Vzpomínka na PDA Compaq iPAQ 3970 | Kapitola 4

Fáze zklamání

Dnešní doba je velmi odlišná od doby před dvaceti lety i z hlediska dostupnosti informací. Dnes není problém najít hned několik různých recenzí na nějaké zařízení, najdete si názory uživatelů, jejich poznámky a komentáře, prostě pokud si chcete pořídit nějakou dražší radost, není problém dopředu zjistit, do čeho jdete, jaká jsou pozitiva, a co je naopak nedokonalé. Tehdy samozřejmě také existovaly technické časopisy, kde jste si mohli o tom kterém zařízení něco přečíst, ovšem internet byl v tomto mnohem omezenější. Články v časopisech sice byly, ale vzhledem k omezenému prostoru šli autoři jen málokdy dostatečně do hloubky. 

Fakt, že je na Pocket PC 2002 integrovaný Pocket Word a Pocket Excel, to jsem věděl. Také jsem zaznamenal zmínku, že je funkčně omezenější než jeho stolní velký bratr. Jenže jaké funkce tedy zvládá? To už nebylo tak snadné zjistit, a já to s ohledem na své nadšení ani nezjišťoval. Proto mne čekalo dost nemilé překvapení.

Ipaq samozřejmě podporoval propojení s tehdejšími Windows pomocí USB a synchronizaci dat. Na toto sloužila aplikace ActiveSync, která nabízela celkem rozsáhlé nastavení, jak bude synchronizace prováděna, co vše bude synchronizováno a jak bude provedena konverze souborů. Ano, to poslední bylo pro mne nejdůležitější. Pocket Word a Excel totiž neuměly pracovat se standardními soubory Wordu a Excelu, ale měly svůj vlastní souborový formát. Konverze přitom probíhala v podstatě automaticky dle toho, jak jste si nastavili parametry. Prostě, stačilo v Průzkumníku překopírovat nějaký wordovský soubor do iPaqu a ten byl automaticky zkonvertován do příslušného formátu.

No, a teď je asi těm zkušenějším jasno. Samozřejmě, to v podstatě znamenalo, že jakýkoliv trošku náročnější wordovský dokument, který obsahoval složitější prvek, který Pocket Word nezvládl, byl o tento prvek ochuzen. Složitějším prvkem si přitom nesmíme představovat něco méně používaného a nepodstatného. Pocket Word neuměl pracovat se složitějšími tabulkami, záhlavím a zápatím, obrázky, styly... Mohl bych ještě dlouho pokračovat, pokud bych si to pamatoval.

Pokud jste nakopírovali takovýto soubor do iPaqu, tak jste o tyto prvky jednou provždy přišli. Sice jste si mohli nastavit bůhvíjakou blbinu, ale ActiveSync bohužel neuměl zajistit to nejpodstatnější – aby pro Pocket Word neznámé prvky v souboru zůstaly, byť by nebyly používány a nebylo s nimi možné pracovat, ovšem při zpětné konverzi by byly obnoveny. Stejným problémem i Pocket Excel, ovšem u něj mne to zas tak moc netrápilo. Ve výsledky nebyly tyto kapesní aplikace ničím jiným než velmi primitivním textovým editorem se základními funkcemi a velmi primitivním tabulkovým procesorem, taktéž na základní úrovni. Jejich schopnosti odpovídaly aplikacím někdy z osmdesátých let.

Má představa, že si na služební cestě předpřipravím svůj report, který následně doladím a dokončím na notebooku, vzala tedy poměrně brzy za své. Používat původní formátované dokumenty nemělo vůbec smysl, jediné, co se jakž takž dalo, bylo napsat si na iPaqu holý základní text, no a ten následně na PC překopírovat do příslušného dokumentu a přeformátovat do používaných stylů. Samozřejmě, takto se pracovat dalo. Ovšem efektivní to nebylo ani omylem.

I další představa – že si na malé obrazovce iPaqu budu číst pracovní dokumenty PDF – narazila na realitu způsobenou mou neznalostí. iPaq neměl problém zobrazovat PDF, ale každému je asi jasné, jak praktické bylo hledat nějaké informace z rozsáhlejšího dokumentu na 3,8‘‘ displeji. Kromě toho, u rozsáhlejších dokumentů již nestačil výkon zařízení. Já se samozřejmě zařekl a snažil jsem se iPaq používat v práci, ovšem znamenalo to návrat k tisknutí pracovních dokumentů, jelikož jejich používání na iPaqu bylo prostě nemožné. Každopádně, tehdy jsem si na vlastní kůži vyzkoušel, že takto koncipovaná zařízení se na zadávání informací nehodí. Ano, prostě jsem chtěl PDA používat jinak, než se užívat měly.

Zkoušel jsem pochopitelně i práci s emaily s pomocí Pocket Outlooku. Ani to nebylo snadné, protože ten byl podobně primitivní jako jeho kapesní brášci. Synchronizace se stolním Outlookem fungovala vcelku slušně, problém ale nastal ve chvíli, kdy jsem se pokusil nějaký ten mail stáhnout z internetu pomocí mobilního telefonu. Můj tehdejší neznal Bluetooth, takže propojení s iPaqem bylo možné jen pomocí IrDA, což znamenalo obě zařízení položit naproti sobě a čekat a doufat. Samotné mobilní připojení bylo tehdy dost pomalé, IrDA, bylo také pomalé, sumárně se to používalo dost blbě.