Co je to „výhodná investice do hardwaru“? | Kapitola 6
Seznam kapitol
Jeden z obratů, který mě fascinuje v mnoha článcích a recenzích, je, že ten či onen hardware je „výhodná investice“. Chápu investici do ASICu určeného pro těžbu bitcoinů, chápu investici grafického studia do nových Maců Pro, co je ale za investici do grafiky určené pro hraní?
Dnes nám výrobci předkládají naprosto novou vizi toho, co je výhodné: Máme už dobře dvě generace zařízení s plánovaným zastaráváním, které se poznají podle omezené či žádné rozšiřitelnosti, baterek zalitých lepidlem a dalších konstrukčních prvků, které by měly uživatele vyhnat do obchodu pro nový stroj tak do tří, maximálně čtyř let.
Nejde to servisovat, což je výhodné, protože na servis nemusíte myslet.
Systém lze jen omezeně konfigurovat, což je výhodné, jelikož na to nemusíte myslet.
Nejde to ani upgradovat, takže odpadnou všechny vaše starosti stran kompatibilních rozšiřujících komponent – jednoduše žádné nejsou.
Prostě si půjdete koupit nový stroj – a když budete používat cloudové aplikace, ani nemusíte myslet na zálohování či migraci dat, což je – zdá se – ve vidění světa podle výrobců také výhodné. Problém je v tom, že konáte krok víry ve prospěch poskytovatelů služeb – a zvláště silný krok víry v oblasti GDPR (General Data Protection Regulation), což je blížící se evropská legislativa na ochranu osobních údajů, která je vcelku masivně nekompatibilní se současnou vidinou cloudových aplikací.
Což je, mimochodem, taky docela príma disruptivní faktor, pokud jde o plánování investic do IT. Vyrobíte si systém, který vyhovuje vašim potřebám, ale nevyhovuje direktivě, takže přijde další balík investicí, protože i když se dnes můžeme bavit u bizarností typu „GDPR cirkus“, v překladu to znamená pouze další investice, jejichž účelem je odvrátit eurosankce.
Jaký má smysl „investovat“ do budoucnosti, když se budoucnost mění tak rychle? Není lepší koupit si prostě to, co potřebujete teď a uvažovat s výhledem tak rok dopředu? Smířit se s tím, že nikým neřízený IT svět driftuje k omezené životnosti a že uvažovat o tom, jak se vaše komponenty budou chovat za dva, za tři roky prostě nemá smysl?
To neříkám proto, že bych byl fanouškem podobných myšlenek, ale zjevně konzervativismus, přenositelné vlastnictví software, opravitelnost, rozšiřitelnost a udržitelnost nepředstavují mainstream. O jakých investicích se pak bavíme?
