Úvaha – O „cool“ technologiích | Kapitola 4
Seznam kapitol
Nedávno se mi v Datartu naskytl naprosto úžasný pohled. Zatímco regály kroužili lidé, kteří hledali zlevněné televize, odšťavňovače a ledničky, jeden stůl byl doslova oblepený manažery v kvádrech – a ano, na tom stole obhlíželi vystavené Macbook Airy. Vypadalo to asi tak, jako byste vedle položili vedle mraveniště kostku medu – doslova se tam hemžili jeden přes druhého!
Herní laptopy od Eurocomu nejsou nijak krásné, ale jsou alespoň stavěné jako opravdu herní. Za druhé, Apple udělil s Macbook Airem Číňanům nepěknou nakládačku – předvedl, jak se navrhuje OPRAVDU stylový laptop. Představa, že se manažeři budou tahat se „sportovními notebooky“ a oslňovat na jednáních protivníka odleskem sytě žluté, červené a utupovat jeho smysly blikáním diod, byla naprosto šílená.
„Sportovní notebooky“ byly zábavné jak pro marketing, tak pro novináře, daly jim šance udělat si rauty na závodních okruzích a fotit krásné modelky, které sedí na formulích, drží ty příšernosti a usmívají se u toho, jako že jsou ty krámy chic a nebo něco na ten způsob. Párty to byly výborné, jídlo chutné, po delších dobách se technické weby zaplnily fotkami pěkných koček (obvykle se pro to hledá výmluva relativně obtížně), apel na nejnižší pud dospívajících technofilů byl vykonán.
Jenomže jedna věc je, že puberťákům ukážete fotky hezkých holek a věc úplně jiná je v tom, zda je jako zákazníky přesvědčíte, aby vysázeli na prkno několik tisíc dolarů. A v tomto směru, díky Bohu, „sportovní notebooky“ katastrofálně propadly. Když jsem nedávno popíjel v Potrefené Huse, díval jsem se na lidi, kteří si ukazovali všelijaké vánoční a lyžařské fotovzpomínky na laptopech.
Najednou mi došlo, že hliníkový Macbook Pro, který nepovažuji za nijakého krasavce, působí v takovém prostředí celkem přirozeně. Není nápadný, žádná „diskotéka na útěku“, ale všimnete si ho. Podsvícené logo na víku přitáhne pozornost, ale ne rušivě. Design je jednoduchý a strohý a docela ladí s moderně pojatým hospodským designem. Takový stroj si můžete vzít na jednání, do školy, ale i do hospody – a nebudete vypadat ani na jednom z těch míst nepatřičně. Opakuji: Mně osobně se ten design NELÍBÍ a raději upřednostňuji industriální funkcionalismus původních IBM.
Rozhodně je ale vidět, že onen strohý hliníkový design Macbooků byl řešen poměrně dlouho a jeho návrháři zjevně brali v potaz i to, jak bude přístroj vypadat v různých prostředích. S křiklavě kolorovanými „sportovními notebooky“ nebudete vypadat jako šílenec jenom na závodním okruhu, naprosto si nedovedu představit, že bych s takovou hrůzou šel kupříkladu na obchodní jednání!
Designové provedení je zjevně obecný problém: To, co je přeplácané, vypadá levně, jako hračka. Barevně výrazný notebook je možná přijatelný u teenagera, vysedávajícího s kamarády během nudného odpoledne v KFC. Ale jako pracovní stroj to vhodné není – a je jedno o jak drahý stroj se jedná. Stroje s ryze industriálním designem (jako byly IBM, lepší „pracovní“ ASUSy a nebo nyní hlavně DELL) se hodí do práce, ale jsou až příliš nenápadné ve společnosti. Působí nenápadně a levně – opravdu jenom málo firem nabízí stroje, které jsou designově výrazné, ale ne křiklavé a „čínské recepty“ na designový notebook typu „místo černého plastu frkněte do formy tmavě karmínový“ opravdu nejsou nic moc.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
