Steelseries Arctis 7+ Wireless – mistr kompatibility a úderného zvuku přichází | Kapitola 2
Seznam kapitol
Vylepšený model Arctis 7 vtrhl mezi nás, aby převzal vavříny a ověsil se vítěznými věnci. Podpořen novým programem podává velmi zajímavé výsledky a dokáže zahrát pěkně od podlahy.
Modely sluchátek Arctis jsou si podobné jako orientální občané. Teprve při bližším zkoumání si všimnete, že nejsou jeden jako druhý. Nejviditelnější je to na modelu Arctis 1, kterýžto má jiné uložení mušlí. A pak model TUSQ, ten ovšem nepočítejme, to jsou jen špunty.
Steelseries používá na své aparáty konstrukci mostu, která kombinuje pružnou ocelovou sponu a látkový gumový pás, který je protažen oběma konci. Sluchátka tak nesedí na kokose přímo, ale váha se rozloží skrz gumový pás po celé lebce. A přiznejme si, že ten se kolem hlavy obtočí lépe než ocelová spona. Odpružení zároveň slouží nejen k projíždění výmolů, ale i k nastavení přesné polohy na uši. Stačí popotáhnout a ono si to nějak sedne.
Na sponu jsou naroubovaná uložení mušlí, ale ta už byla vyrobena z plastu. Mušlemi se dá zakroutit čelem vzad o 90° a taktéž je o pár stupňů naklánět. Tento rozsah je poměrně malý, ale na mozkovnu standardního konstrukčního vzoru by si aparát měl bez problémů sednout. Nemohu si pomoci, ale celé to kloubové uložení s mušlemi uchycenými na jedné straně, a nikoli ve středu, musí jednoho dne prasknout kvůli nerovnoměrnému zatížení. Ale to jsou jen mé odhady, třeba to Steelseries koumáci mají vyladěné a katastrofa nehrozí.
Naštěstí jsou ve firmě zaměstnaní lidé, kteří někdy viděli lidské ucho, a tak jsou mušle oválné. Vnitřní rozměry jsou 4,8 mm na 6 mm. Na můj vkus by mohly být ovšem o něco větší, ale to proto, že mám místo uší radary a chytám krátké vlny až z Transylvánie. Náušníky jsou z tkaniny odvádějící vlhkost s pěnovou výplní. Jednoznačně lepší varianta než koženka, která se po čase rozpadne jako každé druhé manželství. Látka je na dotyk příjemná a výplň dostatečně měkká.
Jako obvykle je oboje zničeno tuhým náhlavním mostem, jenž vyvíjí na hlavu protivný tlak. Po hodině jsem toho měl dost, nedokážu si představit, že bych vydržel s přítlakem Veyronu na kokos celý den. Zde podotýkám, že sluchátka prakticky nepoužívám a za tu dobu, co je testuji, mi vyhovoval jeden jediný model (MH752). Běžní posluchači, zvyklí na celodenní masáž mozkové bedny, mohou dospět k jiným závěrům.
Z fotek jste si již všimli, že aparát má na mušlích hromadu tlačítek a konektorů. Od ztlumení mikrofonu, přes ovládání hlasitosti, USB-C, 3,5mm Jack či „ChatMix Dial“. To je na vyvážení hlasitosti mezi zvuky ze hry a hulákáním spoluhráčů. Pokud připojíte sluchátka k telefonu, funguje hlavní vypínač jako multifunkce, jedno stisknutí vezme či ukončí hovor, dvojité pustí nebo stopne hudbu a tak dále.
Na levé straně ještě trčí dvousměrový výsuvný mikrofon. Dá se s ním kroutit na všechny světové strany a vzhledem k defaultnímu zakuklení nemá pěnovou ochranu.
O hmotnosti se výrobce nezmiňuje, tak jsem nabootoval kuchyňskou váhu a ta ukázala 356 gramů. Anorexií tento model opravdu netrpí.
Celkový dojem ze sluchátek je dobrý, ale takový nepřesvědčivý v detailech. Abych to upřesnil – nesouvisí to s tím co umí nebo jak hrají. Jen se mi zdá, že prezentace nekoreluje s cenou dvě stě eur (třeba to plastové uložení mušlí).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
