Steelseries Arctis 7+ Wireless – mistr kompatibility a úderného zvuku přichází | Kapitola 3
Seznam kapitol
Vylepšený model Arctis 7 vtrhl mezi nás, aby převzal vavříny a ověsil se vítěznými věnci. Podpořen novým programem podává velmi zajímavé výsledky a dokáže zahrát pěkně od podlahy.
Tak a jdeme k tomu nejdůležitějšímu. Jak to hraje? Inu, byl jsem prvně zaskočen, poté znechucen a nakonec překvapen. Ale popořadě. Když jsem sluchátka zapl poprvé, bez softwaru, a střihl si jeden level Doomu, byl zvuk divně přebasovaný a to tak, že se už rachot zbraní deformoval. Zdálo se mi to nějaké podezřelé. Poté jsem to zkusil znovu, ale s instalovaným softwarem a výsledek se zlepšil, ale výrazný (až moc) bas zůstal.
Důkladný test proběhl jako obvykle v Generation Zero, kde se aparát předvedl a překvapil. Lomoz mašinkvérů byl úderný, čistý, stejně jako detailní odfukování a železité pazvuky robotů. Co mě ale opravdu překvapilo, byl výborný prostorový zvuk. Klasicky jde o čáry ovládacího programu, ale natolik přesvědčivé, že jsem naprosto přesně mohl určit, odkud zvuk jde. A ne ve stylu „asi jakoby možná odtud čili jakože ne tak určitě“, nýbrž když zombux vpravo dva metry za mnou něco kutil, bleskurychlá otočka a mířil jsem přímo na něj. Když jsme poté lovili zdivočelé plechovky, naše dvoumužná skupina byla neomylně vedena díky zapnutému 7.1. Navíc zvuk není deformovaný, nemá ozvěnu, ani zvlášť oprasené frekvence. Nevídané.
Další mučidla suplovaly hudební produkce všech žánrů (ve skutečnosti asi tři). Nicméně podařilo se mi vyvodit následující. Aparát je naladěn zábavně, lehce přebasovaný, s čistými středy a nemá usykané výšky. Experimentoval jsem s nastavením ekvalizéru a dalšími vymoženostmi, které Steelseries GG a Sonar obsahují, ale nejlepší projev se mi zdál ten bez jakýchkoliv úprav. Zkrátka se někomu povedlo vyrobit herní sluchátka, které stačí nasadit na kokos, instalovat soft a šup kosit mechy, lidi, nebo obilí.
Ve filmech se více projevilo basové přebuzení, jež nepůsobilo zrovna přirozeně. Ale k marvelovkám se to hodí, ne že ne. Instrument si zkusil jak bitvu Thora s Hulkem, tak chrapot a řev motorů v Mad Max (2015). Jak jsem zmínil, marvelovky jsou supr, řežba má grády. Řev motorů naproti tomu nemá ten agresivní ryk, ale je zachumlán v basovém dunění. Hlas je ovšem čistý a střední pásmo, hudba v pozadí, detaily, vše je bez potíží slyšitelné. Možná bych ale přece jen ubral trochu basů. Ovšem musím podotknout, že skladbu Vega od Danheim dokázal Arctis 7+ uhrát i s pár dB navíc a to nezvládne kde co.
Co se ovládacího programu Steelseries GG týče, je to takový otesánek, ale přehledný a funkční. Což se nedá říci o podmnožině funkcí „Sonar“. Abych ale nekřivdil, Sonar je zatím jen v předběžném přístupu a k jeho užívání je nutno se registrovat. Tfuj. Bohužel mi Sonar fungoval asi hodinu a půl, a z toho hodina a čtvrt byla v Generation Zero, kde bylo zaplé 7.1. Po hře jsem zkoušel různá nastavení, pak sluchátka na pět minut sundal z hlavy a Sonar exnul. Nepovedlo se mi ho probrat, jednoduše přestal úplně fungovat. Z toho, co se mi podařilo vykoumat, je Sonar velice pokročilý ekvalizér, a ovládá kde co včetně prostorového zvuku. Umožňuje nastavit normalizaci, čistotu řeči, celkové zesílení, u mikrofonu redukci šumu, či dokonce eliminaci zvuků jako třeskot klávesnice. U záložky Gaming, kde se nalézá ten vesmírný ekvalizér, je hromada dalších táhel, voleb a ovládacích prvků. Křivka zvuku se dá ladit několika filtry, libovolně přidávat pásmům dB a frekvence, či určit, jak se bude křivka lámat. To je opravdu pro hračičky a fajnšmekry. Pro lenivější pařany je tam připraveno několik předvoleb pro známé tituly, jako Valorant či GTA V. Samozřejmě můžete tvořit vlastní profily.
Nutno dodat, že toto všechno je pouze v Sonaru, základní ovládání je velmi chudé. Jenže když Sonar přestane fungovat, docela to zamrzí. Neočekávaně se pak z ničeho nic probral při náhodném ladění a zkoušení funkcí. Inu, předběžný přístup. A nakonec, Sonar není omezen jen na sluchátka, jelikož v mixeru lze nastavit přehrávací zařízení. A tak celé zvukové čarování můžete aplikovat i na běžné onboard stereo, třeba.
U mikrofonu jsem nahrál zkusmo tento úryvek. Opět se nejedná o kdovíjakou kvalitu, zombux mínil, že hře jsem byl slyšet jaksi zahuhlaně (žvaněno přes discord). Vzhledem k tomu, že nemá pěnovou ochranu a je zatažitelný, dostačuje na to klasické hulákání při herní bitce nebo opilecké silvestrovské žvatlání.
A poslední věc – instrument byl testován na PC bezdrátově a při maximální hlasitosti, která není moc vysoká, se ozýval nepěkný a výrazný šum. Stejný šum se zjevil při bezdrátovém připojení s telefonem. Stačí lupnout USB-C dongle do telefonu a už to frčí. Starší modely se musí spokojit s tím podivným Steelseries špagátem, který má na jednom konci konektor podobný mini HDMI a na druhém klasický jack. V případě kabelu je ale naprosté ticho a jediný šum je ten v mozku.
Ještě dodám, že akční rádius bezdrátu s přehledem obsáhl můj kutloch a několikero zdí. Udávanou výdrž baterie se mi nepodařilo ověřit, neboť 30 hodin u PC běžně nesedím a druhý den jsem na to stejně zapomněl a smrknul sluchátka na kabel, ať se nažerou.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
