Zjistili jsme, jak zní a pro koho je profesionální mikrofon ProCast od hráčské firmy HyperX
Seznam kapitol
Tímto modelem se HyperX snaží vstoupit do exkluzivní ligy opanované firmami jako Audio-Technica, Oktava, Rode nebo Shure. Cena je přitom velmi sebevědomá, nicméně stále klesá. V článku se dozvíte – a doslechnete – jestli je seběvědomí ProCastu oprávněné a zda mu dát přednost před konkurenčními výrobky.
Model ProCast je první mikrofon společnosti HyperX, který se připojuje konektorem XLR, ostatní modely jsou pro rozhraní USB. Znamená to, že ProCast neobsahuje žádný mikrofonní předzesilovač a ani DAC (digitálně-analogový převodník), což jsou všechno komponenty jinak integrované přímo v těle každého neprofesionálního mikrofonu do USB. Na druhou stranu se jedná o poctivý, velkomembránový kondenzátorový mikrofon, tedy pro záznam mluveného slova a zpěvu ten nejvhodnější a nejcitlivější běžně používaný typ. Samozřejmě že i v kvalitě kondenzátorových studiových mikrofonů existují diametrální rozdíly, které se odrážejí na výsledné ceně. Z této perspektivy náleží ProCast mezi studiový entry-level, cena špičkového studiového mikrofonu se totiž vyhoupne klidně na 100 tisíc korun. My s takovými „děly“ náš kousek pochopitelně srovnávat nebudeme, to spíš s oním studiovým entry-levelem, kde ProCast rozhodně vyniká.
V nedávném článku o nahrávání podcastů jsme si sice uváděli základní typy mikrofonů, s tím, pro jaké účely se ten který druh primárně využívá, ale – abych parafrázoval našeho naštěstí dávno voskového soudruha Uljanova (nemyslím cítát o věšení kapitalistů na vlastním provazu) – malé opáčko nezaškodí.
Jak na parádní zvuk nejen pro Youtube, Twitch nebo podcasty: Jaké jsou dnes možnosti a co to bude stát
Popularita podcastů neklesá, spíše naopak. Také na Youtube se snaží prorazit každý, kdo má co říct. Už jste asi zjistili, že…
Jedním z často používaných typů mikrofonů je mikrofon dynamický. Používá se primárně tam, kde nelze zajistit dokonale nerušené okolní podmínky, tzn. třeba při koncertech a pódiových vystoupeních jako takových. A právě proto, že není tak citlivý jako kondenzátorový, se kolikrát může více hodit i pro podcasty nebo streaming, nesnímá totiž kdejaké šustnutí, vrznutí, kliknutí apod. Jeho zvuk však nebude tak dokonale prokreslený, pro studiové nahrávky v nejvyšší kvalitě to úplně není. Elektretové mikrofony jsou poddruhem těch kondenzátorových, jsou ale méně citlivé a zde je chápeme ve smyslu mikrofonů často používaných jako klopové nebo v herních headsetech a mobilních zařízeních. Elektretové a dynamické mikrofony na rozdíl od těch kondenzátorových nevyžadují dodatečné napájení.
Velkomembránové kondenzátorové mikrofony se používají při nahrávání vokálů a hlasu v těch nejlepších nahrávacích studiích, jsou totiž nejcitlivější, zaznamenají hlas se všemi potřebnými detaily, jako je dokonalá barva hlasu, prostor nebo podání vyšších a nižších pásem. Membránu v kondezátorovém mikrofonu, která je jednou z elektrod kondenzátoru zapojeného do elektrického obvodu, rozechvívají zvukové kmity. Na základě změny polohy membrány se mění kapacita kondenzátoru, změna je převáděna na elektrický signál tím, že je mikrofonní vložka napájena z velmi měkkého zdroje polarizačního napětí a toto je snímáno předzesilovačem s velkou vstupní impedancí. Případně může být kapacita vložky použita jako součást vysokofrekvenčního oscilátoru rozlaďovaného změnou kapacity, přičemž je nízkofrekvenční signál demodulován v dalších obvodech. Určité typy mikrofonních vložek umožňují měnit směrové charakteristiky mikrofonu, to ale není případ ProCastu.
U mikrofonního snímače hraje směrová charakteristika podstatnou roli. To, že ProCast na rozdíl od QuadCastu S neumožňuje volit jiné charakteristiky než tu kardioidní, podle mě ničemu nevadí (naopak je uvnitř krytu místo pro jeden pořádný a ne pro tři menší snímače jako u QuadCastu). Tato charakteristika totiž potlačuje zvuky (a odrazy zvuků) přicházející zpoza mikrofonu a soustředí se více na mluvčího, takže je pro dané účely beztak nejlepší volbou.
Monofonní konektor XLR3, jímž se ProCast připojuje, je studiový standard třípinového konektoru používaný od 60. let 20. století. Standardizován byl v 80. (IEC 61076-2-103), resp. 90. letech (AES14) téhož století. Důvodem jeho oblíbenosti je jak robustní konstrukce, tak symetrické vedení signálu. Nepoužívá se tedy jen pro připojování mikrofonů, ale například i studiových reproduktorů (monitorů) a nástrojů. Zmiňuji to především pro ilustraci jednoho z důvodů, proč si výrobce může dovolit označovat tento mikrofon jako profesionální. Tím druhým je použití velkomembránového kondenzátorového snímače, jeho detailní specifikace mi však nejsou známy.
Nakousli jsme, že je signál v konektoru / kabelu typu XLR veden symetricky. Co to ale znamená? Klasické zvukové kabely jsou nesymetrické, a tedy velmi náchylné na případné vnější rušení, které se projevuje vznikem parazitních signálů. Při symetrickém vedení je toto řešeno skládáním původního signálu vedeného po jednom z vodičů (HOT+) s jeho invertovaným „obrazem“ (COLD-); parazitní vlivy, jako je třeba signál mobilního telefonu aj. nežádoucí elektromagnetické signály jsou tímto účinně eliminovány (třetí pin je pochopitelně stínění, resp. zem, GND). Proto se symetrické kabely používají v profesionálních nahrávacích studiích, na koncertech, pro vedení signálu na velkou vzdálenost a v náročných podmínkách obecně.
Stejně jako všechny ostatní běžné kondenzátorové mikrofony vyžaduje i námi testovaný model přidavné 48V fantomové napájení. To znamená, že potřebujete externí zvukovou kartu (nebo např. mixpult), která toto napájení podporuje. Úplně postačí například Focusrite Scarlett Solo 3RD Generation nebo její kolegyně Focusrite Scarlett 2I2 3RD Generation umožňující připojit až dva mikrofony zároveň. Je k nim i balík profesionálního softwaru zdarma (včetně trial verze skvělého FL Studia). Nevýhoda v podobě dodatečných nákladů je zde oproti mikrofonům pro USB jasná, jenže s nimi prostě takové kvality jako u studiového XLR mikrofonu nedosáhnete.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
