Proč nakonec všechny technologie vyjdou jako dvousečné? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Nedávno jsem četl, že spousta veteránů z Ukrajiny trpí záchvaty úzkosti pokaždé, když uslyší zvuk dronu. Nedivím se jim – něco zábavného jsme zase změnili na něco hrozného. Tohle se nám nějak děje pořád, pokaždé, když uděláme něco krásného, vzápětí přijde někdo jiný, kdo hezké technologie nakonec změní na nástroj hrůzy.
V čem je problém, čím to vlastně je? Proč se cokoliv, cokoliv někdo vymyslí, časem změní v něco hrozivého, v něco, co bude zneužito? Je to v něčem obecnějším, je v něčem v nás, je v lidské psychologii? Je tohle ten důvod, „proč nemůžeme mít krásné věci“, v tom, že ať vznikne něco sebevíc krásného a vznešeného, tak to nakonec to temné, to, čemu Freud říkal thanatos, „pud smrti“, promění v něco hrozivého?
Je to důležitá otázka, protože to, jestli se dokážeme oddělit od potřeby měnit ty krásné věci v ty hrozivé, nás efektivně odděluje od dlouhodobé budoucnosti, od toho, čemu se v kosmologii říká „great filter“, tedy od bran, kterými musíme projít, pokud máme jako lidstvo pokračovat. Pokud chceme dělat ve vesmíru velké věci, musíme nad nimi získat nejen kontrolu, ale hlavně získat kontrolu nad cukáním, abychom je nepoužili proti sousedům, protože s nimi máme nějaké spory.
Jsem optimista v tom smyslu, že jsem přesvědčen, že „great filter“ je mechanismus, který efektivně zabraňuje civilizacím příliš krutým, příliš idiotským, aby pronikly někam dál do vesmíru a páchaly tam velké škody. To ony nikdy nedokážou, protože potřeba použít to, co samy mají, proti nim samotným, bude větší než jejich sebekontrola, která by to dovolila použít proti někomu, kdo je vzdálený.
Ale zároveň to znamená, že si kladu otázky, jestli zrovna my, jestli zrovna naše civilizace to zvládne, jestli tím dokážeme projít. Protože to znamená projít šílenou soutěskou, kde jedna strana je tvořená voláním po opuštění rozumu, protože rozum je utrpení – voláním po tom, abychom se znovu stali zvířaty, která jsou v područí ekosystému, ve kterém žijí. A ta druhá strana, ta, která nám šeptá, že jsme sami bohy a svými pány, je možná ještě nebezpečnější. To je totiž ta strana, která nás přesvědčuje, že je v pořádku, že použijeme cokoliv, co máme, proti nám samotným, ať už je to bitva o kontrolu nějakého území – anebo snahu obrat lidi v cizí zemi pomocí propracovaných podvodů.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
