3D tisk: Úspěšná technologie, které se doma nedaří | Kapitola 2
Seznam kapitol
Myšlenka 3D tisku se mi líbí, považuji ji za zcela zásadní. Jak jinak si budou kosmonauti na svých cestách vyrábět náhradní díly? Reprap se v mém vidění blíží myšlence samoopravující se a sebereplikující se technologie, což je technologie jistě nejdokonalejší. Ale může něco takového dávat smysl i v běžných domácnostech?
3D tisk je zdravý v průmyslovém nasazení, 3D tiskárny kupují firmy i školy. Dělají se nové a větší tiskárny, vyvíjejí se nové materiály a principy 3D tisku. Z nějakého důvodu se ale 3D tisku nedaří až tak, jak by se mu dařit mohlo. Před pár lety bylo kolem toho velké haló, byl toho plný tisk i televize, dokonce jsme reference našli i v The Big Bang Theory.
3D tiskárna bude stát doma a bude tisknout akční figurky a držáky na hrnečky a i ulomené splachovadlo od záchoda si i v neděli v noci klidně vytisknete a nebudete muset ani vyrážet na ranní dobrodružnou výpravu do nejbližšího Bauhausu.
Jenomže potom to nějak utichlo a 3D tiskárny se nám doma množit nezačaly. Ceny základních modelů tiskáren se plus mínus drží tam, kde byly, záplava levných asijských klonů nepřišla a i tiskové materiály jsou relativně drahé. Těžko najdeme tiskárny pod 12000 Kč i ve formě stavebnice, těžko najdeme tiskové struny v ceně pod 500 Kč za kilogram. Většina sestavených lepších tiskáren vyjde na 25000 korun a více – a když si je pořídíte, tak zjistíte, že se na nich zdaleka nedá vytisknout všechno, že se v mnoha případech musí model lepit, brousit, naleptávat a tak dále. A nejen to – že tisk na tiskárnách s jedním extruderem je docela pomalý.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
