Ztracení ve vlastním světě | Kapitola 2

U frustrovaných lidí chápu, že je tak řečeno sežere temnota a vydají se na cestu, ze které není návratu. Ale je to obtížné pochopit u těch úspěšných – a navíc mám pocit, že řada oborů má tu zvláštní vlastnost, že vás tak nějak odvede od reality tam, kde vám vlastně nezáleží na tom, jestli vám většinová společnost rozumí a oceňuje vás. 

Klasickým příkladem je doktor František Lexa: Od matematické lingvistiky přešel ke staroegyptštině a stal se naprostou kapacitou na hieratické a démotické texty. Byl to naprostý lingvistický génius – a přesto je u nás většinově neznámý. Nicméně když čtu jeho knihy překladů, nemůžu se zbavit pocitu, že i když byl většinově nepochopený, tak ho jeho práce nesmírně bavila a ani v nejmenším nelitoval cesty, na kterou se vydal. I když jsou lidi sociálně divní, z jejich díla prostě čiší nadšení a radost.

To je přesný opak snahy napáchat co největší škody a pomstít se anonymně na světě, to je něco, co se dá jen těžko pochopit a u čeho je možné předpokládat opravdu závažnou psychopatologii. Tihle lidé žijí ve svém vlastním světě, který typicky s nikým nesdílejí – a je nějak velmi závažně odlišný od reality, kterou vnímá většina.

A tam přichází problém s další skupinou, která si žije ve vlastním světě: S novináři. Obecně se ví, že rozebírání a adorace činu v médiích tak trochu překlápí k akci ty, kteří trpí podobným problémem. Je to svého druhu hérostratovská sláva, snaha udělat něco, aby si je někdo zapamatoval. Čím víc mediálního pokrytí, tím víc slávy – a to je důvod, proč není dobré útočníka adorovat a neustále se jím zaobírat.

Ale jen těžko se dá odolat tématu fantasknímu a tak křiklavému, že přitahuje pozornost. Do značné míry se dnes všechna média mění v bulvár, protože taková témata přinášejí pozornost a pozornost přináší sledovanost a ta přináší peníze. Pokrývá se vše od krve, přes ujeté chování až po to, že vaše děcko zapomnělo ve vlaku hračku a personál železnice ji vrátil. Hele, zpráva!

Další skupina jsou lidé, kteří si vaří vlastní polívčičku. Protože pachatel použil legálně držené zbraně (a to je ve světě zločinu opravdu výjimka), přišli s tím, že by se měl zpřísnit zbraňový zákon. Anebo alespoň zavést psychotesty. Jde o klasické protlačování agendy „teď by to šlo protlačit“ kombinované s nepochopením anebo úmyslným ignorováním podstaty problému. 

To, že se čerstvý majitel zbrojního průkazu dostane k velkému balíku zbraní, je opravdu trochu divné. Divné by naopak nebylo to, že by dost pravděpodobně psychotesty prošel, protože pokud měl problém, měl zjevně kompenzovaný problém. Klasická poučka říká, že nejhorší je inteligentní psychopat, protože ho nelze rozumně identifikovat a diagnostikovat – prostě vám to musí sám na sebe říct, jinak to nepoznáte. Takový člověk dokáže věrohodně emulovat chování, pozná to, co od něj očekáváte – a často přitom vypadá zcela nenápadně.