Články od uživatele Pavel Tronner (strana 2 z 2)

Před polovinou 70. let minulého století byla firma Atari zavedenou společností. Každý, kdo se zajímal o videoherní automaty, ať už hráči či majitelé heren, o ní věděli. Pravda, nebyla už na trhu sama, měla i konkurenci, leč její automaty patřily k těm nejlepším. Neustále překračovala mety, neustále byla o krok dál. Ale v Atari chtěli ještě víc.

V sedmdesátých letech byl svět mikropočítačů roztříštěný na spoustu malých vzájemně nekompatibilních ostrůvků rozličných značek. Když k tomu přidáte ještě celkem bezdůvodné omezení kompatibility i napříč vlastními produkty a zpackanou konstrukci, je zaděláno na průšvih, jakým byl Apple III – nástupce ikonického Apple II.

U zrodu moderního ovládání počítačů stál tým odborníků ze společnosti, kterou si dnes s počítači spojuje jen málokdo. Vědci z laboratoří Xeroxu si pohrávali s grafickým rozhraním ovládaným myší v době, kdy Steve Jobs neměl tušení, že bude jednou prodávat Apple s Mac OS a Bill Gates ještě intenzivně pracoval na Basicu pro Altair...

Dnešním mladým hráčům počítačových her jméno Atari sice možná něco málo říká, ovšem zdaleka se nejedná o takový pojem, jako v osmdesátých létech minulého století. Na rozdíl od jiných tehdy slavných jmen je Atari dodnes živé, ačkoliv s tou původní firmou má opravdu společné jen to jméno. Pojďme se podívat do těch vzdálených časů, kdy se firma se stylizovanou horou Fuji ve znaku zrodila.

„Přijeli kolotočáři! A mají tam videohry!“ To byla pro nás kluky v 80. létech jedna z nejzajímavějších informací, kterou jsme se mohli dozvědět. Maringotku s videohrami jsme obvykle zcela zaplnili a na videoherní automaty se stály fronty. Škemrání doma o další a další koruny se stalo každodenním sportem. Jak se rodily arkádové automaty?

V 80. létech patřily počítače se stylizovanou horou Fuji ve znaku k nejrespektovanějším herním platformám. Šlo o jednu z nejstarších a nejpopulárnějších platforem vůbec. Jaké herní hity byly na Atari dostupné v době největší slávy, jak na této platformě vypadaly a si je i dnes vyzkoušet, jste tuto éru nezažili, nebo si jen chcete zavzpomínat?

Ať už je nám Bill Gates sympatický, či ne, nelze mu upřít velice důležitou roli v mikropočítačové revoluci. Jasně, lidé jsou nahraditelní a dá se předpokládat, že kdyby se jí z nějakého důvodu neujmul právě Gates, objevili by se jiní. Možná by historie byla i výrazně lepší. Gates však byl v pravý okamžik na správném místě.

V tom samém roce, kdy se zrodila jakási nová rychlokvašená firma Apple, kterou ještě nikdo nebral vážně, se objevila zvěst o mikropočítači Tandy ve velké síti elektroobchodů Radio Shack. Devět z deseti tehdejších vizionářů by se vsadilo, že právě strojům této firmy bude patřit budoucnost. 

Většina firem z počátků mikropočítačové revoluce je dnes již buď zcela neznámá, nebo jde o známá, leč historii patřící jména. Některá dodnes užívaná (Atari) už nemají se svými počátky mnoho společného. Jedině firma Apple, která na začátku taktéž stála, existuje doposud. Ba dokonce se jí podařilo kolem svého zrodu a prvních krůčků vytvořit legendu. Pokusíme se na tuto etapu jablečné historie podívat poněkud střízlivěji.

Computers for the masses, not for classes. Až do mikropočítačové revoluce nikdo neuvažoval o možnosti, že by počítače sloužily obyčejným lidem. Že by každý mohl něco takového mít doma. Revoluce v mikropočítačích toto chápání změnila – a první, kdo přišel se snahou dát je do rukou obyčejným lidem, byla firma Commodore.

Když budete poslouchat vyprávění či rozhovory s hrdiny mikropočítačové revoluce, mnozí vám budou tvrdit, že to byli právě oni, kteří přišli s kompaktním mikropočítačem. Dá se vcelku konstatovat, že to není pravda – ti, kteří mají tento přelomový nápad „na svědomí“, jsou dnes již neznámí a nikdo s nimi interview nedělá.

Je to už čtyřicet let, kdy se zrodil první masově vyráběný a užívaný mikropočítač, Altair 8800. Znamenal počátek nové doby, nového průmyslu. Altair byl sice první, ale ne jediný. Jako houby po dešti se zrodily i další mikropočítače a firmy jako IMSAI či SWTPC byla tehdejším počítačovým nadšencům stejně známé, jako je dnes Apple či Lenovo.

Jako náctiletý jsem hltal skvělý seriál uváděný Jiřím Grygarem – Okna vesmíru dokořán. Byl vysílán ještě za komunismu a já tehdy vůbec netušil, že se v této době otevírají i jiná „okna“ a to na osobních počítačích. Neměl jsem nejmenší potuchy, že tato okna můj život ovlivní daleko více, než všechny skvělé ba vynikající knihy Jiřího Grygara.

Klubů zná historie počítačů více, ale jen jeden mohl být první. Ani počítačová revoluce se neobešla bez řadových nadšenců. Ano, vůdci a vizionáři jsou zapotřebí, ale neméně důležití jsou ti bezejmenní, kteří se se skromnou anonymitou tvoří dějiny. Dnes tak běžné pojmy jako Hacker či Public Domain se zrodily právě díky nim a díky Homebrew Computer Club, který jejich snažení zastřešoval.

Pří pátrání po starých strojích můžete nabýt dojmu, že prvním komerčním mikropočítačem světa byl Altair 8800. Stačí se ale přenést přes nadšená velkolepá tvrzení zpoza velké louže a zjistíte, že nebyl prvním. Dokonce ani prvním komerčním. Přesto znamenal zjevení. Přelom v historii. Čas mikropočítačů můžeme dělit na dobu před Altairem a po něm.

Intel i Motorola vytvořily první mikroprocesory, přičemž každá z těchto platforem byla navržena se zcela jinou filozofií, klady i zápory. Jedno však měly společné. Byly drahé. Pokud se měl mikroprocesor stát základní elektronickou součástkou mnoha různých aplikací, od automatů po levné kalkulačky, musel být levný. No, a pokud by byl levný a přitom šikovně navržený – pak by vlastně mohl pohánět i počítače.

Intel se počátkem sedmdesátých let hřál na výsluní. Byl nejen významným výrobcem pamětí, ale i prvním výrobcem mikroprocesorů. Jenže v tuto chvíli se situace značně zkomplikovala. Tu výjimečnou pozici prvního výrobce mikroprocesorů si Intel neměl užívat dlouho. I Motorola si uvědomila, že mikroprocesory mají budoucnost.

Mikropočítače přišly ke svému jménu mimo jiné i pro použití zcela nové přelomové elektronické součástky. Ta ale nespadla z nebe, protože tehdejší technologie k ní dost nakročila a více vizionářů tušilo, že je něco takového možné. Ale historie se neptá na to, co by se stalo kdyby. Dnes si popíšeme, jak se mikroprocesor zrodil a co z toho vzešlo.

Minule jsme si nastínili dobu šedesátých let jako přelom v historii počítačů. Byla to doba, kdy se výzkumníci pokusili realizovat zcela novátorské myšlenky, které tehdejším odborníkům připadaly jako z jiného světa. Předním hybatelem vývoje byl Douglas Engelbart pracující pod křídly ARPA a velké věci se děly i ve vývojovém centru Xeroxu.

Šedesátá léta byla úžasnou dobou optimismu a víry v budoucnost. Generace našich rodičů a prarodičů se tehdy konečně odpoutala od té šedivosti válečných let a užívala si život plnými doušky. Autoři sci-fi psali romány plné letů ke hvězdám či vzdálenějším planetám a občas se v těchto velkolepých představách o budoucnosti objevovaly i osobní počítače.