CoolerMaster Synk X: futuristické herní křeslo, co vám rozvibruje zadek | Kapitola 2
Seznam kapitol
Hle, pátrání po nebeském sezení mne dovedlo do spárů židle z budoucnosti, která umí s uživatelem pořádně zamávat. A nejsou to jen planá slova, Synk X je vybavena haptickou odezvou a co se děje na monitoru, to dá uživateli pořádně sežrat.
Nyní ke konstrukci. Je použito oceli, dřeva a plastu. Složení židle je stejné jako všude jinde. Stačí nacpat kolečka do kříže, zasunout píst, k sedáku přišroubovat opěrák a područky a celý vehement usadit na píst. Hotovo. Poté budete chtít s židlí někam popojet, ale ouha, kolečka jsou jaksi neochotná. Nevím proč, židle se dá vesměs bez námahy tlačit pouze směrem vpřed, ale jiný směr je nepochopitelně brzděn. Přitom se kolečka samozřejmě otáčí kolem své osy, tudíž by měly rolovat pořád stejně, akorát že vůbec. Identicky se židle chovala i v testu LTT, takže je cosi prohnilého ve státě kolečkovém. Avšak po několika dnech začala židle jezdit plynule všemi směry, asi potřebovala zajet jako nové auto, či co.
Velmi se mi líbí použitá prodyšná látka na sedáku a opěráku. Příjemná na omak a vydává tu správnou chemickou „novou“ vůni. Někomu se z toho zvedá kufr, mně to naopak voní. Polstrování je dostatečné, ačkoli v opěráku lze snadno nahmatat onen masírovací instrument. Nicméně do zad nijak netlačí, v podstatě o něm není vědět. Sedák by dle mého mohl být vycpaný víc, ale pro 99% uživatelů to bude víc než dostatečné. Jak známo, jsem na pohodlí vysazený maniak.
Z toho důvodu jsem se obával, že područky budou zase tvrdé jak prkno. Ale nejsou, haleluja! Naopak jsou oválně prohloubené a pracka do nich zapluje jak slepice do kurníku. Nosnost židle má být 130 kg a to by mělo být dostatečné. Ale – židli testoval i kanál Linus Tech Tips a na videu se opěrák pod vahou Jakea nepěkně ohnul.
Jenže Jake je prostě špekoun a tipuji, že pod 120 kg mít nebude. I tak by se ale opěrák neměl opřením buřtovitého občana kácet vzad jako stan. Je ale pravda, že opěrák drží v sedáku jen třemi šrouby pomocí úzkého L profilu. To bude pravděpodobně největší slabina celé konstrukce. Naproti tomu spodek sedáku a nožní opěrky je mohutná kostra z trubek.
Co se týče zpracování, nenašel jsem kromě těch divných koleček jediný neduh. Všechno sedí, lícuje, nevrže, látka se nekrabatí, nikde nepáře. Dojem, kterým židle působí, je nenucený robustní luxus. Od pohledu je prostě vidět, že to není kostitřas za dva tisíce.
Zmiňovat, že židle má klasicky ovládací prvky na spodní straně sedáku, je patrně nošení úplatků na libovolné ministerstvo. Opěrák se dá položit až na 135°, područky lze posouvat nahoru dolu a natáčet je i do stran. Židle je vycpaná paměťovou pěnou a posledním doladěním je malý polštář za krk, který se nasadí na opěrák. Nemusím snad ani dodávat, že je radost konečně vidět a sedět v židli ve tvaru židle a ne v obludné pitomosti s bočním vedením, rovným opěrákem a dírami na bezpečnostní pásy.
Na pravém boku hromžidle je ovládání pro všechny ty hypermoderní vymoženosti. Je zde vypínač, tlačítko pro RGB podsvícení, ukazatel stavu baterie, zdířka pro napájení (k židli je samozřejmě zdroj), výběr zdroje zvuku, 2× 3.5mm Jack (vstup a výstup) a konečně regulátory hlasitosti a vibrací. S tím posledním budete kroutit určitě nejvíc.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
