Asus P8Z68-V Pro – čipset Intel Z68 Express v akci | Kapitola 13
Seznam kapitol
Spojením klíčových vlastností čipsetů P67 a H67 Express vznikla čipová sada Z68 Express. Poradí si s taktováním i s integrovaným grafickým jádrem. Kromě toho nabídne dvě zcela nové technologie – umožní používat SSD jako urychlení vašeho HDD a nabídne virtualizaci výkonné grafiky v PCI-E slotu společně s tou integrovanou.
Technologie připojení SSD disku k mechanickému disku jako „cache“ není nová. Známý je produkt společnosti Silverstone (HDDBOOST) – vlastní test zde, nebo kompletní pevný disk Seagate Momentus XT s 4GB SSD diskem přímo v těle 500GB pevného disku. Obě tyto technologie ale založili svou funkčnost na principu pole RAID1. To jest mirrorringu. Funkci každý jistě zná, zopakuji ji jen hodně rychle. V případě RAID1 se data kopírují zároveň na oba disky (SSD i HDD), tedy jsou fyzicky přítomná na obou discích. V případě poruchy jednoho disku, druhý nese všechna data a o žádná bychom neměli přijít. Smysl urychlení pomocí SSD je v tom, že obslužná aplikace a ovladač určí, že čtení bude probíhat z SSD což je rychlejší. Zápis ale probíhá na oba disky zároveň (na SSD se ale nezapisuje vše, jen data co určí ovladač). Tato technologie je bezpečná a čtení se několikanásobně zrychlí, zápis ovšem nikoliv (čeká se na pomalejší disk). Také je nutné občas čekat na synchronizaci disků – překopírování obsahů mezi disky. Intel ve své technologii Intel Smart Response nabízí tuto „bezpečnou“ variantu také, říká jí režim Enhanced. U toho ale nezůstalo, v nabídce je i druhý režim Maximized.
Ten vychází z principů pole RAID0, o doslovný RAID0 se ale nejedná. Intel pro tuto možnost nějak upravil SATA porty a ovládací rozhraní v BIOSu. Funkční tedy bude pouze na podporovaných PCH čipech. Zápis i čtení probíhá primárně na SSD disku. Ovladač a software rozhodne jaká data se na SSD uloží a jaká na HDD. Na SSD disk se dostanou často používaná data, spouštěné aplikace a uživatelské data. Tato data se pak postupně překopírují i na HDD, primárně jsou ale pouze na SSD. V případě poruchy SSD nebo odpojení od napájení, o data přijdete. Pokud budete například disk přenášet jinam, třeba bez podpory Intel Smart Response, musíte nejprve v aplikaci zrušit tuto funkci, pak se vše prokopíruje na vás HDD a ten můžete přenést jinam.
Zprovoznění Intel Smart Response
Tady musím říci, že jsem se zprovozněním této technologie bojoval skoro dvě odpoledne. Problém je totiž v diskovém ovladači od Intelu. Pokud operační systém vašeho testovacího disku nainstalujete v režimu IDE (kvůli snazšímu přenosu na různé platformy), tak máte jaksi smůlu. Stejně tak ale máte smůlu s režime AHCI. Jak už jsem řekl, vyzkoušel jsem všechny známé triky, ale ovladač Intelu jsem prostě už ve stávajících instalacích Windows s IDE nebo AHCI řadičem nedokázal. Jediné řešení je hned při instalaci operačního systému zvolit RAID režim, byť s jedním diskem. Váš ovládací panel musí vypadat jako na mém prvním obrázku – ovladač SATA je Intel Desktop RAID Controller. Pokud to takto máte, je vyhráno.
Poté nainstalujte Intel Rapid Storage Technology driver. Zde si dejte pozor a použijte pouze tento a vyšší: 10.50.1026. Starší byl zřejmě původcem mých potíží popsaných výše. Základní obrazovku vidíte na obrázku. První disk je 80GB SSD Intel X25-M a druhý pak WD Raptor 150 GB. K aktivaci Intel Smart Response stačí pouze kliknout na tlačítko Accelerate.
Čeká vás tato obrazovka. Nahoře vyberete SSD disk jež se má zapojit jako cache. Dole pak zvolte buď 18.6 GB nebo maximum 64 GB. Samozřejmě také vyberte pevný disk k akceleraci (můj 140 GB Raptor). na závěr jen zvolte režim akcelerace. Buď zvolíte Enhanced nebo Maximized. Funkce a rizika jsou popsány výše. Klikem na tlačítko OK už není cesty zpět...
Poté už okénko Accelerate bude vypadat jako na dalším obrázku. Můj 140GB pevný disk je již „akcelerovaný“. Všimněte si 64GB disku označeného jako cache. Ze zbytku kapacity SSD disku (75 GB) udělal systém ještě jeden disk o kapacitě 11 GB. Pokud je vše funkční, jsou u disků zelené značky. Správnou funkčnost také poznáte klikem na disk, musí být pak orámován modře. Zde se také podívejme jak Intel Smart Response zrušit. Stačí vlevo kliknout na Disable acceleration a poté ještě na Reset to available. Disky se zase rozpojí a váš pevný HDD disk obsahuje veškerá data. Pro provedení všech změn je nutný restart. Zde POZOR! V tuto chvíli si data určitě zálohujte, můj první restart s touto technologií se nepodařil, disk ztratil bootovací partišnu a já musel opět reinstalovat operační systém.
Po restartu se vám v systému objeví nové RAID pole – váš pevný HDD společně s cache z SSD. Jméno bude víceméně náhodné, mé pole se jmenuje DWW-AM4P1186682. Také si všimněte, že se velikost disku nezměnila, stále je 140GB. Kapacita SSD disku se k prvnímu disku nepřipočetla, tedy opravdu nejde o skutečný RAID0, ale jiný způsob připojení. Pole lze ovládat také z BIOSu.
Za horší kvalitu fotografie se omlouvám, ale to hlavní vidět je. Přímo z vestavěné utility v BIOSu lze spustit synchronizaci disků, kdy se překopíruje obsah vzájemně a SSD disk pak lze odpojit. To lze učinit také zde. Pro obě funkce slouží klávesy „r“ a „s“.
Druhý obrázek z BIOSu pak představuje jak se vytvořené pole tváří. Hlavní HDD disk není zapojen v žádném RAID poli, a SSD disk je zde veden jako cache disk. Nahoře je pak vidět pole RAID0 cache z disku SSD a druhé pole RAID0 se zbývající kapacitou SSD diku (10 GB). Pokud zde provedete něco nepodloženého, už nemusíte nikdy nabootovat do operačního systému, proto pozor!
20GB SSD disk Larson Creek
Buďme upřímní, když už máte peníze na větší a rychlý SSD disk, není v podstatě důvod jej připojovat jako cache disk, ale rovnou ho udělat systémovým diskem a velký HDD použít jako úložiště. To samozřejmě Intel ví, cache disk se musí hlavně vyplatit – tato technologie je přeci jen určena šetřílkům kteří hledí hlavně na pořizovací cenu a přínos výkonu/ceny.
Právě pro ně, Intel nabízí řešení v podobě malého (rychlého) SSD disku s kapacitou 20 GB určeného jen a pouze pro technologii Intel Smart Response. I když já ho v klidu používám jako disk se systémem Windows XP pro benchmarky SuperPi a podobně. Nejdůležitější informací je fakt, že disk nepoužívá levné MLC čipy ale výkonné a rychlé SLC.
Specifikace jsou následující: modelové označení série 311, kapacita 20GB, SLC čipy, rychlost čtení 190 MB/s, rychlost zápisu 100 MB/s, rozhraní SATA 3G, výdrž až 1,2 milionů hodin do poruchy, spotřeba v klidu 0,07 W a v zátěži 0,09W, cena 129 USD (u nás tradičních 3000 Kč s DPH). Já jsem pro testy použil svůj testovací 80GB SSD Intel X25-M a samozřejmě i 20GB Larson Creek.
Výsledky testů
WD Raptor 150 GB
Intel X25-M 80 GB
Intel Larson Creek 20 GB
WD Raptor + Intel Larson Creek
WD Raptor + Intel X25-M
Shrnutí
Pravdou je, že urychlení systému opravdu funguje a i hodně starý disk „popoženete“ k mnohonásobně vyšší rychlosti a tím i znatelně lepší odezvě systému. Stinnou stránkou budiž ale avizovaná cena disku, pokud bude skutečně stát 119 USD (s obvyklou českou marží 3000 Kč) jde jasně o zabití této technologie. Za tuto cenu totiž máte OCZ Agility 2 s kapacitou 60 GB a to vám jako systémový disk bude bohatě stačit. Touto cenou se také disk zcela vymyká filozofii této technologie – urychlit systém za méně peněz co stojí běžné, větší SSD. Jak to s cenou nakonec bude uvidíme, pokud by disk stál dříve slibovaných 60 USD, půjde o jasný hit. Hodit by se za cenu do 2000 Kč skutečně mohl i pro jiné využití než pro urychlení mechanického disku. I tak to ale bude mít těžké, dokonce i Intel nabízí 40GB disky za cenu 1800 Kč s DPH. Ano, samozřejmě ne s takovými parametry SLC čipů.