Úvaha – O „cool“ technologiích | Kapitola 3
Seznam kapitol
Nedávno se mi v Datartu naskytl naprosto úžasný pohled. Zatímco regály kroužili lidé, kteří hledali zlevněné televize, odšťavňovače a ledničky, jeden stůl byl doslova oblepený manažery v kvádrech – a ano, na tom stole obhlíželi vystavené Macbook Airy. Vypadalo to asi tak, jako byste vedle položili vedle mraveniště kostku medu – doslova se tam hemžili jeden přes druhého!
Běžný smrtelník, který chce vypadat zajímavě, ale není manuálně zručný, takže nemůže sám vyrábět moddereské unikáty a nemůže se pustit do drahých kreací, protože nemá tučné konto, dům, který by mohl zastavit a nebo sourozence, jenž by šli rozprodat na orgány, se ovšem musí smířit s „běžným tuningem“. Je zhruba stejně vkusné, jako když si vesničtí hoši podbíjí Škodu 110 RS barevnýmí zářivkami či fake výfuky.
Naštěstí se dnes dají sehnat celkem levné komponenty, průhledné bedny, větráky s diodami a další serepetičky, které dovolují levný „tuning“ i těm, kteří na něj technicky a finančně nemají. Tenhle typ tuningu nemám nijak v lásce, proměnu počítače v jakési cirkusové akvárium nepovažuji za nic obdivuhodného a myslím, že jediný, kdo k takto „vylepšenému“ stroji bude neodolatelně přitahován, bude mimo tunerů stejné kategorie pouze hmyz. Fialově, červeně a modře poblikávající věc je totiž, z čistě estetického hlediska, opravu katastrofální.
Ano, najdou se lidé, kteří obdivují tuto „čínskou“ estetiku (viz „gadgety“ z DealExtreme), ale naštěstí jich je menšina. Řada čínských výrobců se pokoušela a pokouší udělat „cool“ počítače, což končí spíše katastrofou. Jenom se podívejte na ty příšerné věci, které nám byly nabízeny jako „luxusní“ notebook. Je opravdu možné, aby soudný člověk byl schopen napsat slovo „luxusní“ bez uvozovek vedle takových kousků, jako je Acer Ferrari a nebo Asus Lamborghini? (Poznámka redakce - oba výrobci to už také celkem pochopili a podobné obrandované stroje prodávají za celkem přijatelné ceny).
Naprosto to nechápu: Plastové barevné zhůvěřilosti, které mají zaimponovat tím, že mají „firemní barvu a logo“, byly v mnoha článcích popisovány jako zařízení vyšší třídy a nebo dokonce manažerské stroje. Ano, chápu logiku čínského marketingu: Sportovní auta jsou populární, tak udělejme levný krám, co bude připomínat sportovní vůz, něco jako myš ve tvaru autíčka, které blikají světla a nebo počítačové skříně ve stylu Mercedes či BMW. Chudáci, co nemají na Ferrari a nebo na Lamborghini, si vezmou půjčku alespoň na notebook a budou se na LAN párty tvářit jako dokonalí borci. Je to pro ně šance – a pro čínské výrobce je to příležitost, jak vysvětlit, proč prodávají plašťák za přestřelenou cenu.
Epizoda se „sportovními notebooky“ byla trapná, trochu ilustrovala, za jaké hlupáky nás čínští výrobci mají, ale na druhou stranu mně potěšila tím, že „sportovní notebooky“ dokonale vyhořely. Za prvé, hráči nejsou hloupí a velice rychle si všimli, že mají zaplatit přehnané peníze za poddimenzovaný výkon. Hardcore hráči, jak je znám já, jsou obvykle pragmatici a jsou schopní hrát na hardware, který je vytažený z bedny a doslova se válí po stole – hlavně, že je výkonný.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
