EDSM se blíží: článek 11 a 13 – ne tak růžové, jak si malují | Kapitola 5
Seznam kapitol
Už víckrát jsem psal o problémech týkajících se implementace autorského práva. Nyní se blíží finální hlasování o nové direktivě, která proběhne na konci března anebo na začátku dubna. Ale bude nová směrnice řešit to, co má řešit? A co když se ti, na něž cílí, zachovají jinak, než Evropská komise čeká? Stále je čas protestovat, ale ten čas se krátí.
Bitvy autorskoprávních titánů
Jistě vám neunikla v poslední době snaha senátora Valenty o změnu autorského zákona, aby autorské poplatky nemusely platit provozovny, kde hudba nemá vliv na hospodářské výsledky. To se, pochopitelně, nelíbí autorským organizacím. Hudební skladatel Ondřej Soukup doslova uvedl toto: „Je to demagogie, na kterou nakonec doplatí všichni občané a v Evropě budeme za banánovou republiku.“
Nebudu se zabývat otázkou, jak přesně občané doplatí na to, že umělci nevyberou své poplatky a nebo co definuje banánovou republiku, ale zamysleme se nad tímto: Z jakého titulu si umělci myslí, že každé přehrávání hudby na veřejnosti je něco, za co by museli dostat zaplaceno? Pokud žádají peníze, tak vlastně tvrdí, že jejich reprodukovaná performance přináší nějakou přidanou hodnotu, na které provozovna vydělá a oni žádají díl z tohoto extra obohacení se.
Je to ale pravda? Poplatky jsou vymezeny taxativně, například dle Aktuálně musí majitel hospody s televizí v obci do 2000 obyvatel platit měsíčně OSA 724 Kč.
V řadě podniků začínají televize mizet. Ptal jsem se majitele pizzerie, proč odstranil televizi – a on mi řekl, že ji neměl proto, aby hosty osvěžovala produkce našich umělců sdružených v OSA, ale proto, že mu tam dříve chodili fanoušci sportu. S nárůstem cen piva a zákazem kouření mu tento druh hostů chodit přestal – a protože už sport nepouštěl, přišlo mu logické televizi prostě odstranit.
Pokud skutečně produkce přináší podnikateli extra výnos, měl by se dělit. Petr Janda ve zmíněném článku na Aktuálně říká, že „jediným důvodem tohoto návrhu je, aby pan Valenta nemusel platit autorům za hudbu, kterou pouští ve svých hernách." OK. Osobně pochybuji, že v podnicích senátora Valenty, sloužících na obírání lidí nechápajících statistiku, hudba něčemu pomáhá. Opravu se výnos Valentova podniku zvýší ve chvíli, kdy z reproduktorů zazní „Skončili jsme, jasná zpráva“? Nebo se pracovní výkony padlých žen v podnicích Ve Smečkách navýší, jakmile zaslechnou „Nonstop, já chci žít nonstop“? Autorské odměny jsou určené taxativně a pokud někdo tvrdí, že ví, jak velký podíl produkce má anebo nemá na hospodářském výsledku jednoho každého podniku, tak podle mě prostě hádá.
Z filozofického hlediska je ale zajímavé to, že pokud umělci předpokládají, že jejich produkce navyšuje ziskovost podniků, tak vlastně žádají podíl z jejich provozu – a to včetně podniků jako jsou herny, nonstopy, bordely a podobně. Nedělají to, že by řekli „ne, od toho se distancujeme, to je neetické, tyto peníze brát nebudeme“ či „nesouhlasíme s produkcí našich děl v místech, kde maří chudí své dávky na automatech“. Ne, o tom to není, oni jenom chtějí svůj podíl, chtějí svoji část z tohoto konání. Kde tedy berou morální superioritu?
Když pozoruji podobné souboje, nemám pocit, že vidím kolizi dobra a zla, hamižnosti a spravedlnosti – vidím spíše souboj Urana a Krona, dvou v podstatě stejných titánů. A pak se samozřejmě otevírá otázka, zda i EDSM není spíš o souboji EU a amerických společností o tom, zda se technologických gigantů podaří anebo nepodaří vymačkat peníze navíc.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
