Budoucnost podle letošního CESu: více AI, méně rozumu | Kapitola 4

Co když se díváme na možný scénář střetu s AI špatně? Co když nastane konflikt s AI ne kvůli AI samotné, ale kvůli lidem, protože prostě nezvládneme integrovat její benefity do naší společnosti? Velké AI firmy mluví o tom, jak pomáhají lidstvu, ale reálně pomáhají své valuaci, protože valuace je důležitá pro investory. A investoři se o benefity lidstvu nezajímají, ti se zajímají hlavně o výnosnost svých investic. 

Dnes si velké AI firmy rozebraly paměti a odpálily jejich ceny do stratosféry – a také ceny veškeré elektroniky, které paměti obsahují. Je jim jedno, jaký dopad to má na trh jako takový. Myslíte si, že někoho byť jen rámcově zajímá, co se stane například se zaměstnaností v sektoru služeb v Indii? Já myslím, že jim to je naprosto ukradené, i když Indie bude muset začít řešit, co dělat s tím, že poptávka po jejich službách poklesla. 

Po dlouhá léta nám říkali, že společnost založená na službách je ta nejpokročilejší, ale AI míří přímo do služeb. Jaké dopady to bude mít pro rozvojové země, které teprve vstupují do fáze ekonomiky založené na službách? Zatím to fungovalo tak, že putovní globalizační cirkus opouštěl země, které ekonomicky rostly a kde rostla cena pracovní síly – a vstupoval do zemí, které byly ještě zanedbané, a tudíž levné. Díky AI můžou eliminovat obrovskou část práce úplně – a s tím i mzdu, kterou by někdo dostal a mohl by z ní žít.

V rozvinutých zemích by AI mohla kompenzovat klesající demografickou křivku. Demografický vývoj u nás není zářný, ale Japonsko nebo Jižní Korea jsou doslova zoufalé, jejich populační propad je propastný a zaměření mladých na práci je tak zdrcující, že doslova ohrožuje jejich budoucí existenci. Zatímco reprodukční index (počet dětí na ženu) říká, že pro prosté udržení populace je třeba 2,1 dítěte na ženu, Jižní Korea dosáhla čísla pouze 0,7.

Problémem je ekonomická motivace, která vede od dětí k práci. Motivace, která krátkodobě zvyšuje výkony, ale vytváří problémy v budoucnosti, se někdy nazývá perverse incentive a krátkodobě zvyšuje sledované parametry, ale za cenu větších problémů v budoucnosti. V zemích jihovýchodní Asie to vedlo ke vzniku superdravého soutěživého kapitalismu, který se složil s tradiční sociální hierarchií, takže se tam několik set ročně lidí doslova upracuje k smrti. Z práce se nechodí dřív, než odejde šéf, pak je třeba víceméně povinně pít s kolegy a domů se nedostanete vůbec – jak v tom máte založit rodinu?

S tím, jak bude AI kompenzovat ztrátu pracovníků, může celé dekády zdánlivě řešit problém, který ale bude stále narůstat. Rozvinuté země si AI budou kompenzovat blížící se kolaps, korporátům porostou zisky, aniž by bylo jasné, k čemu vlastně jsou, protože s tím, jak se zastavuje koloběh peněz, přestává existovat střední třída, která si kupuje produkty. Rozvojový svět soutěží s AI a ta brzdí jeho ekonomický rozvoj. A celé se to stane proto, že AI bude použita k optimalizaci výnosů korporátů a fondů, a ne k tomu, aby z ní benefitovala celá společnost. 

Dodnes jsem nenarazil na nikoho, kdo by mi jasně vysvětlil, jak přesně hodlá udržovat novou AI ekonomiku v chodu. Zatím se víceméně předpokládá, že se to nějak vyřeší samo nebo že se přinejhorším zavede nepodmíněný příjem. Když se ale dívám na prezentace z CESu, kde šéfové velkých firem jásají nad velkými zisky z hardwaru pro velké AI klienty a víceméně ignorují problém, který to udělalo pro všechny ostatní, tak nemám dojem, že by problém začali řešit sami a že ho nezačnou řešit dřív, než když to bude naprosto nutné. 

A to už může být pozdě, to už můžeme mít revoltu na krku.