Yenkee Hornet set „Mistrova edice“ – sršeň na stole | Kapitola 3
Seznam kapitol
Yenkee pro pařany a fraguchtivé zájemce připravilo sadu periferií všechno v jednom. Sluchátka, klávesnice, myš a k ní dokonce i podložka. Vzhledem k zaměření setu by se dala očekávat solidní kvalita. I rozbil jsem žlutočerný tábor na svém stole a vyzkoušel, jak se sršní hnízdo projeví.
Myš Hornet Aim YMS 3029
Jako další je na řadě myš. Stejně jako sluchátka už od pohledu vypadá poněkud lacině, ale to nemusí nic znamenat. Nakonec, není to Rival za dva a půl klacku, že. Ač Hornet Aim vypadá poněkud extravagantně a sem tam se najdou nebezpečně ostré hrany, ergonomicky je vydařený.
Horní tlačítka kryje jednolitý plast. Dle mého názoru je lepší, když jsou tlačítka oddělená. Na hřbetním plastu je navíc malý výřez s podsvíceným logem firmy. RGB podsvícení tedy zcela samozřejmě nechybí.
Ostré hrany tlačítek se dají využít k probodnutí nepřítele. Jsou nabroušené fest.
Když už jsme u toho, fotony si klestí cestu na hřbetu skrz kolečko, pravý bok a navíc i předními průduchy. Ty vypadají jak motory kosmické lodi z nějakého sci-fi bijáku. Zpět k ergonomii – levá strana nabízí odkládací prostor pro palec s pogumovaným povrchem.
Zdrsněná guma s odpovídajícím tvarem je i na pravé straně. Myš celkově padne do chapadla bez problému.
Kabel je opletený, metr osmdesát dlouhý a díky černožlutému zbarvení vypadá jak zmenšenina nějakého jedovatého hada. Když myš převrátíme na záda, jako první upoutají bulvy tři imbusové šrouby. Sám jsem na to zíral, ale těmi se reguluje hmotnost. V balení je pro ně jednoduchý klíč.
Se vším všudy jsem kryse navážil zhruba 120 gramů (bez kabelu). Jeden imbus váží 4 gramy, tak se dostanete lehce nad 100 gramů. Hmotnost je tedy akorát, nejedná se o žádného tlustého Monty Jacka (pamětníci vědí). Když už se hrabeme na spodní straně, dá se všimnout, že pojezdy jsou až moc utopené. Chtělo by to nějakou setinu milimetru navíc, protože občas se mi zdálo, že myš nejezdí jen po teflonech, ale drhne i po plastovém okraji. Problém to bude hlavně u měkčích podložek.
Tlačítek je tu věrtel. Tři boční a pět horních. Ačkoli, v propagačních materiálech se dočtete, že tlačítek je deset. Což mě krapet mátlo, protože do desíti ještě počítat dovedu, ale pak jsem zjistil, že kolečko je považováno za tři tlačítka. Pro vysvětlení – nahoru, dolu a stisk. No budiž. Důležitější je, že jsou všechny při obvyklém úchopu dostupné a nepotřebujete mít zlodějské dlouhé prsty. Trochu nezdařile se jevilo levé boční tlačítko před palcem, které mělo až moc velkou vůli v uložení. To ale mohla být jen kusová vada, z toho nelze činit závěry. Dvě tlačítka na vrchu slouží k přepínání CPI, ale v ovládacím softwaru se dá každé klikadlo namapovat zcela libovolně. Tuhost tlačítek je rozumná a nečiní problém. Největší odpor klade onen zlovolný čudl před palcem na levé straně, ale i ten se dá lehce zlomit (ten odpor). Software je sice jednoduchý, ale účelný a nabízí všechny podstatné vlastnosti.
Nastavení CPI, makra, frekvenci senzoru, RGB, mapování tlačítek a několik profilů. Jenom je trochu línější, například změna CPI na myši se projeví v programu až po dvou sekundách. Povedlo se mi program i dokonale zahltit, až to vzdal a musel jsem ho utnout přes Správce úloh. Senzor Pixart 3325 jsem otestoval klasicky v rukotřasném kreslení a programu Mousetester 1.5.3 a zde jsou výsledky. Nevšiml jsem si ani žádné akcelerace nebo predikce.
Obvyklá testovácí čmáranice bez problémů
Stabilita frekvence - 500Hz vs 1000Hz
Zrychlení senzoru (vlevo) a jeho schopnost přenášet data i při divokých pohybech (vpravo).
Myš se celkem povedla. Trochu řve lácí, ale senzor je kvalitní, ergonomie také, v ruce sedí dobře. Dostatek tlačítek, RGB se dá vypnout a kabel udrží i psa, když ztratíte vodítko. Nelíbily se mi akorát ostré přední hrany dvou hlavních tlačítek a příliš nízké pojezdy. Potom ještě levé boční tlačítko vypadalo trochu anarchisticky, ale jak jsem říkal, to může být jen kusová vada.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
