Úvaha: nešťastná válka Atari vs. Commodore
Seznam kapitol
Z historie bychom se měli učit, ale víme, jak to chodí. Jedna ze základních pouček východních bojových umění zní velmi prostě: „Choose your battle.“ Nejde jenom o volbu místa a času, aby vám třeba nesvítilo slunce do tváře. Jde i o hlubší aspekty volby toho, s kým se chystáte bojovat, kdy chcete bojovat a proč chcete bojovat.
Nenech se zavléct do nevýhodného souboje jen proto, že si to přeje nepřítel. Přemýšlej nad tím, jaký důvod má konflikt a zda ho má vůbec smysl řešit soubojem. Je ten, s kým se chystáš bojovat, opravdu tvůj nepřítel? Není nepřítelem někdo jiný, kdo vás navzájem vyprovokoval a proti sobě poštval?
Když se tak nad tím zamyslíte, je to docela moudrá a všeobecně použitelná poučka.
Jednou z nejpodivuhodnějších ilustrací, jak je důležité „zvolit si správně svůj boj“ je pozoruhodný konflikt mezi firmami Atari a Commodore v letech 1985 – 1994. Obě firmy se původně nezaměřovaly na souboj mezi sebou navzájem – chtěly přinést levný šestnáctibitový počítač, který měl konkurovat hlavně PC a Macintoshům. Zvláště Atari ST bylo navržené spíš jako levný počítač na práci, než domácí zábavní stroj, bylo například doplněné levným, ale kvalitním monochromatickým monitorem s tehdy vysokým rozlišením 640×400 bodů. To bylo v roce 1985 vážně hodně! Atari ST bylo dlouhou dobu zvláště v Německu marketováno jako „levný, ale výkonný počítač pro malé firmy“ s heslem „Power Without the Price.“ Ba co více, jako jedna z mála alternativních platforem mělo Atari ST i notebookovou variantu a to hned ve dvou verzích (Stacy a ST Book). Laptopy měly monochromatický displej se standardním rozlišením, abyste mohli pracovat se svými oblíbenými programy i na cestách.
ST Book, zdroj: www.atari-history.com
Je to opravdu hodně divné. Atari ST mělo našlápnuto na to, aby se popralo s Macintoshem o „ne-PC“ trh a kdyby došlo k poměrně přirozené segmentaci, kdy Amiga by byla domácí platformou a Atari ST bylo levnou profesionální platformou, možná by to fungovalo dosud a i dnes bychom měli nějaká ta Atari. Místo toho se ale Atari ST pustilo do bratrovražedné války s Amigou, obě platformy zamířily na ty samé trhy a to najednou, pustily se do boje jak o domácnost, tak o profesionální trh. Tento souboj vedl k nárůstu složitosti počítačů, roztříštěnosti modelů a platforem a ztrátě kompetitivní výhody s PC, protože zatímco PC se zlevňovala, ceny nových Atari ST a Amig spíše rostly. Poslední Atari ST (Atari TT030) a Amigy (Amiga 3000, 4000) byly tak drahé, že představovaly spíše profesionální pracovní stanice. Aby toho nebylo málo, jak Commodore, tak Atari zároveň se svou řadou „alternativních“ počítačů zahájily taky výrobu PC kompatibilních typů ve snaze prodávat i uživatelům, kteří nechtěli nebo nemohli PC opustit. Oba soupeři se do sebe zakousli tak urputně, že výsledkem byl kolaps a jejich krach v polovině devadesátých let.
Amiga 4000, zdroj: www.wikipeda.org
Rozjezd šestnáctibitových strojů byl přitom velice rychlý. První domácí počítač se šestnáctibitovým procesorem, Texas Instruments TI-99/4a, se prodával už v roce 1981, i když jeho úspěch byl omezený jen na Ameriku. Daleko větší revoluci slibovalo „šestnáctibitové Spectrum“, Sinclair QL, který využívalo trochu zvláštní procesor Motorola 68008. Ten měl vnitřní 32bitovou architekturu, ale jenom 8bitovou datovou sběrnici, což dovolovalo zjednodušit desku počítače. Tento procesor byl výkonný a fakt, že jeho sběrnice byla omezená, neměl hrát u levného domácího / poloprofesionálního počítače se 128 kB paměti až tak významnou roli. TI-99/4a vycházel architekturou z minipočítačů, kterou docela zvláštním způsobem kombinoval s domácí herní konzolí. Sinclair QL byl, po pravdě řečeno, docela paskvil, u kterého nebylo jasné, zda cílem bylo udělat levný počítač a nebo výkonný – byl docela složitý, používal velmi nestandardní média Microdrive a nebyl příliš spolehlivý. Uživatelé si ho museli tak trochu dodělat sami, ale poté, co byl vyladěn a doplněn například o normální floppy mechaniky, se stal oblíbený.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
