HCPP23 – Hackeři o potřebě rezistence: 3D tisk zbraní, krach FTX, krypto a open source | Kapitola 3

Přestože šlo o kryptokonferenci, Stallman přiznal, že žádné krypto nemá, digitálním penězům nevěří, protože se tam často používá nesvobodný software – a že sám používá hotovost, protože ta je anonymní. Tenhle jeho přístup může vypadat překvapivě, ale celá konference je o setkávání různorodých osobností s nezřídka opačnými názory. Tak například tam byla přednáška Víta Jedličky, který stále buduje Liberland na pomezí mezi Chorvatskem a Srbskem – a popisoval nám, jak se je už několikrát Chorvaté pokoušeli neoficiálně vyklidit, protože oficiálně to udělat nemůžou. Liberland je stále spíš idea, ale opravdu na tom pracují – a zdá se, že alespoň u části místních pro to mají podporu, že se jim tato myšlenka líbí – i když chce Liberland za občanství v přepočtu asi 10 tisíc dolarů – a je navíc komplikované se tam dostat.

Na přesně opačné myšlenkové straně byl Mitch Altman, což je úplně zásadový americký liberál, je to gay a navíc aktivista, který je přesvědčený, že nikoliv v individualismu, ale výhradně v komunitách a ve spolupráci je naše budoucnost. Osobně s liberály moc nesympatizuji, ale jedna věc je „liberál“, který vás terorizuje svými požadavky na to a na ono – a druhá věc je člověk, který vám vysvětlí, co dělá – a proč dělá to co dělá. Podle Altmana nejsou komunitní Hackerspaces provozně jednoduché, mají tam problémy, museli řešit potížisty – ale stejně je to podle něj nejlepší cesta k osvětě a k vzájemnému porozumění. Nevím, jestli to je ideální cesta, ale nemůžu mu upřít to, že je upřímný a že to myslí opravdově – a to je kvalita, které si vážím.

Ono vůbec není snadné říci, jak na tom kryptokomunita je jako celek. S tím, jak kryptoměny upadly, vymizela ta část lidí, kteří vidí kryptoměny jako „stroj, do kterého vloží svoje dolary proto, aby z toho vytáhli víc dolarů“. Aby se od nich vyčlenili, vznikla dvě hnutí, každé se svou svéráznou estetikou: Solarpunk a lunarpunk. Obě hnutí sdílí názor, že cílem se není obohatit, ale někam se posunout, přičemž se ale zásadně liší v názoru na to, co se vlastně stane a jak to proběhne. Aby se obě hnutí proti sobě jasně vymezila, solarpunk používá estetiku počítačově generovaného umění s náměty slunečního dne, hor a pouští, zatímco lunarpunk používá noční témata, noční lesy, zasněné modré krajiny a podobně.

Solarpunk je přesvědčený o tom, že současný propad kryptotechnologií je dočasný, že budoucnost je stále v nástupu kryptoměn, které nahradí fiat měny a v nástupu Webu3, který přinese ověřitelný (trusted) computing pomocí blockchainu a podobných technologií. Jsou to svého druhu optimisté, kteří sice vidí problémy, ale považují je za technicky řešitelné, například pomocí důkazů bez vyjevení znalostí (zero-knowledge proofs) a podobných. 

Lunarpunk je pesimističtější hnutí, které očekává nástup tlaku státu, vnucování centrálních digitálních měn kontrolovaných státem (digitální dolar, digitální euro), snahu o omezení svobody, snahu o prolomení kryptografie a obecně vzestup klasického státu v jeho nejhorší, sledující a utlačující podobě. Lunarpunk se soustřeďuje na vývoj hůře sledovatelných technologií jako je DarkFi, odolnější kryptografie a kryptoměny vidí hlavně jako nástroj jak uniknout státnímu sledování. 

Zajímavou přednášku o lunarpunku a o „cyklech světla a temnoty“ měla zakladatelka lunarpunku Rachel-Rose O'Learyová, která ji ilustrovala na irské historii a na historii opakovaných keltských renesancí. Irská historie je pohnutá – a ukazuje, že se vše opakuje v cyklech. O'Learyová to ilustrovala na historických cyklech o délce 499 let, které ukazují opakované vzestupy a pády. Staré symboly ztrácejí sílu, stávají se směšnými, zapomenutými – aby je po čase někdo znovu obnovil a vrátil jim sílu, někdy až nečekanou sílu, která se na přelomu 19. a 20. století v Irsku projevila revolucemi a bojem za nezávislost. Podobně i kryptosvět podle ní prochází podobnými cykly vzestupů a pádů – a měl by být připravený jak na to první, tak i na druhé.