1983: Jak piráti a nelicencovaní výrobci málem zničili trh her | Kapitola 2
Seznam kapitol
Zdá se, že odpověď na roli pirátů v dějinách je jednoduchá: Škodí trhu a ničí platformy. Ve skutečnosti ale existuje celá řada forem pirátství – nejen domácí, ale i komerční – které mají velmi komplexní dopady. A není zajímavější příklad než úpadek kdysi fenomenálního Atari a nástup Nintenda v polovině 80. let.
NES bývalého herního favorita a zakladatele trhu s domácími videohrami nejen rozdrtil, ale doslova pohřbil. Atari dnes funguje jako zombie žijící ze své licenční minulosti, zatímco Nintendo je stále členem „Velké trojky“, tedy tří nejúspěšnějších výrobců konzolí.
Odpověď na otázku, proč NES smetl Atari 2600, samozřejmě není tak jednoduchá, jako konstatování faktu, že i když šlo v obou případech o osmibit, bylo Atari 2600 technologicky zamrzlé v první půlce 70. let, zatímco NES byl moderní. To není obecně pravda – v době, kdy byl NES uveden na americké a evropské trhy, byl morálně zastaralý a překonaný nastupující generací 16bitových počítačů. NES byl zastaralý nejen z hlediska Evropy, kde soutěžil s etablovanými osmibity evropské a americké produkce, ale byl zoufale zastaralý i z hlediska soutěže s produkty z Japonska, konkrétně ve srovnání s počítači MSX2, které měly výrazně lepší možnosti.
Když analyzuji neúspěch Atari 2600, je daleko logičtější než úspěch Nintenda NES. Už v roce 1980 bylo Atari VCS tragicky zastaralé a jenom obrovské množství vznikajících her a fakt, že se koderům podařilo obejít doslova tragické limity hardwaru, udržovalo konzoli při životě. Snaha Atari udržovat filozoficky naprosto zastaralou konzoli je až dojemná – reálně neměla přežít rok 1980, ale Atari ji udržovalo ve výrobě, přestože mělo podstatně lepší modely Atari 5200, Atari 7800 a také paralelní větev herních počítačů Atari 400/800. Fakt, že se tragicky zastaralá konzole stále prodávala, stačila firmě k tomu, aby ji neustále podporovala.
Architektura Famicomu / Nintenda NES byla o generaci mladší, ale konzole stejně vstoupila na trh o jednu generaci pozdě. Technicky nešlo o žádný skvost, procesory Atari 2600 i Famicomu byly podobné (ořezaný MOS 6507 versus regulérní MOS 6502), zásadní rozdíl byl ve videoarchitektuře, kterou Atari 2600 odvozovalo od automatů, zatímco NES ji měl podobnou osmibitům.
Už tenhle rozdíl znamenal, že místo toho, aby se koder rval o jakékoliv zobrazení, měl k dispozici relativně normální osmibit, který mu nabízel možnosti podobné domácím počítačům. Atari nelogicky opustilo myšlenku unifikace platformy, zatímco Nintendo se místo podpory tří (!) různých konzolí a osmibitové platformy navíc soustředilo na jednu jednou věc: Ať jejich konzole za něco stojí.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
