trpí záchvaty úzkosti pokaždé, když uslyší zvuk dronu. Nedivím se jim – něco zábavného jsme zase změnili na něco hrozného. Tohle se nám nějak děje pořád, pokaždé, když uděláme něco krásného, vzápětí přijde někdo jiný, kdo hezké technologie nakonec změní na nástroj hrůzy.
Děje se to pořád – nějak se nám nedaří věci dělat tak, aby byly prostě a jednoduše dobré. Všechno pozitivní, všechno, co vytvoříme, každá technologie, přinese kromě pozitivních aplikací i ty negativní – a zdá se, že to je něco jako sociálně-psychologický zákon. První aplikace pásového podvozku byly americké traktory z Caterpillar Tractor Company, které se vyráběly v roce 1904, a už brzy jsme je měli změnit v tanky. Letadla, která vytvořili bratři Wrightové v téže době, jsme velmi rychle změnili ve stíhačky a v bombardéry.
Takže bychom se asi neměli divit, že se to samé děje znova a znova. Drony, které měly sloužit k zábavě a pomáhat nám s nahráváním filmů, se dnes masově používají nejen pro vyhledávání cílů, ale i pro jejich ničení. Umělá inteligence, která nám měla pomáhat zjednodušit práci, se aplikuje v samonaváděcích zbraních (loitering munition), chystá se nám vzít práci a taky nás zásobuje deepfaky tak výtečné kvality, že i já sám mám problém poznat, jestli se dívám na něco skutečného, anebo ne.
Všechno, co jsme objevili ve hrách, všechno, co je mělo dělat zábavné a poutavé, se změnilo v gamifikaci a ta se stala nástrojem, který nás přikovává k aplikacím, které jsme měli asi dávno opustit, a nutí nás platit ve hrách, které jsou přece „zdarma“. Gamifikace je univerzální, najdeme ji v obchodech, které nám vnucují pod časovým tlakem něco, co vlastně nechceme. Najdeme ji i v korporacích, kde se stále opakují ideje Jacka Welche, manažerského psychopata, který proměnil inovátorského výrobce General Electric ve svého druhu kasino s gladiátorskými hrami o posledního, který propadne peklu.
Proč?
Dlouhou dobu se tvrdilo, že ty špatné aplikace jsou vlastně pozitivní proto, že jenom armáda má dost peněz na to, aby investovala do šílených výzkumů, které se mohou proměnit na ty dobré. Armáda nám svými investicemi ostatně otevřela cestu k počítačům, které by bez její potřeby přišly možná o dost později. Jaderné bomby vedly k jaderným reaktorům jako k vedlejšímu produktu armádní výroby – dodnes dominují uranové jaderné elektrárny nad thoriovými proto, že uranové reaktory dokážou vyrábět plutonium, které se hodí do bomb, zatímco ty thoriové tohle neumí.
Thoriové reaktory jsou skvělé, jsou výborné mírové řešení a jsou řešení pro třetí svět, který chce jadernou energetiku, ale zároveň tvrdí, že nechce jaderné zbraně. Můžeme je chladit pomocí tekutých solí, které mají tu výhodu, že při chladnutí samy ucpávají ruptury, které mohou vzniknout v chladícím systému reaktorů. A navíc je zásob thoria dva a půl krát víc než uranu, spoustu ho má Austrálie, Indie a Egypt, což jsou země, které mohou mít ambice podobné elektrárny budovat anebo thorium ostatním prodávat.
Jenomže stále dominují ty uranové, protože se z jejich produktů dá vysosat to plutonium, které je poměrně nestabilní, a tak ho potřebujete přinejmenším na refresh těch jaderných zbraní, které už máte. A právě to je důvod, proč se stále držíme uranu, což se promítá i do evropské politiky: Británie a Francie jaderné zbraně mají – a tak si drží jaderky. Němci si jaderné zbraně zakázali – a proto se jaderné energetiky zbavili docela. V téhle perspektivě má jejich jinak zcela iracionální krok určitou logiku.
Ale ono se to opakuje znova a znova – a také se to promítá do každodenního používání nových věcí.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
