Trendy z Computexu: Bude vše AI? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Computex ukázal některé hlavní trendy – a my si je ilustrujeme na tom, co ve své nabídce předvedl nejen Asus. Všechny velké firmy totiž kopírují ty samé trendy – a to hlavně integraci umělé inteligence. U ní se zdá, že to bude dominujícím prvkem přinejmenším druhé poloviny tohoto roku.
Jedna ze současných aplikací AI je využívání AI pro monitorování toho, jak počítač vlastně používáte – a pro optimální nastavení jeho komponent. Já bych řekl, že to je vlastně takové automatické profilování, na kterém toho vlastně nic moc uměle inteligentního není, ale to podle mě souvisí s tím, že se AI v PC prostě a jednoduše stále pouze hledá uplatnění – a tohle, pokud to bude naučené správně, může patřit mezi organičtější aplikace, i když dnes máme spoustu funkčních řešení.
Pokud jste se podivovali, proč Intel opouští hyperthreading, tak se objevilo vysvětlení, že ano, hyperthreading funguje, ale při poměrně malém přínosu pro celkový nárůst výkonu systému stojí poměrně velkou plochu křemíku, což se negativně promítá do efektivity, respektive do úspornosti provozu. Současný trend míří k tomu, že je jednodušší mít větší počet úsporných jader než menší počet hyperthreadingových jader, což je celkem rozumné vysvětlení: Nejde o to, že by technologie nefungovala, ale nová filozofie architektur nás vede k lepšímu používání křemíku.
Zdá se, že podobně jako Apple nastartoval se svými čipy Apple Silicon trend integrace paměťových čipů přímo k jádru, budou ho možná následovat i AMD a Intel – alespoň pokud jde o velmi úsporné laptopové modely, protože fyzická blízkost čipů dovoluje snížit napájení při rozumné rychlosti a úrovni šumu. To představuje s rostoucí vzdáleností a vzrůstajícím počtem konektorů problém, který znemožňoval vylepšovat efektivitu provozu.
Podle všeho se do Microsoft Surface dostane Snapdragon X, což je další z microsoftích gamblů. Není to poprvé, co experimentují s architekturou ARM, ale já být na jejich místě, nesnažil bych se rozbít to, co jim celé desítky let fungovalo. Jakmile ztratíme nativní binární kompatibilitu, tak můžeme celou tu jejich věc označit za legacy systém a přejít úplně jinam. Představa, že by dlouhodobě dokázali podporovat systém s více binárně nekompatibilními procesory, je poněkud úsměvná – to jim nešlo nikdy, nešlo jim to za Windows NT, za Windows Mobile a ani za Windows for ARM. Kompletně opustit svou desítky let etablovanou bázi a vzdát se dlouholetých výhod zpětné kompatibility je poněkud šílená myšlenka.
Méně šílená – ale stále docela odvážná – se mi jeví myšlenka integrovaného chlazení AiO v podobě grafické karty, která sama v sobě integruje vodní chlazení. Vodní komponenta odvádí teplo od GPU a integrovaný heatsink zajišťuje, že se teplo vyfoukne ven, aniž byste museli vést středem počítače chladivod připomínající ropovody polí Perského zálivu. Je to svého druhu analog dnes zapomenutých Peltiérových článků, které fungovaly jako „vysavače na teplo od čipů“ za tu cenu, že ten proces stál energii navíc, a nakonec se to muselo stejně nějak uchladit vzduchem.
Podobné vychytávky se objevovaly i u SSD, ano, objevilo se tam vodní chlazení SSD, což mě osobně děsí, protože pokud něco opravdu nechci řešit, tak je to vytopené SSD anebo upečené SSD. Fakt, že nová SSD vyžadují podstatně lepší chlazení, mě nenaplňuje úplně optimismem. Osobně bych preferoval úložiště pomalejší, ale spolehlivější.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
