Dvě hlavy víc ví: Athlon 64 X2 4800+

Když před několika lety představitele AMD zmiňovali, že plánují uvedení dvou procesorů ve společném pouzdře, brala to většina lidí jako marketingové řeči. Minulý rok v létě však AMD šlo ještě dále a ohlásilo, že návrh takových čipů byl dokončen a záhy na to se v plánech uvádění výrobků na trh (takzvaná "roadmapa") objevily procesory s přídomkem "Dual core*".

*Poznámka: procesory, které obsahují dvě procesorová jádra jsou označované pojmem "Dual core" (dvoujádrové). Ve své podstatě se jedná o dva interně propojené plnohodnotné procesory, které sdílejí společné pouzdro (vypadají jako jediný procesor) a instalují se do "klasické" procesorové patice (zde Socket 939), kde za jiných okolností můžete instalovat i běžný procesor. Přesto operační systém oba procesory "vidí" a může jim zadávat samostatné výpočetní úkoly. Z toho plyne první výhoda obdobných řešení - pouhou výměnou procesorů (pokud máte aktuální BIOS) přejdete z klasického systému na systém víceprocesorový.

Mohli bychom konstatovat, že dva procesory v jednom počítači, ať se jedná o níže recenzovaný dvoujádrový procesor, nebo dva procesory na klasické multiprocesorové základní desce vybavené dvěmi paticemi, teoreticky zdvojnásobují hrubý výpočetní výkon. Toho se dříve hojně využívalo u serveru, které již často ze své podstaty zpracovávají souběžně více úkolů současně - typickým příkladem může být webový server na kterém běží tento magazín, na stejném počítači běží webový i databázový server. Je možné každému procesoru přidělit jiný program a o nic se nemusíte starat.

Věci se kompilují, když chceme, využít síly dvou a více procesorů v rámci jedné aplikace. Takový model se nejvíce podobá běžnému provozování PC v domácnosti.

Aby jednotlivá aplikace mohla využít oba procesory současně, musí aplikace se souběžným zpracováním (často nazývaným "vícevláknovým zpracováním", multi-threadingem) předem počítat. To však není zcela jednoduché. Dovolte mi malý příměr:

Dva procesory v jednom PC jsou něco jako dva programovatelní roboti na jedné výrobní lince (to je ta aplikace). Dnešní programy počítají s tím, že takový univerzální "robot" je v počítači jeden - a že vykonává veškeré činnosti jednu za druhou. Mohli bychom říci, že takový robot zpracovává činnosti v jednom sledu - jakoby postupoval podle jednoho výrobního vlákna (single-thread). Pokud takové roboty budeme mít k dispozici dva může se stát, že druhý stroj bude nevyužitý nebo, v horším případě, bude s prvním strojem kolidovat (pokusí se obrazně vložit čep do díry, kterou první robot ještě nevyvrtal). V případě, že výrobní postup není optimalizován pro vícevláknové zpracování, je výhodnější na druhého robota zapomenout.

Pokud si programátoři dají tu práci, a pro oba roboty sestaví postup činnosti tak, aby zpracovávaly oddělené záležitostí (jeden sestavuje podvozek zatímco druhý kompletuje motor) a nelezly si "do zelí" - pak je existence většího počtu robotů obrovským přínosem. Odděleným nekolidujícím postupům říkáme samostatné programové vlákna (multi-threaded).

Jsou situace, kdy se vícevláknové zpracování přímo nabízí (tam kde se zpracovávají části, které spolu na sobě nezávisí). Pokud budeme hledat klíč k neznámé šifře, prostě rozdělíme úkoly mezi procesory a počkáme, který procesor bude úspěšný jako první. Podobným případem je 3D rendering a animace, vědecké a inženýrské výpočty, šachové úlohy... Většinou se o paralelním vícevláknovém zpracování uvažuje tam, kde jsou výpočty monotónní a časově náročné.

Běžné aplikace dosud nemělo smysl předělávat - hlavním problémem byla pracnost vs. malý počet víceprocesorových strojů. To se v budoucnu může rychle změnit - zrychlování jednoho "robota" je cestou do slepé uličky. Nejrychlejší procesory jsou náročné na energii a hodně topí. Pokud ale půjdeme cestou šířky zpracování, můžeme spotřebu i teplo udržet v normě. Stejným směrem se vydal i vícejádrový procesor Cell použitý v Playstationu 3 a stejný proces čeká i procesory pro PC.