Call Of Pripyat, aneb na vlastní kůži v Zóně! | Kapitola 2

i Zdroj: PCTuning.cz

Jaderné elektrárny už tehdy měly záznamové zařízení, tedy (pokud mu můžeme věřit) je k dispozici přesný záznam všech operací a činností před katastrofou. Vše je tedy dobře zaznamenáno, a později analyzováno. Záznam byl přečten ve stejném typu elektrárny v Leningradu. Osobně si myslím, že byl ale upraven. To ale není dnes již důležité. Podívejme se tedy chronologicky, co se ten osudný den stalo...

Experiment

Nejprve je nutné říci, co se vlastně dělo a proč měl být test proveden. Jak už jsme řekli, nejdůležitější část reaktoru je chlazení. V případě havárie nebo výpadku elektřiny, se vypnou samozřejmě i čerpadla, jež zajišťují průtok chladící vody reaktorem. Havarijní okruh chlazení je zajištěn diesel-generátory, které při výpadku proudu najedou a pohání čerpadla dále. Ovšem než najedou generátory na plný výkon, nějaký čas to trvá, a v ten čas jsou čerpadla bez proudu a nečerpají. Jde zhruba o 40-50 sekund. Experiment měl za úkol zjistit, zdali generátor proudu dokáže při nouzové odstávce reaktoru (nebo případné poruše), kdy se zastaví přívod páry do turbíny, svou setrvačností dodávat ještě proud do nouzových čerpadel (a dalších bezpečnostních systémů) po dobu 40-50 sekund. To je v podstatě všechno.

Průběh testu byl přesně technologicky připraven, všichni měli přesné instrukce a k dispozici dokumentaci. Vše vypracoval výrobce reaktoru Dontech-Energo, autor projektu inženýr G.P. Metlenko byl přítomen přímo testu v elektrárně. Postup měl být zhruba následující: Snížit tepelný výkon reaktoru na jeho maximální možnou úroveň, tj. 25-30 procent výkonu = 700 tepelných MW. Poté měla být odpojena jedna turbína a bezpečnostní chlazení, včetně všech bezpečnostních systémů, aby během testu nezasáhly do experimentu a nepřekazily ho.

Poslední krok měl být přerušení přívodu páry do turbíny, kdy se měla turbína postupně zastavovat a setrvačností dál pohánět generátor. Celý test měl trvat v podstatě několik minut. Tady musíme připomenout, že tento test byl v Černobylu proveden už několikrát předtím, ovšem neúspěšně – proud z dobíhajícího generátoru klesal moc rychle a nestačil pro potřeby všech systémů, než najely generátory. Byly tedy provedeny úpravy a tentokrát prý mělo být vše v pořádku.

Test začal už o den dříve odpoledne, tedy 25. dubna. Byl snížen výkon reaktoru na polovinu a odpojena jedna turbína s generátorem. Pár okamžiků poté byl pak odstaven systém havarijního chlazení a bezpečnostní systémy. Připomínám, že toto se stalo den před nehodou. Z důvodu potřeby více energie v síti, byl ale test nakonec odložen na jednu hodinu ráno 26. dubna. Systém chlazení a bezpečnostní systém ale zůstaly odpojené. Odpolední směna jde domů kolem jedenácté hodiny večer, přichází noční směna – o testu téměř nic neví, jde také o méně zkušené pracovníky. Výměna směn je přesně ve dvanáct hodin, to už je pouze...

1 hodina a 23 minut do havárie

Jména této směny, jež budou později důležitá, jsou: A. Djatlov – hlavní provozní inženýr, L. Toptunov – starší inženýr řízení reaktoru a B. Stoljarčuk – starší inženýr provozu. Na můstku je v tu chvíli kolem deseti lidí, ti ale do havárie zasáhnou jen okrajově nebo vůbec. Výše zmíněná jména jsou strůjci havárie.

i Zdroj: PCTuning.cz

00:31 – Test pomalu začíná, zde je nutné připomenout, že tento typ reaktoru je při nízkých výkonech velmi nestabilní, nedá se totiž nijak extra dobře regulovat. Moderátor grafit je totiž přítomen v reaktoru stále, v trubkách kam se zasouvají kazety s palivem. U novějších reaktorů je moderátor voda, pokud ta v reaktoru není, reaktor se automaticky zastaví. To ale u staršího typu nefunguje. Reakci lze zastavit jedině zasunutím regulačních tyčí. O nestabilitě tohoto reaktoru se přesvědčila řada Sovětských vědců už dávno před havárií – při experimentech v jiných elektrárnách, ovšem k žádným změnám a úpravám nedošlo. Technici tedy snižují výkon reaktoru, ten se ale rychle dostává pod bezpečnou hranici 700 MW. Možná za to mohlo už hodně vyhořelé palivo, ale výkon nekontrolovatelně klesá až k 200 MW. Test měl být v tuto chvíli přerušen a reaktor odstaven, Djatlov ale poroučí pokračovat.

00:38 – Technici se potýkají s řadou problémů se stabilitou, výkon stále klesá a pokles se nedá zastavit. Hladina výkonu se dostává až na kritických 30 MW, což je nevyzpytatelná hodnota. Personál tedy spouští přídavné čerpadlo vody, studená voda ale reaktor ještě více ochlazuje a výkon dále klesá. Po pár okamžicích se reaktor zcela zastavil, jeho výkon klesl na nulu. Za normálního provozu, by bezpečnostní systém celý reaktor bezpečně odstavil. Bezpečnostní systémy byly ale vypnuté. V této situaci je nutné reaktor znovu nahodit. Přichází první rozhodnutí vedoucí ke katastrofě, Djatlov přikazuje vytáhnout všechny regulační tyče.

00:45 – Vytažení regulačních tyčí na určitou povolenou výšku nemá dost rychlý účinek a reaktor se stále nestabilně potácí kolem výkonu 30 MW. Další příkaz zní: vytáhněte regulační tyče úplně! Djatlov je nespokojen s prací Toptunova, jenž sedí u řídícího pultu a mění jej za Stoljarčuka. Během několika minut stoupá výkon reaktoru na 200 MW. Systémy hlásí nedostatek vody v okruhu, nikdo tomu ale nevěnuje dostatečnou pozornost.

01:03 – Reaktor se podařilo stabilizovat na výkonu 200 MW, je to stále hluboko pod hladinou 700 MW, kterou pro test určuje dokumentace a prováděcí zpráva. Test neměl pokračovat, přesto dává Djatlov příkaz aby se pokračovalo dále. Po chvilce operátor zjišťuje, že počet regulačních tyčí v reaktoru je menší, než měl být. Polovina tyčí byla zasunuta řádně, polovina zůstala někde na půli cesty. To byl velice vážný stav, nikdo na to nedbal a test pokračoval dále. Zkontrolovat, zdali se neporouchalo počitadlo, by totiž zabralo spoustu času, musely by se zkontrolovat ukazatele každé tyče zvlášť. Pravě v místě, kde tyče chyběly a nebyly zasunuté zcela, vzniklo lokálně přehřáté místo a zdeformovalo grafitové trubky.

01:23:04 – Test začal. Technici nejprve odpojili poslední havarijní systém, který by při nedostatku vody odpojil reaktor. Poté už jen zastavili přívod páry do Turbíny. V reaktoru ale bylo vody málo, což předtím několikrát obsluha ignorovala, a čím méně vody = tím více páry, která neměla kam uniknout, odvod do turbíny byl zavřen.

01:23:40 – Nastala nekontrolovatelná reakce uvnitř reaktoru, málo vody a přehřátá místa stále zvětšovala objem páry uvnitř, tlak rostl každou sekundu dvakrát. Obsluha začala tušit, že je zle. Toptunov tedy stiskl havarijní tlačítko a spustil do reaktoru všechny regulační tyče. Jelikož ale byly tyče vysunuty příliš nahoru, dostávaly se dovnitř pomalu. Konce tyčí jsou navíc kovové, ty urychlí ještě víc reakci, aby dostaly z reaktoru při běžném provozu přebytečnou vodu. Zasunutí tyčí tedy reakci spíše povzbudilo, než regulovalo. Přehřátá místa zdeformovala dráhy tyčí a některé se nepodařilo zasunout vůbec. Z reaktoru se ozývají rány a 350 kg vážící konce tyčí nadskakují tlakem páry na horní straně reaktoru.

01:23:44 – Nastává první exploze, tlak páry uvnitř reaktoru byl tak silný, že zcela odfoukl horní betonovou desku reaktoru vážící 1200 tun a odhodil ji pryč. Do reaktoru vnikl vzduch, chemickou reakcí některých součástí vznikl vodík a poté vybuchl. Druhá exploze doslova rozmetala reaktor po okolí. Do vzduchu se dostalo 50 tun radioaktivního materiálu, paliva a částí reaktoru. Kolem elektrárny dopadlo 700 tun radioaktivního grafitu. Budova samozřejmě začala hořet.

i Zdroj: PCTuning.cz

Zničený 4. blok elektrárny