Grafika na steroidech - přetaktování ve 3D | Kapitola 2
Seznam kapitol
Moderní grafické karty jsou levné a opravdu výkonné, ale každý FPS navíc přijde i tak vhod. Proč tedy nepoškádlit akcelerátor a trošku mu nepřitopit pod kotlem mírným, nebo třeba i brutálním přetaktováním? Protože se nás na fórech pořád ptáte jak na to, připravili jsme pro vás jednoduchý průvodce přetaktováním grafik poslední generace založených na čipech RV770 a G200. Dočtete se nejen o samotném přetaktování, ale naučíme vás i jak efektivně regulovat otáčky větráku.
Přetaktováním označujeme stav, kdy zvýšíme frekvenci procesoru, pamětí nebo grafického čipu nad hodnotu, kterou při výrobě určil nebo nastavil výrobce. Přetaktovat můžete jádro, shadery a paměťové čipy grafické karty (jejich takt není na čipu závislí, ale je určován zvlášť). Frekvence pamětí má na výkon v některých případech vyšší vliv než takt jádra, protože zvýšením jejich frekvence, zvýšíte zároveň jejich propustnost. To je důležité zejména při používání vysokého rozlišení nebo vyhlazování.
Když jedny frekvence nestačí
Při taktování se také nenechte zmást několika „profily“ frekvencí, které mají moderní grafické akcelerátory. Používají totiž různé frekvence když jsou v klidu a pod zátěží. Je to celkem logický způsob, jak ušetřit energii a zároveň zbytečně nezatěžovat akcelerátor pokud jste zrovna ve Windows či jiném OS. Zmíněné profily se většinou nazývají 2D a 3D, případně se můžete setkat ještě s profilem pro lehké zatížení. Ten se používá když třeba karta přehrává video a využívá 3D funkce jen pro základní změnu velikosti okna, případně rovnou video dekóduje pomocí vlastních obvodů (H.264). Každopádně nás bude vždy zajímat profil pro maximální výkon - tedy 3D.
Paměti typu GDDR5 od Samsungu
Cest jak navýšení výkonu dosáhnout existuje několik a jakou zvolíte, záleží jen na vás. V první řadě byste měli vědět, že můžete vaší grafickou kartu přetaktovat dočasně (softwarovou cestou) a nebo trvale (flashováním BIOSu).
Softwarové taktování
Nejznámější metodou pro přetaktování karet s čipy ATI a nVidia je softwarové taktování v některém z nástrojů, pohodlně a doslova během pár chvil. Jeho síla je především v jednoduchosti, kdy pomocí táhel nastavíte frekvence, otáčky ventilátorů a uložíte. Právě pro jednoduchost, tuto metodu využívá většina z nás, ale i tato cesta má i své nevýhody. Rezidentně běžící program vám může čas od času spadnout, spotřebuje malou část systémových prostředků, a pokud přeinstalujete systém, budete muset nastavit vše znovu.
Taktování "natvrdo"
Druhou možností je změna BIOSu grafické karty. BIOS je program, který řídí nastavení a funkce grafického akcelerátoru. Obsahuje informace o frekvencích paměťových modulů, jádra, shaderů a také instalačního software (ovladačů). Na rozdíl od softwarového taktování, není tato metoda oficiálně podporována výrobci grafických karet a můžete tak přijít o záruku.
Potřebovat budete program na vytáhnutí a uložení BIOSu, z vlastní zkušenosti se mi osvědčil GPU-Z (poradí si i s BIOSem HD 4870 X2) a další nástroj pro jeho editaci. Po důkladném ověření stability a frekvencí grafického akcelerátoru po přetaktování, můžete hodnoty uložit v BIOSu karty „natvrdo“. Zatím co flashování BIOSu základní desky zvládne i „BFU“, v případě grafických karet si tím nejsem jist. Nevylučuji, že se tak můžete časem dočkat článku i na toto specifické téma.
- GPU-Z: pro vytáhnutí BIOSu ATI a nVidia
- nVFlash: pro flashování BIOSu nVidia
- NiBiTor: pro úpravy BIOSu grafik nVidia
- ATIFlash: pro flashování BIOSu ATI
- RBE: pro úpravu BIOSu ATI
flashování doporučuji spíše zkušenějším uživatelům
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
