Vzpomínka na PDA Compaq iPAQ 3970 | Kapitola 6
Seznam kapitol
Byly doby, kdy každý nenosil po kapsách minipočítač v podobě smartphonu. Když jsem si pořizoval PDA Compaq iPAQ 3970, měl jsem přesnou představu o tom, co na něm budu dělat. Realita mě vyvedla z omylu. A nakonec nejlépe posloužil jinak, než jsem zamýšlel já i jeho autoři.
Fáze spokojenosti
Můj problém s PDA tkvěl v tom, že jsem jej chtěl využívat k něčemu, k čemu nebyla určen. Ano, bylo hrozně cool přijet někam do firmy, místo obligátního notebooku vytáhnout maličké PDA s rozkládací klávesnicí a začít pracovat. Každého to zaujalo. Praktické to ale moc nebylo, protože takto se PDA využívat neměly.
Ve chvíli, kdy jsem to pochopil, jsem začal hledat možnosti, jak PDA využít lépe a smysluplně. Pokud člověk utratí takový ranec, tak se samozřejmě nechce spokojit s tím, že zakoupené zařízení nevyužije. A PDA měly mnoho možností, jak je využít.
Jednou z prvních zakoupených periférií bylo speciální pouzdro, které obsahovalo jednak přídavnou baterii, ovšem hlavně slot na kartu CompactFlash. Samotný iPaq 3970 měl slot na kartu SD, nicméně do slotů pro karty CF se dělaly další periférie – já konkrétně zakoupil GPS modul pro navigaci. Tehdejší auta nabízela navigaci pouze v té nejvyšší třídě, kterou jsem si samozřejmě nemohl dovolit. Existovaly separátní navigace GPS s integrovanými mapami, ovšem obvykle pouze s černobílým displejem a byly dost drahé. Mít navigaci na PDA, to bylo skutečné terno.
Ale i tady je nutné zdůraznit, že byla funkčně omezená. Zakoupil jsem si sice aplikaci od TomTomu, v tom problém nebyl, ale samotný modul GPS měl velmi malou citlivost, bylo třeba z něj vyvést pomocí tenoučkého drátku externí anténu, protáhnout škvírou dveří a magneticky upevnit na střechu auta. Pak samozřejmě iPaq upevnit na přístrojovou desku a připojit k napájení ze zapalovače. Elegance zde skutečně nehrála roli, hlavní byla funkčnost. A ta byla dost diskutabilní, každý průjezd tunelem nebo mezi velmi vysokými věžáky znamenal ztrátu signálu a nekonečné čekání, než se navigace zase chytne. Stále to však bylo lepší než se řídit papírovou mapou.
Mezi další oblíbené aplikace na tehdejší PDA patřily slovníky. Dnes má každý něco podobného v mobilu, to ale tehdejší telefony neuměly, takže mít slovník v PDA, to byla opravdová pomoc. Samozřejmostí se staly různé utilitky pro práci se soubory, protože integrovaný Průzkumník byl podobně pitomý a omezený jako ten ve Windows. Pocket PC se proto dočkaly varianty klasického Windows Commanderu uzpůsobené pro omezenou velikost displeje.
Zajímavou frajeřinkou byla aplikace, která dokázala použít IrDA pro ovládání televize. Opět nabídla jen omezené možnosti, neboť bylo možné ovládat pouze základní funkce a upřímně řečeno, nebyl důvod nepoužívat původní ovladač místo hraní si s PDA a ovládáním televize stylusem, nicméně šlo o ukázku technologických možností. Respektive – o slepou větev aplikací, jelikož se brzy poté vyrojily různé univerzální ovladače pro uživatele, kteří ten originální buď poškodili nebo dokonce ztratili. PDA se v této úloze prosadit nedokázaly.
I ten výše zmíněný problém s komplikovaným programováním jsem vyřešil, a to na tehdejší dobu dost neortodoxním způsobem – instalací Pocket PC 2003. Dnes je upgrade na novou verzi systému běžnou, v podstatě automatickou záležitostí. V té dávné době to tak ani omylem nebylo. Oficiální podpora byla velmi sporadická, člověk musel na internetu najít tu správnou verzi firmwaru pro své zařízení, stáhnout si ji a následně se při instalaci modlit, protože jakýkoliv problém mohl být zcela kritický. Já jsem celý proces absolvoval jen a jen kvůli tomu programování, neboť rozdíly ve vlastním systému byly minimální. Ovšem pod kapotou se ve Windows CE 4.0 objevil .NET runtime, takže bylo konečně možné programovat aplikace podstatně snazším způsobem.
Nakonec se jako zásadní pro mé využívání iPaqu ukázala oblast, o které jsem do té doby netušil, že vůbec existuje. Někdy v roce 2003 jsem objevil elektronické knihy. Zdůrazňuji, že to bylo v časech, kdy oficiálně nic takového neexistovalo, v žádném nakladatelství jste si ebook nemohli zakoupit, samozřejmě nebylo možné oficiálně získat ani ty volně šiřitelné. Jediné, které tehdy existovaly, byly ty, které vytvořili nadšenci. Ano, vytvořili.
Jak se takový ebook tvoří? No to se vezme papírová kniha a stránku po stránce se skenuje. Následně se výsledek protáhne přes OCR, a protože kniha obvykle uprostřed u hřbetu pořádně při skenování nedoléhá, tak je nutné výsledný text pročíst a upravit. Je to hodně práce na hodně dlouho. Vím to moc dobře, sám jsem takto dvě knihy vytvořil.
V té dávné době existovalo několik webů, kde nadšenci nahrávali vlastnoručně tvořené ebooky. Obvykle šlo o programátory, správce serverů či další IT odborníky, a tomu odpovídala i nabídka. Jak známo, v této branži je nejoblíbenější sci-fi. Díky tomu mohu říct, že jsem z této oblasti přečetl tolik knih, až jsem se stal takřka odborníkem. Jiné žánry moc nefrčely a člověk se musel přizpůsobit.
Samozřejmě, nebylo to zdaleka tak jednoduché, jak je líčeno. Ebooky tehdy neměly jednotný formát, některé byly distribuovány v obyčejném textovém souboru, jiné jako PDF či HTML, případně ve formátu MOBI, nabízené aplikace pro čtení byly zpočátku omezené a neuměly pracovat s tím kterým formátem. Přes to všechno ale znamenala možnost vzít si s sebou na dovolenou maličké PDA a v něm mít velkou knihovnu obrovský pokrok. Jsem knihomol a na každé dovolené přečtu pár knížek. Najednou jsem se nemusel omezovat.
I když je obrazovka PDA malá, necelé 4‘‘, ebooky se na ní četly dobře. Tak malý displej vás v noci tolik neoslňuje, takže vás nebolí oči, ano, je třeba častěji posouvat text, ale iPaq má dole pro tento účel tlačítko. Na dnešních tabletech se sice čte o něco lépe, ale ten rozdíl není o tolik zásadní. Pokud vám jde o prostý text bez obrázků, není PDA vůbec k zahození. Má totiž jednu velkou výhodu – je podstatně lehčí než tablet, takže se snadněji drží v posteli nad hlavou. Samozřejmě, dnes v době mobilních telefonů s větším displejem už opravdu není důvod tyto vykopávky využívat, jen jsem chtěl zdůraznit, že i 20 let starý přístroj je v jisté míře dodnes použitelný.
Výsledkem mého soužití s Compaqem iPaq 3970 byla tedy nakonec spokojenost, ačkoliv jsem jej léta používal k něčemu, co jsem neplánoval, a pravděpodobně ani tvůrci netušili, že toto celkem drahé zařízení bude k něčemu takovému dobré. Mnohem později začala nakladatelství s šířením pirátských ebooků bojovat, nejprve zákazy, posléze tím, že jste si je mohli legálně koupit. Po mnoho let mi tento stroj dobře sloužil a dodnes bez problémů funguje a baterie stále pár hodin vydrží. Opravdu, klobouk dolů nad kvalitní prací. Nejsem si jist, zda za dvacet let budou dnešní tablety ochotné byť jen bliknout displejem.
