AMD Threadripper 1950X a 1920X v testu | Kapitola 2
Seznam kapitol
Dnes vás čeká současný král procesorového výkonu, brutální šestnáctijádrový Ryzen od AMD o rozměrech „kreditky“. Výkon je monstrózní, přetaktování lepší než u Ryzenů 7 a takt paměti zvládá na první dobrou 3600 MHz. Šestnáct jader má ale i problém, Windows a aplikace je neumí většinou využít naplno.
Takty Ryzenu TR 1950X a režimy pamětí
Nejprve si připomeňme oficiální specifikace: Základní takt modelu 1950X je 3,4 GHz (Base Clock), pokud chlazení a limit TDP dovolí, umí všechna jádra zvýšit svůj takt na 3,7 GHz. Praxe hovoří ale jinak, což si ukážeme za okamžik.
Pokud zatížíte jedno, dvě jádra, zatímco zbytek relativně odpočívá, zvýší se takt těchto dvou jader na 4,0 GHz. To je maximální boost procesoru (Boost Clock). V případě, že chladíte dobře, zvedne se takt jednoho nebo dvou jader dále na 4,1 GHz. To je naprosté maximum (XFR) procesoru. Threadripper má ale tolik jader, že jsou samozřejmé i další možnosti, podívejme se jak funguje model 1950X v praxi.
Pokud zatížíme jen jedno jádro (což je nemožné), pracuje dokonce na frekvenci 4,125 GHz což je víc než říká specifikace procesoru. V případě dvou zatížených jader, jsme na taktu 4,1 GHz což je dle specifikací v pořádku. Pokud zatížíme jádra čtyři, což dokládá třetí obrázek, jejich frekvence stále drží na vysokých 4,075 GHz. To samé platí i pro šest zatížených jader, frekvence všech šesti se pohybuje mezi 4,0-4,075 GHz.
Změna následuje při zatížení osmi jader (šestnáct vláken). Frekvence všech jader, nikoli jen poloviny, klesne na 3,7 GHz což je avizovaný takt všech zatížených jader.
Tento stav ukazuje čtvrtý obrázek. Poslední dokládá kompletní zatížení čipu, tedy šestnáct jader a třicet dva vláken. Jak vidíte, frekvence není 3,7 GHz ale 3,5-3,55 GHz. V plné zátěži frekvence výše nejde (chladím vodou).
Paměti a jejich režimy
Jelikož je Threadripper složen ze dvou aktivních procesorových čipů s dvoukanálovým řadičem pamětí, které jsou spojené sběrnicí „Fabric“, musí nějak komunikace mezi oběma kanály probíhat, jelikož každá dvojice kanálů pamětí je připojena k jinému čipu uvnitř procesoru. Dle AMD je latence vzdálenějšího řadiče téměř dvojnásobná, s čímž se AMD snažilo vypořádat. Proto máme možnost nastavení pamětí měnit.
První režim je Local (NUMA). Jsou aplikace (zejména hry), které těží víc z nižších latencí pamětí nežli z vysoké propustnosti. Těmto aplikacím je určen tento režim. Procesor se bude snažit udržet všechny úlohy na jednom čipu, konkrétně na tom, kde jsou latence nejnižší (viz obrázek). U her to není složité dosáhnout, jelikož málokterá zatíží víc jader než osm. Pokud v tomto režimu ale spustíte aplikaci náročnou na jádra a hlavně paměť (takovou budete doma hledat těžko), která zatíží vše, výkon bude nižší nežli v druhém, defaultním režimu.
Druhý režim je označen jako Distributed (UMA). Zde systém bude preferovat vysokou propustnost před latencemi a zapojí všechny kanály pamětí i všechna jádra. Latence ale narostou. Tohle je primární defaultní režim, pokud nic nezvolíte v BIOSu (nemáte volbu Auto) nebo aplikaci manuálně. Z podstaty věci je tento režim mix obou (NUMA i UMA), latence budou záležet na aplikaci, zatížení konkrétních jader a budou se střídat vyšší s nižšími. Systém se bude snažit obsloužit paměť vždy bližšími jádry, ale to nejde vždy. Pokud aplikace potřebuje velkou část kapacity nebo zaměstná všechny jádra, musí procesor pracovat se všemi kanály a tudíž i s těmi s vyšším latencí. V případě, že deska má režim Auto, nechejte ten. Systém pak sám střídá režimy Local i Distributed dle potřeby a přináší to vyvážený výkon, což doložíme měřením dále v článku.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
