Jak na parádní zvuk nejen pro Youtube, Twitch nebo podcasty: Jaké jsou dnes možnosti a co to bude stát
Seznam kapitol
Popularita podcastů neklesá, spíše naopak. Také na Youtube se snaží prorazit každý, kdo má co říct. Už jste asi zjistili, že když u takového videa či podcastu z dílny amatérského tvůrce zvuk nestojí za nic a nejde mu rozumět, nedá se to dlouho sledovat. Zajistit zvuk v uspokojivé kvalitě je dnes přitom i díky počítačům snazší a levnější než kdy dřív. My si shrneme vše, co je potřeba vědět, abyste dosáhli lepších výsledků nehledě na váš rozpočet, ambice, nebo odborné znalosti.
Historický vývoj
První podcast vznikl někdy v roce 2000. Tedy záhy před uvedením prvního iPodu od Apple. iPod přitom hledejme i za vznikem slovního spojení „podcast“, první pořady tohoto druhu byly distribuovány skrze iTunes právě pro něj. Ale zatímco iPod je už minulostí, podcasty jsou stále „in“. Změnily se distribuční kanály a koncové poslechové zařízení, jímž je nyní převážně mobilní telefon, případně počítač, tablet, televizor, autorádio. S tím, jak se zvyšovaly rychlosti internetového připojení, zlepšovala se i kvalita podcastů; častěji také obsahují i video.
Pozitivní dopad na úroveň záznamů má nahrávací technika, která je nyní mnohem dostupnější a kvalitnější než v době před více než dekádou. Primárním limitujícím faktorem nebyl výkon počítačů, jako spíš používání velmi nekvalitních DAC (digitálně-analogový převodník) v integrovaných zvukových kartách na základních deskách. Byly tak špatné, že existoval celý segment trhu s přídavnými zvukovými kartami. Tato situace se nijak zásadně nezměnila po celá devadesátá léta století minulého a nulté roky toho současného. Stejně zásadní vliv měl prakticky neexistující trh s mikrofony do USB (o bezdrátových ani nemluvě – ty byly vyhrazeny pro profesionální použití, a tudíž velmi drahé). USB 2.0, které se shodou okolností objevilo ve stejném roce jako podcasty, sice stav věcí postupně měnilo k lepšímu, ale koupit si za pár stovek relativně kvalitní mikrofon včetně stojánku aj. příslušenství byla čirá utopie.
Když jste dřív chtěli nahrávat hlas kvalitně tak, jak to dnes zvládne podcastový USB mikrofon za řekněme 1000–1500 korun, museli jste na pořízení celého nahrávacího řetězce vynaložit řekněme 30 000 korun. Spíš mnohem víc. Nebudeme-li počítat cenu středně výkonného PC, pak to obnášelo (a jak zjistíte níže, stále obnáší) pořízení dedikované zvukové karty s podporou tzv. fantomového napájení mikrofonu, kondenzátorového mikrofonu včetně stojanu aj. příslušenství, kabelů, softwaru, mixážního pultu a provedení nějakých úprav akustiky místnosti. Kromě toho nebývalo DIY řešení snadné ani z toho důvodu, že pokud jste měli jen jedno PC, které zároveň mělo dostatek výkonu pro hraní her, bylo hlučné. I kdybyste tehdy používali pasivně chlazenou grafickou kartu, stejně neustále běžely ventilátory na procesoru – a další zpravidla na čipsetu – a ve zdroji. Snazší než řešit kompromisní výkon PC bylo (a je) celý stroj umístit do jiné místnosti.
Proč jsou ale vlastně podcasty stále oblíbené, když nejde převážně o nic jiného než rozhlasové relace s možností poslechu ze záznamu, tzv. „on demand“? Jeden z důvodů se podobá tomu, proč už jen hrstka lidí nahrává terestriální – a vlastně jakékoliv jiné – televizní vysílání. Všechno je totiž dostupné v online archivech. Ani v minulosti sice nebylo obtížné si nahrát svůj oblíbený pořad z rádia na kazetu a tu si pak pouštět cestou do školy či práce z walkmana. Jenže kdo to dělal? Z rádia jste si nahrávali spíš mixtapy s vaší oblíbenou hudbou. Nebo obecně jakoukoliv hudbou.
U podcastu je navíc důležité, že se můžete přihlásit k jeho odběru a být upozorněn hned, jakmile bude venku nový díl. Ony by totiž steží nabyly své nynější popularity nebýt jejich úzkého propojení s technologií RSS čteček. A přestože mnoho lidí konzumuje obsah raději vizuálně, tedy v podobě videostreamů, najde se i velká spousta těch, kteří mají rádi volné ruce. Je pohodlnější netřímat celou cestu ve veřejné dopravě v rukou mobil. Při řízení je to jak zakázané, tak životu nebezpečné.
Čili, máte-li svůj oblíbený pořad dostupný ve formě podcastu, zhltnout jej můžete při cestě kamkoliv spíš než poslouchat výhradně moderátory v rádiu, na jehož programovou skladbu nemáte bezprostřední vliv. Rozhlasové vysílání zůstává populární tam, kde není vhodné a ani možné ostatním diktovat svůj vkus, tzn. ve větších kolektivech, na pracovištích, ale z trochu jiných důvodů i v automobilech. Kromě toho je příjem nahrávek v podobě internetového streamu často kvalitnější než přenos DAB. O FM ani nemluvě. DAB není při pohybu v terénu natolik stabilní jako všudypřítomný mobilní internet, z nějž si v případě potřeby pořad předem stáhnete. Mobil je jakýmsi obřím bufferem. Nadto jsou DAB přijímače energeticky náročné – a často i neskladné. Zvuková komprese je u nezanedbatelné části tuzemských stanic, které v DAB vysílají, za hranou toho, co lze považovat za kvalitní zvuk. Aby si ani netrénované ucho nevšímalo ztráty kvality způsobené vysokou kompresí nahrávky, měl by být datový tok o dost více než 128 kbps. Ideálně alespoň 256 kbps, kdy už je obtížné nedostatky rozpoznat i pro řadu profesionálů.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
