Test FreeSync na BenQ XL2730Z: dosáhne na G-Sync? | Kapitola 4
Seznam kapitol
Plynulé zobrazení na LCD panelech je něco, co nám bylo dlouhou dobu odepíráno. Existovaly sice berličky jako Vsync, ale skutečný průlom přinesl až G-Sync. AMD na něj zareagovalo a přichází s alternativou: FreeSync. Není to ale identická kopie G-Syncu. Ani cenou, ani vlastnostmi, které jsou někde dokonce lepší, ale někde výrazně horší.
FreeSync není „free“, ale je levnější než G-Sync
Už to vidím – část čtenářů, co mají raději červenou, než zelenou, teď vidí rudě: co si ten Urbánek dovoluje?! Vždyť FreeSync je zadarmo, je součástí standardu VESA a koneckonců má v názvu „free“. Pravdou je bohužel jen ta poslední část.
AMD zde v marketingové strategii provedlo opravdu mistrný tah – pojmenovalo jejich technologii tak, že nejen vyvolává dojem toho, že je zdarma, ale také ukazuje na „hrabivé praktiky konkurenčního“ G-Sync. A v tomto bodě Nvidia (nebo přesněji zákazníci) doplácí na způsob implementace, jaký zvolila.
První problém byl, že už samotné řešení bylo (v původní podobě) hodně drahé – v první vlně šlo v podstatě o novou elektroniku, která nahrazovala scaler monitoru, navíc postavenou na drahých nespecializovaných součástkách a s velkým bufferem pro obraz.
Důvody pro takové řešení jsou přinejmenším dva – ten první, že Nvidia s uvedením spěchala (s adaptivním Vsyncem už všichni zúčastnění koketují dost dlouho), ten druhý, že pokud problém adaptivní vertikální synchronizace budete řešit až na straně monitoru, může to fungovat i na starších kartách, u kterých se s tím ještě nepočítalo.
Modul se navíc prodával i samostatně jako „upgrade kit“ pro monitor od Asusu za dvě stě dolarů (což je podle aktuálního prorůstového kurzu dolaru v přepočtu už bezmála šest a půl tisíce s daní). To byla ale spíše malosériová specialita pro nadšence, asi jen málokterý normální smrtelník by měl odvahu pouštět se do něčeho takového u svého drahého herního panelu:
S ohledem na to, že za obdobnou cenu pořídíte skoro tři levné monitory s full HD rozlišením, se není co divit, že si G-Sync vybudoval auru příšerně drahého řešení.
Automaticky se začalo mluvit o tom, že je právě modul příčinou extrémních cen panelů, které jsou ke všemu vybavené jen tou „nejhorší a přežitou technologií displejů TN“ a plní vlastně především roli drahého hardwarového klíče. K tomu jen podotknu, že bez přesných a důvěryhodných informací je zcestné něco takového řešit – kolik stojí výroba modulu, za kolik jej Nvidia opravdu prodává výrobcům monitorů a jaký na něm má samotná Nvidia zisk, ví jen pár zasvěcených. A konečně – nikde nebylo dáno, že bude G-Sync berličku v podobě nákladného modulu potřebovat věčně.
AMD všechny tyto nedostatky vzalo a obrátilo je proti Nvidii – vyrukovalo s řešením, které mělo být volně využitelné, nevyžadovalo drahý speciální modul, a namísto uzavřeného řešení jej dokonce protlačilo do standardu.
Rovnice je jasná, na jedé straně máme modul za šest tisíc, na druhé volně dostupný standard, za který AMD nic nechtělo (a tudíž to mělo být zdarma). Pojďme se ale podívat jak je to s tím FreeSyncem a uvést věci na pravou míru.
Předně – lidé si pletou pojmy FreeSync a AdaptiveSync a nemají jasno, jak je to s tím standardem. A novináři jim situaci neusnadňují. Adaptivní vertikální synchronizace není totéž co FreeSync.
Nejprve k AdaptiveSyncu. To je to stěžejní, co je zadarmo – nepatří to AMD ani Nvidii, je to součástí standardů a výrobci tuto technologii mohou implementovat ve svých zařízeních. Tím, že je to standardizovaná technologie, je zajištěno, že zařízení budou kompatibilní a budou se chovat tak, jak to definuje standard. AdaptiveSync je tedy protokolem a technologií, kterou budou výrobci monitorů moci realizovat ve svých LCD panelech. Je to samozřejmě čistě jejich volba – jednoduché rozhodnutí, zda podporovat nebo nepodporovat tuto součást VESA standardu.
FreeSync není součástí standardu VESA, tou je zmíněná adaptivní vertikální synchronizace. I když jde o součást standardu pro DisplayPort 1.2a, její podpora není povinná.
To, že ve specifikacích monitoru najdete podporu DisplayPort 1.2a, tedy nebude automaticky znamenat, že panel podporuje adaptivní vertikální synchronizaci, nebo dokonce FreeSync. A aby to bylo ještě složitější, i když monitor bude podporovat DisplayPort 1.2a a adaptivní Vsync, nemusí to znamenat, že bude podporovat FreeSync s variabilní snímkovou frekvenci ve hrách. Jistotu, že jde o implementaci plnohodnotnou a kompatibilní s Radeony, budete mít pouze u monitorů, které od AMD dostanou certifikaci FreeSync.
A jak do toho zapadá AMD se svým FreeSyncem? FreeSync je postaven nad AdaptiveSyncem. Jde v podstatě o jakési hardwarově-softwarové řešení toho, jak podporovat AdaptiveSync na grafických kartách AMD. A zde je ukryt ten trik – výrobci monitorů skutečně nemusí platit ani dolar za FreeSync, on je totiž vlastně ani moc nemusí zajímat. Jejich starostí je jen zajištění podpory AdaptiveSyncu (a tady už někdo vývoj a výrobu nových scalerů zaplatit musí).
Měl jsem možnost se bavit s jedním zástupcem velkého výrobce monitorů a ten odhalil situaci okolo AdaptiveSyncu a jeho nasazení. Implementace této technologie není rozhodně zdarma, ale současně nestojí zdaleka tolik, jako modul G-Sync. Cena za hardware, který funkci AdaptiveSync zajistí, se pohybuje řádově níž než cena, za kterou se prodává modul pro G-Sync.
Jenže je tu ještě další věc – co budou potom výrobci za prémiový "FreeSync-ready" monitor chtít.
A pak je tu hardwarové omezení na straně karet – samotný FreeSync sice nevyžaduje speciální hardware na straně monitoru, ale musí jej podporovat hardware grafické karty. Momentálně to znamená, že podobně, jako je G-Sync vázaný na hardware Nvidie, je i plnohodnotný FreeSync (tedy adaptivní Vsync včetně her) vázaný na hardware, a ten zatím najdete jen na několika posledních modelech Radeonů.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
