Vzpomínka na PDA Compaq iPAQ 3970 | Kapitola 3

Fáze očekávání

Když hodláte utratit fakt hodně peněz, více než měsíční plat, abyste si koupili drahý gadget, tak si logicky položíte otázku, k čemu vám bude. Pokud jste technologický nadšenec, tak sice na jedné straně víte, že si tu hračku prostě koupíte, ale i tak si to snažíte nějak zdůvodnit, byť odpovědi na zákeřné otázky jsou asi dost optimistické. I já jsem postupoval stejně, takže jsem se ptal – k čemu mi to bude? Jak to budu využívat? Co na tom budu dělat?

Zde je třeba opět připomenout, že internet v této době stále ještě nebyl podobný tomu dnešnímu hlavně s ohledem na jeho bezdrátovou (ne)dostupnost. Ano, pokud jste měli doma ISDN linku (posléze nahrazenou ADSL), tak jste konečně mohli s internetem pracovat, a ne se trápit jako dříve s vytáčeným připojením. To bylo super. Ale používat internet na mobilu či na nějakém přenosném zařízení – to byl právě ten návrat k překonanému světu velmi pomalého připojení, tehdy standardu GPRS. Prostě to byla naprostá nouzovka, která se možná v nezbytnosti dala použít na stáhnutí mailů, ale na nějaké surfování mohl člověk rovnou zapomenout. Nebo by se nedoplatil a možná dat ani nedočkal.

Má práce v této době představovala každodenní služební cesty, kontroly různých strojních zařízení a zápisy o výsledcích těchto inspekcí. Bylo to hodně cestování a hodně psaní, přičemž jsem stále ještě rád hrál hry, takže mé tehdejší notebooky byly vše, jen ne snadno přenosné. S PDA jsem neměl žádné zkušenosti, nicméně jedno jsem věděl – nebudu s sebou muset tahat tolik. Samozřejmě jsem chápal, že na PDA samotném nenaťukám několikastránkový report, ovšem alespoň nějaký předběžný zápis by se udělat dal, ne? Vždyť součástí Pocket PC 2002 je Pocket Word.

A tak jsem si ke svému iPaqu dokoupil i velmi vzácnou periférii – rozkládací přenosnou klávesnici s integrovaným stojánkem. Ten držel PDA v ergonomické poloze a klávesnice umožňovala ovládání i psaní (i když samotné klávesy měly nízký stisk), její rozložení bylo vcelku ucházející a obsahovala všechny zásadní klávesy. Pokud se složila (šlo o zvláštní „harmonikový“ mechanismus), nebyla o moc větší než onen iPaq a bez problémů jste si ji zastrčili do kapsy košile – pokud jste ji měli velkou. Na první pohled tedy mé myšlence nestálo nic v cestě, dokud jsem se ji nepokusil realizovat.

Jak dále jsem chtěl iPad používat? Znovu podotýkám, že šlo o naivní představy, protože jsem s takovým zařízením doposud neměl žádné zkušenosti a neměl jsem ani žádného kamaráda, u nějž bych si to mohl vyzkoušet. Předpokládal jsem, že na iPad si budu moci nahrát i dokumentaci používanou při mých cestách, což byly obvykle dokumenty PDF. Stejně jsem využíval notebook a omezoval jsem tím nutnost vše tisknout. Dále mne lákala možnost snadné editace a správa SMS v mobilu – tehdy byly populární aplikace pro PC, ke kterým jste připojili mobil a ony vám umožnili napsat zprávu s veškerým pohodlím, bez nutnosti se trápit na malé klávesnici.

Za opravdu naprostý bonus jsem pak považoval práci s kalendářem, s poznámkami, kontakty, telefonními čísly a podobně – tedy v podstatě to, pro co byly PDA původně vlastně stvořeny. Ano, myslel jsem si, že bude užitečné to používat, ale neměl jsem pocit, že jde o něco stěžejního. Jak se ukázalo, nezmýlil jsem se – něco takového jsem vůbec nepoužíval.

V neposlední řadě mě lákalo programování pro tuto platformu. Jaké to bude? Co je třeba zvládnout? Bavilo mne poznávat něco nového, a i když nejsem žádný „skutečný programátor“, ale pouze „pojídač koláčů“, chtěl jsem si to vyzkoušet.

Compaq iPaq jsem si tedy zakoupil a první dojmy byly dokonalé. I když si toto PDA vezmete do ruky dnes, jde o moc příjemný kus technologie. Je to malé, má to hezky barevný displej, ovládání stylusem je dnes sice nezvyklé, ale příjemné, reakce zařízení rychlé. 

Displej nám dnes už bude pochopitelně připadat malý a nemá ani smysl posuzovat schopnosti a možnosti ve srovnání s dnešními tablety a mobilními telefony. Tehdy to však působilo jako zjevení. Každému zájemci stačila naprosto primitivní demonstrace – dát mu do ruky stylus, otevřít poznámkový blok a nechat jej na displeji kreslit či psát cokoliv. Fakt, že se na displeji objevují čáry přesně tak, jak je kreslíte stylusem, působil tehdy úžasně. 

I dnes, když jsem použití stylusu předvedl náctiletému synovi, jej zaujal a vydržel si s ním pár minut hrát. Ano, zhruba ty dvě minuty.

Jednoduše – iPaq měl neskutečný wow efekt. Zaujal naprosto kohokoliv a přímo vybízel, aby si s ním člověk jen tak hrál a zkoumal instalované programy. První dojem byl dokonalý a měl jsem pocit, že tohle je přesně to, co jsem chtěl. Následoval pokus iPad využít i k něčemu užitečnému. No, a to už narazila kosa na kámen.