Úvaha – O „cool“ technologiích | Kapitola 5
Seznam kapitol
Nedávno se mi v Datartu naskytl naprosto úžasný pohled. Zatímco regály kroužili lidé, kteří hledali zlevněné televize, odšťavňovače a ledničky, jeden stůl byl doslova oblepený manažery v kvádrech – a ano, na tom stole obhlíželi vystavené Macbook Airy. Vypadalo to asi tak, jako byste vedle položili vedle mraveniště kostku medu – doslova se tam hemžili jeden přes druhého!
Opravdu hezké pestré notebooky předvedli snad jenom designéři od HP, ale, pokud mám být upřímný, taky si je nedovedu moc představit mimo svět showbusinessu a nebo módních časopisů. A jasně, nedovedu si představit, že by uživatelkou těchto notebooků byl… muž. Vážně ne! Decentní a vyladěný design, který vypadá přitažlivě, ale ne rušivě, přitom nepochybně svůj smysl má. Barevné „herní diodové blikavce“ typu DELL XPS a nebo „multimediální notebooky“ radikálního provedení, jako má Asus NX Bang & Olufsen, jsou sice výborné pro domácí použití, kde vás nikdo nevidí, ale jenom stěží je můžete používat pro práci před kolegy.
Znal jsem člověka, který si vyskuhral jako firemní stroj Toshibu Qosmio v luxusním provedení… a poměrně brzo se o něm začalo říkat, že vlastně nepracuje. Když máte počítač, který vypadá jako luxusní domácí kino, tak ho asi používáte jako luxusní domácí kino – to přece dává smysl, že ano? Zkrátka a dobře nikoho nezajímalo, co doopravdy dělá, že se celý den moří s daty v Excelu: Měl notebook s obřími reproduktory, ergo kladívko to musí být flákač. Věřte mi, jakmile se takovéhle drby jednou vydají na oběžnou dráhu, už je těžko zastavíte. Proto tedy není dobré mít nápadně vypadající stroj na práci!
Stejné problémy vás čekají v případě, že budete po IT oddělení žádat nějaký atypický hardware, jako je třeba nová deska Gigabyte G1 Killer. IT správci jsou obvykle strašné drbny – hádejte, co se o vás začne šířit za pomluvy poté, co si necháte zamontovat do počítače podobně extravagantní hardware?
Moderní výkonné grafiky a herní motherboardy jsou zvláštní případ „cool hardware“ a mně osobně velice fascinují. Všimli jste si, kolik úsilí bylo věnováno do návrhu motherboardu a nebo grafiky, aby vypadala po vybalení z krabice dobře? Přitom, pokud máte normální neprůhlednou skříň, je to obvykle taky poslední chvíle, co onen design vidíte – a znovu ho uvidíte pouze při reklamaci, výměně železa za výkonnější a nebo při každoročním vyhánění prachu a pavouků stlačeným vzduchem (aka „jarní úklid“).
Všimli jste si, kolik úsilí bylo věnováno promýšlení rafinovaných luxusních balení, plechových krabic, semišem potažených boxů, rafinovaně seskládaných kompartmentů a spousty pečlivě uspořádaných pytlíčků? To všechno má jediný účel: Uklidnit vaše svědomí poté, co jste vysypali dvojnásobnou částku za luxusní edici hardware. A občas je to ještě podepřeno nějakým tím cukrkandlem ve formě bundlované hry, abyste zapomněli, že kdybyste si koupili value verzi, možná byste si mohli takové hry koupit navíc třeba tři. Luxus balení přináší zatemnění rozumu!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
