Test skříně Cooler Master MasterBox 600: Levnější, než navenek vypadá | Kapitola 2
Seznam kapitol
Novinka výrobce Cooler Master rozšiřuje produktovou řadu počítačových skříní střední třídy MasterBox. Za příznivou cenu nabízí slušnou výbavu, nadčasový design ve dvou barevných variantách, prostorný a dobře větraný interiér, nebo také podporu moderních základních desek s konektory ukrytými na zadní straně. Nutné úspory výrobních nákladů ale přináší s sebou také některé kompromisy.
Design dnes testované skříně Cooler Master MasterBox 600 navazuje na tradici této modelové řady, která se obecně vyznačuje umírněností a nadčasovostí. Pro optické zvýraznění některých prvků je zde použita elegantní kombinace bílých a šedých ploch. Velikostně se pohybujeme spíše v úrovni kompaktních modelů kategorie Midi-Tower.
Na první pohled zaujme čistota konstrukce bez viditelných kotevních prvků a s minimálními spárami mezi navazujícími panely. Dokonce i pojistné šrouby na zadní stěně dostaly plošší hlavy, aby z profilu skříně příliš nevyčnívaly. Konstrukce je z převážné části vyrobena z lakovaného ocelového plechu, tedy s minimálním podílem plastů. Plastový je zejména vnější rám čelního panelu.
Prakticky celý levý bok skříně pokrývá bočnice z temperovaného skla s nízkou intenzitou zatmavení. Její kotevní prvky se ukrývají pohledu pod zevnitř nalakovanými pruhy šedivé barvy.
Skleněná bočnice je hezky zapuštěna do společné roviny s okolními prvky a vytváří tak s nimi jednolitou plochu. Nevidíme zde žádné širší spáry, takže lze předpokládat i dobrou těsnost pláště vůči průniku prachu.
Hlavním identifikačním prvkem skříně MasterBox 600 je její čelo. Plastový čelní panel vyplňuje po celé ploše jemná ocelová mřížka ve dvou barevných odstínech a se zajímavým tvarováním. Střední obdélníkový díl mřížky s prolisem po obvodu je bílý, zatímco boční zakulacené pásy jsou lakovány do šeda. V reálu to vypadá velmi pěkně.
Do prolisu ve střední části mřížky je zasazen symbolický znak výrobce. Při bližším pohledu si lze všimnout luxusního detailu v podobě jemného vroubkování chromovaného okraje znaku.
Zcela hladká plechová bočnice na pravé straně skříně se obešla bez jakýchkoliv průduchů a viditelných kotevních prvků.
Jednou z hlavních cest pro odvod ohřátého vzduchu z vnitřního prostoru skříně bude její stropní průduch, chráněný proti vniknutí prachu jednoduchým prachovým filtrem šedivé barvy.
U skříní s rozměrným stropním průduchem se stále častěji setkáváme s umístěním I/O prvků do úzkého pruhu po pravém boku stropu. Jejich přívodní kabely tak nezasahují do prostoru nad přepážkou základní desky, kde tak nenarušují volné proudění chladicího vzduchu.
Těmto prvkům dominuje tlačítko Power ve tvaru loga výrobce s obvodovým prstencem z průsvitného plastu, jenž je za provozu sestavy podsvícen bílou LED diodou. V řadě dále za ním se nachází tlačítko Reset (z výroby standardně napojeno k řídicí jednotce ARGB osvětlení), kontrolka aktivity disku, sdružený konektor pro mikrofon a sluchátka, jeden konektor USB 3.1 Type-C a dva konektory USB 3.0 Type-A.
Primitivní prachový filtr je v podstatě jen děrovanou plastovou fólií, kterou k plechu stropního průduchu drží obvodová magnetická páska. Po sundání filtru vidíme kotevní pozice umožňující přišroubování až trojice 120mm, nebo dvojice 140mm ventilátorů, případně radiátoru vodního chlazení do velikosti 360 mm.
Dostáváme se k zadní stěně skříně, v jejíž horní polovině se nachází otvor pro I/O štítek základní desky a ventilační průduch s pozicí pro jeden 120mm ventilátor. Zatímco až dosud působila testovaná skříň poměrně hodnotným dojmem, pohled na sestavu sedmi PCIe záslepek nad otvorem pro ATX napájecí zdroj nám dává jasně najevo, že máme co dočinění s produktem spíše nižší cenové kategorie. Vylamovací záslepky sice dokážou ušetřit nějaké výrobní náklady, ale jsou pro uživatele z vícero důvodů nepraktické (ostré hrany, nebezpečí poškození skříně při vylamování, nemožnost zpětného upevnění).
Standardně dodávaný 120mm ventilátor v zadní pozici je možné výškově posouvat v poměrně velkém rozsahu. Lacinému provedení zádi skříně odpovídá také upevnění napájecího zdroje přímo do otvoru v zadní stěně, tj. bez montážního rámečku.
Ani pohled na dno skříně nás příliš nepotěší. Nachází se zde jediný ventilační průduch vyhrazený napájecímu zdroji, u něhož výrobce opět použil laciný prachový filtr z děrované plastové fólie, navíc s problematickým způsobem uchycení. Výše ve spodním okraji čelního panelu vidíme otvor sloužící jako madlo pro uchopení panelu při jeho demontáži.
Prachový filtr napájecího zdroje bývá za provozu dost exponovaný, a proto jej musíme občas vyčistit. V tomto případě však budeme nuceni skříň převrátit, nepohodlně fólii filtru vyjmout, a po vyčištění ji komplikovaně přichytit zpět. V rozích situované plastové nohy skříně jsou vybaveny měkkými segmenty z husté pěnové hmoty. Klasická guma je asi už příliš drahá.
Na snímcích dna skříně jsme si již ukázali otvor ve funkci madla, za nějž nyní uchopíme čelní panel a zatažením jej odtrhneme od konstrukce šasi. Plastový rám čelního panelu je k šasi přichycen pomocí šesti integrovaných hmoždinek.
Následující detailní snímky prozrazují způsob uchycení kovových mřížek k rámu čelního panelu.
Testovaná skříň je standardně vybavena trojicí 140mm čelních PWM ventilátorů s ARGB osvětlením, které kompletně pokrývají vstupní průduch bez nežádoucích netěsností. To by mělo pozitivně přispět k účinnosti větrání skříně.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
