Historie Amigy: Hlavně neztratit stopu!

Kdysi dávno, za minulého režimu, se vyprávěl následující vtip, který plně dokresloval realitu doby:
Heslo 15. sjezdu strany – Musíme předehnat kapitalismus!
Heslo 16. sjezdu strany – Musíme udržet krok s kapitalismem!
Heslo 17. sjezdu strany – Hlavně neztratit stopu!
Ve svém vyprávění o historii Amigy jsme se bohužel pomalu postupně dostali k 17. sjezdu.

Když byla v roce 1985 Amiga představena, jednalo se v některých ohledech o vrchol tehdejší technologie – především ve směru porovnání schopností s velmi dostupnou cenou. Existovaly možnosti získat lepší grafický i zvukový výstup, ale pouze ve velmi drahé profesionální sféře. Amiga nabízela velmi kvalitní audiovizuální zážitek za relativně málo. 

Tohle ale platilo jen v roce 1985. Už jsme si vyprávěli, jak Amize začal ujíždět vlak. Nejprve v roce 1987 přišla karta VGA a Macintosh II, tedy technologie se schopností zobrazení 256 barev v jemnějším rastru, než uměla Amiga. Ve stejném roce se na IBM PC objevila i zvuková karta AdLib. Ta se sice Amize nemohla rovnat, ovšem konečně mohli uživatelé těchto počítačů poslouchat něco jiného než mizerný repráček. No a v roce 1989 přichází první SoundBlaster, což s klesajícími cenami PC a výrazným nárůstem jejich výkonu znamená, že Amiga má problém. Velký problém.

Video ve zkratce ukazuje postupný vývoj zvukových schopností PC na příkladu titulní melodie z kultovního Secret of Monkey Island

Laciná domácí A500 umí totiž po audiovizuální stránce v roce 1990 naprosto to samé jako A1000. To samé lze říci i o A500+ či pozdější A600, které sice nabízí lepší pracovní režimy ECS čipsetu, jenže pro běžného uživatelé, který na těchto počítačích chce hlavně hrát hry, to není podstatné. Technologie Amigy se za těch 5 let nikam neposunula, protože management a engineering byl plně zaujatý pouze profesionálními stroji, ačkoliv firmu živil především masový prodej levných domácích „hraček“.

Dobová reklama na A500

Inženýři několik let pracovali na zcela přelomovém čipsetu AAA, který byl ale určen spíše profesionálům. Což o to, na obyčejné domácí hraní se mohl hodit také, proč ne, problém ovšem byla jeho cena. Začínalo být jednak jasné, že na tak komplexní technologii nemá Commodore dostatek dobrých vývojářů, no a až bude konečně k dispozici, určitě nebude levná. Proto v září 1989 začal vývoj projektu Pandora, což se po několika létech zhmotnilo v poslední audiovizuální technologii, kterou Commodore dokončil – čipset AGA. Zprvu byl ale nazýván pouze AA, jako jednoduché rozlišení oproti výše zmíněné vlajkové lodi firmy.

Tak daleko ale v našem vyprávění zatím nejsme – stále se píše rok 1990, Commodore s velkou slávou vydal Amigu 3000, jejíž prodeje ovšem žádnou slávou nebyly, stále se pracuje na CDTV, ovšem každému ve firmě je jasné, že je třeba přijít s něčím dalším. Firma nemá co nabídnout domácím zákazníkům. Amiga 500 už je 3 roky stará, a i když se jí podařilo v podstatě zabít Atari ST, strmě klesající ceny PC ji začaly ohrožovat. Samozřejmě, PC v této době pořád bylo mnohem dražší, protože jste pro práci s ním potřebovali drahý monitor a pevný disk. Pokud jste se ale pokusili Amigu 500 vylepšit o „televizní“ monitor S1084 a pevný disk A590 (nebo nějaký podobný), tak už zdaleka nešlo o levnou technologii. Pro představu – harddisk A590 stal v roce 1991 zhruba 700 marek, tedy o něco méně než samotná Amiga. Jeho velikost 20 MB by sice na tehdejších PC nestačila, ale na Amize byly programy mnohem menší, takže šlo o dostatečnou kapacitu. Cena byla ale na pováženou. 

Amiga 500 s harddiskem A590 – sen amigistů před 35 léty

Zajímavé přitom je, že až teprve nyní, v roce 1990, po třech letech na trhu, se pro A500 začaly jako houby po dešti objevovat velmi zajímavé periferie. Měli jste najednou možnost si pro ni koupit akcelerátor, rozšíření RAM o více než 0,5 MB, hardwarový PC emulátor, genlock, deinterlacer a mnoho dalšího. V podstatě ve chvíli, kdy Commodore začal přemýšlet, čím by tuto nejpopulárnější Amigu nahradil, tak teprve tehdy jste konečně mohli využít faktu, že tento stroj byl navržen velmi solidně rozšiřitelný – což byl velký kontrast s mnohem omezenějším Atari ST.