Human Level AI: Aby umělá inteligence zůstala dobrá | Kapitola 3
Seznam kapitol
Strojová inteligence je starý koncept: Pohybující se magické sochy najdeme v příbězích starého Egypta, v Šeherezádě, u Čapka a jak u technooptimistů, tak i u technoskeptiků. Příchod umělé inteligence nás čeká – a s ním i velké změny ve společnosti. Jak se na něj připravit? Jak zařídit, aby umělá inteligence zůstala dobrá?
AI má ale výhodu v tom, že se stačí naučit zvládat práci dokonale jenom v jednom případě – a pak lze výsledky klonovat. To je celkem neočekávaný krok ve znalostní ekonomice: Pokud naučíte stroj v jediném případě dělat práci lépe než člověka, už člověka nepotřebujete. Tato situace zde v minulosti nikdy nebyla – a kdo tvrdí, že nenastane, je jednoduše blázen. Svět Animatrixu, kde se pro lidi vytvářejí umělé pozice, aby měli dojem, že na nich záleží, se dřív anebo později stane realitou.
Lidé ale nemůžou být úplně bez práce. Práce jim dovoluje nejen přežít, ale také je zaměstnává, bere jim čas z jejich života, ve kterém nepřemýšlejí třeba o tom, jak změnit svůj život. Nezaměstnaní vytvářejí gangy, snaží se zvrátit systém, pracují na revoluci. Historicky zaměstnaná populace, která si zaplatila svoje životabytí, byla spokojená populace. Potíže začínaly tam, kde končila práce a nudící se intelektuálové, jako Marx a Engels, začali vymýšlet blbosti.
Je tedy zcela v zájmu státu, aby nějak zaměstnal své občany. Nejde jen o to, že je nespravedlivé, aby jeden pracoval a druhý žil z jeho daní, jde o to, jak smysluplně zaplnit čas občanům, aby nedělali hlouposti. Jenomže: Čím více se budeme fixovat na sociální aspekt práce, tím zbytečnější pozice budeme vytvářet. Ale nemáme jinou možnost, protože stroje budou stále lépe a lépe nahrazovat všechny rutinní práce, od opisování tiskových zpráv do novin po obracení hamburgerů. Kdo doufá, že po kolapsu médií najde práci alespoň u fastfoodu, bude možná docela zklamán.
Vzestup umělé inteligence přináší obrovská společenská rizika, která spočívají v tom, že cíle firem a cíle států nejsou ty samé. Úkolem firem je maximalizovat zisk, tedy eliminovat nepředvídatelné lidi s nerovnoměrnými výkony a občasnou náladou stávkovat za elementy, které vyrábí pravidelně a mechanicky. Státy ale ví (anebo by měly vědět), že skutečná ekonomika znamená dělbu práce a redistribuci bohatství. A ta musí fungovat přiměřeně, s přijatelnou příjmovou disparitou a zajištěním obživy pro ty nejchudší, protože pokud se to rozhodnete přehlížet, máte na krku revoluci.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
