Historie Amigy: Hlavně neztratit stopu! | Kapitola 4

Amiga 300 600

Viníkem vzniku stroje dobovými amigisty svorně přehlíženého byl Jef Porter. Na jedné straně konečně pochopil jednu věc – pokud má Amiga uspět, nutně potřebuje co nejlevnější domácí stroj. Jak vidíme z výše uvedeného seznamu, stále se tam nějaký levný domácí počítač s lepší grafikou nevyskytoval, protože A500+ byla jen drobně vylepšená A500. Jef Porter přemýšlel, jak ji ještě zlevnit, jak snížit cenu A500+ pod magickou hranici tří stovek dolarů. Věřil, že to umožní prodat násobně více počítačů. Bohužel, kvůli té ceně zcela rezignoval na vylepšení technologie a plně se soustředil jen na ořezávání. No, vlastně ani tak se to nazvat nedá.

Některé zlevňující kroky byly jasné. Levnější počítač musí být menší, tedy bez numerické klávesnice a bez rozšiřujícího Zorro slotu. Potud se Porterovy úvahy dají pochopit. Pak ale přišel poněkud nepochopitelný krok. Aby se zmenšila základní deska, rozhodl se použít SMT pájení komponent. Commodore zaplatil školení pro inženýry, aby se s SMT seznámili, zakoupil SMT pájecí automat, jenže se ukázalo, že SMT součástky jsou dražší než ty obyčejné, takže skutečná úspora činila asi 10 dolarů. Celé rozhodnutí použít SMT bylo nesmyslné, protože projekt v důsledku prodražilo.

Následně se Porter zalekl faktu, že ta levná Amiga vlastně nejde rozšířit, proto ji obohatil spodním rozšiřujícím konektorem pro rozšíření RAM a tehdy zcela novým konektorem PCMCIA. Jak přišel na tu poslední myšlenku, to je naprosto nepochopitelné. V této době existovaly pro PCMCIA jen velice drahé SRAM karty, později přišly (taktéž velice drahé) modemy a další periférie, ovšem celkově šlo o něco, co počítač jen prodražovalo, a doboví amigisté to naprosto nepoužívali. Dnes jsme ovšem za toto rozhodnutí vděční, protože díky tomu je možné do těchto Amig připojit paměťové karty jako externí disk. Dnes, ano, až dnes je to skvělé.

Všechny tyto poněkud chaotické změny vedly k nespokojenosti s Jefem Porterem, který byl nakonec odvolán z vedení vývoje Amigy a přesunut do týmu, který dostal za úkol zlevnit CDTV. Toto CDTV-CR bylo takové odkladiště inženýrů, takže se nelze divit, že ani tento projekt nakonec nebyl dokončen. Porter se i nadále mezi vývojáři Amig angažoval, ale už pouze neformálně jako rádce s velkými zkušenostmi, nic neřídil a nic nemohl rozhodnout. Místo něj nastoupil Jeff Frank, dosavadní šéf vývoje PC týmu. No a A300 si vzal pod křídlo sám Bill Sydnes, který si zjevně chtěl udělat radost z dokončení nějakého nového úspěšného počítače, když to s IBM PCJr tak nedopadlo. Mohl ovšem tušit, že ani s tou novou domácí amigou nebude o moc úspěšnější.

Proč nenávidět A600 – důvodů měli doboví amigisté více, dnes jsme k tomuto počítači smířlivější

Nelze říci, že by Sydnes měl jen špatná rozhodnutí. Navrhl na desku A300 instalovat IDE řadič a konektor pro interní HDD. Díky tomu konečně nebylo problém Amigu rozšířit o pevný disk, který začínal být dostupnou periférií. Výsledkem ale bohužel bylo, že A300 s čtyřvrstvou základní deskou, SMT součástkami a všemi těmi původně neplánovanými porty měla drobný problém. Místo levného stroje tu byl najednou počítač o $50 dražší než A500+. Proto ji Sydnes 2. ledna 1992 přejmenoval na A600. Na tisících původních motherboardech ale zůstalo označení A300, takže se toto nepodařilo utajit.