Články na téma Historie (strana 7 z 8)

Šedesátá léta byla úžasnou dobou optimismu a víry v budoucnost. Generace našich rodičů a prarodičů se tehdy konečně odpoutala od té šedivosti válečných let a užívala si život plnými doušky. Autoři sci-fi psali romány plné letů ke hvězdám či vzdálenějším planetám a občas se v těchto velkolepých představách o budoucnosti objevovaly i osobní počítače.

Doufám, že už jste všichni v klidu, dárky nakoupeny, kapr poražen, stromek nazdoben, byt vycíděn a teď už si můžete jenom užívat pohody! Chtěl bych vám popřát všechno nejlepší k Vánocům – a zvláště těm z vás, kteří buď navštěvují Alza Muzeum anebo ho dokonce podporují dárky! Letošní nadílka je obzvlášť bohatá!

Ralph Baer vedl léta s Nolanem Bushnellem, zakladatelem Atari, spor o to, kdo založil obor videoher. Oproti Bushnellovi měl jednu velkou výhodu: Měl na videohry patent – a to patent tak neprůstřelný, že se ho nepodařilo ani Nintendu v roce 1985 úspěšně napadnout. Tento vynálezce je tak významný a přitom tak málo známý, že se mu občas říká „Nicola Tesla videoher“.

Poté, co se grafiky naučily vykreslovat ve 3D, se výrobci začínají soustředit na rychlost, kvalitu zobrazení i pokročilé technologie a efekty. 3D akcelerátory se stanou součástí základního vybavení a do segmentu notebooků se podívá další silný hráč – Nvidia – aby konečně započala ta pravá konkurenční válka.

Když se blížilo výročí 17. listopadu, byli jsme jako Alza Muzeum osloveni gymnáziem Na Vítězné pláni, abychom jim zapůjčili nějaké retro počítače coby součást retro expozice. A proč ne? Socialistické osmibity k historii patří, jakkoliv byly improvizované a nedokonalé. Když jsem ale expozici osobně navštívil a podíval se na relikty socialismu, musel jsem si sám zavzpomínat na to, jaké bylo počítačování za bolševika a kam jsme se od revoluce dostali.

Po hardwarové akceleraci obrazu ve 2D a videa se i na noteboocích začali výrobci věnovat trojrozměrné grafice. A v oblasti 3D akcelerace se svedla bitva snad největší a ne každý ji ustál. Podíváme se do doby, kdy notebooky začaly pronikat do domácností a výrobci začali nabízet řady, u kterých už byla zábava a multimedia na prvním místě.

Dnešní historickou tryznu bych věnoval systému, který bude v budoucnosti patřit mezi ty nejzapomenutější – a to přesto, že je dnes nejrozšířenější. Ano, mluvím o počítačích kompatibilních s PC, po kterých nezbude ani zblo. Tedy nějaké zblo po nich zůstane, ale ve srovnání s původní velikosti PC světa to bude jen takové škytnutí…

Když se dnes mluví o grafických kartách v noteboocích, většině se vybaví AMD, Nvidia nebo Intel. Jenže u počátku notebooků nebyl ani jeden z této trojice. Povíme si o vzniku prvních přenosných počítačů PC, o problémech se zobrazováním grafiky na LCD i o společnostech, které si už dnes jen málokdo spojuje s grafickými kartami.

Křesťanství o závisti prohlásilo, že to je smrtelný hřích. Ekonomická teorie nás ale také učí, že zdroje jsou ze své podstaty omezené a pokud chceme tytéž věci, kterých je málo, tak si je nutně musíme i závidět. Závist je tedy přirozeným důsledkem omezenosti zdrojů. Proč a jak se obyčejné stroje stávají předmětem závisti?

Moderní společnost si bez počítačů nelze vůbec představit. Považujeme je za absolutní samozřejmost, přitom před sto lety vůbec neexistovaly. Přemýšleli jste někdy o tom, jak jsme se k nim vlastně dostali? A proč se to stalo až ve 20. století a ne dříve? Proč lidem trvalo tak dlouho, než se rozhodli práci s čísly a daty automatizovat?

Každý, kdo hraje pár let hry, získá pocit, že jim vlastně rozumí. A že by byl schopen vymyslet perfektní hru, která by bez problémů uspěla. Data ale ukazují, že to je ve skutečnosti pouhá iluze. Hry, co se měly podle všech předpokladů stát trháky, u hráčů propadají, a jindy k úspěchu stačí jen oprášit koncept, který už jednou neuspěl.

Posledních dvacet let se vedou debaty o PC, o PC a konzolích, o světě po PC a podobně. Zdá se, že už všichni zapomněli na kategorii strojů označovaných jako HC, home computer, bez kterých by se PC možná nikdy nestalo běžnou součástí domácnosti. Jak vznikly, jak se vyvíjely a kam a proč zmizely? Nečeká nás jejich návrat?

Konzole vypadají pro „ajťáky“ jako pěkně nezajímavý hardware - nedá se v nich moc šťourat ani provádět zásadní upgrade. Opak je pravdou, jejich vývoj byl bohatý a bouřlivý. Najdeme mezi nimi křížence s videem VHS nebo PC, konzoli, která se neobejde bez tiskárny a vůbec kusy tak setsakrálně divné, až člověk nevěří, že je někdo pustil na trh.

Nedávno jsem měl zajímavý rozhovor o počítačové historii se skepticky naladěným člověkem. Říkal, že zabývat se historií technologií je zbytečné, protože kdyby nějakou technologii neobjevil jeden vynálezce, přišel by s ní jiný. Podle něj je příchod jakékoli technologie v podstatě nutností. Proč je mimo?

Budoucnost se pokouší předvídat kde kdo, počínaje slušně placenými experty ekonomických think tanků a konče chlupatou paní na telefonu, co vám s pouhým balíčkem karet předpoví osud za 25 Kč za minutu. Jsou všechny ty odhady něčím více, než jen pouhým studiem kávové sedliny? Hledali jsme, čeho by se měl vývoj držet.

Když jsem se bavil s laiky, pronesli myšlenku, že evoluce notebooků byla jednoduchá. „Na začátku to bylo tlusté a kulaté, potom tlusté a placaté a dneska jsou to ultrabooky.“ To je velmi naivní pohled, který ignoruje nejzávažnější rozpor, který v evoluci notebooků najdeme: Není to jedna linie vývoje. Je dvojitá.

V prvním díle přehledu nejvýznamnějších grafik historie jsme prošli karty od 3dfx Voodoo až pod GeForce 4 Ti. Na ty dnes navážeme a rozebereme například nejúspěšnější generaci grafik ATI — Radeony 9000. I nVidia však měla v posledních deseti letech výborné karty. Pamatujete ještě GeForce 6600 GT nebo 8800 GT?

Když se řekne GeForce 4 Ti 4200 nebo Voodoo 2, nejeden fanda počítačů se slzou v oku vzpomene na vynikající grafické karty, které ve své době kralovaly trhu. Pojďte s námi vzpomenout na ty nejpovedenější modely i celé modelové řady. Článek není jen pouhým výčtem, ale i shrnutím schopností karet a komentářem k dobové situaci na trhu.

Málokdo u nás ví, že ve stejné době, kdy Microsoft opanoval svět profi počítačů systémem MS DOS, se pokusil o unifikaci domácích osmibitových počítačů. Jeho iniciativa se jmenovala MSX (MicroSoft eXtended). Vycházela z jazyka Microsoft Basic a měla za úkol sjednotit divočinu 8bit strojů. Zajímavý, ale jenom částečně úspěšný pokus.

Nesnáším ty okamžiky, kdy mi pod rukama umře ještě před chvílí funkční počítač. Tiché pohřbení neúspěšného pokusu o opravu je asi běžný denní chleba servisáka, jenomže tam umře stroj relativně nový a snadno nahraditelný. Když vám vyhoří třicet let starý unikát, je to tristní. A někdy je to škoda nenahraditelná.

Koupíte si hru za tisícovku a po pár hodinách vás už nebaví. Máte našlapané herní dělo s úžasnou grafikou, ale je to na nic – nové hry vás prostě nechytají u srdce. Zavzpomínejte s námi na legendy, u kterých grafika pěkně kulhala, ale se svou hratelností vás dostaly na dlouhé týdny. Nebo i měsíce. Vybíráme ty nejúspěšnější herní tituly.

Když jsem sestavoval novou výstavu pro Alza Muzeum o historii knihy a písma, narazil jsem na tři zvláštní kategorie počítačů pro zpracování textu. Jedna kategorie vypadala smysluplně, ale neuspěla. Druhá byla populární, jenže zastarala. A třetí, nejdivnější, vyhynula také, ale vedla k počítačům, které dnes máme všude kolem sebe.

Z historie bychom se měli učit, ale víme, jak to chodí. Jedna ze základních pouček východních bojových umění zní velmi prostě: „Choose your battle.“ Nejde jenom o volbu místa a času, aby vám třeba nesvítilo slunce do tváře. Jde i o hlubší aspekty volby toho, s kým se chystáte bojovat, kdy chcete bojovat a proč chcete bojovat.

Před pár měsíci jsem se věnoval „tajným zbraním Atari“ – osmibitovým počítačům, které se mohly objevit v polovině 80. let, ale osud jim nepřál. Učinil jsem tak v souvislosti s výstavou osmibitů Atari, kterou jsem spáchal pro Alza Muzeum – a to hlavně proto, že zatímco věci, které existují, lze vystavit, o raritkách, které nemám, mohu pouze psát.