Jak je důležité nežít v informační bublině
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek Jak je důležité nežít v informační bublině

Jak je důležité nežít v informační bublině | Kapitola 4

Michal Rybka

Michal Rybka

4. 12. 2015 19:00 51

Seznam kapitol

1. Ve své bublině jako doma 2. Ta naše pravda 3. S odborným výkladem 4. Média: zdroj dezinformací
5. Do menší bubliny s každým klepnutím 6. Kreativní práce s daty 7. Jak ji prasknout?

Souhlasíte se sbíráním údajů o vašem chování „kvůli zlepšení poskytovaných služeb“? Pak velmi pravděpodobně podporujete nejen business se svými daty, ale také si budujete digitální informační bublinu, která vám zásadně zkreslí pohled na svět. Individualizované či personalizované vyhledávání vám totiž nebude ukazovat svět tak jak je, ale jak si stroj myslí, že ho chcete vidět.

Reklama

Jak se to ale médiím stalo, že opustila pozici zdroje informací a stala se zdrojem dezinformací? Jak se stalo, že v duchu výroků Pavla Novotného, došlo k bulvarizaci i seriózních médií a i ta rezignovala na informaci a vzdělávání?

Zásadním faktorem je to, že pro média dnes není důležité nabízet ty informace, které jsou z nějakého vyššího účelu potřebné, ale ty, které jsou pro konzumenta zajímavé. Volně řečeno prodaný náklad je snadná metrika, vzestup vzdělanosti národa jen těžko uchopitelná, navíc důležité je prodat co největší náklad a vydělat na tom. A když se podíváte například na stránky ABC ČR, vidíte jasně, že bulvár prodává, zatímco serióznější tituly mají prodaný náklad pětinový, desetinový. Pragmaticky uvažující novinář pak začne prodávat lidem to, co chtějí, i když tím sám třeba opovrhuje. Pravda je pravda, výplata je výplata.

Jiným specifickým problémem médií je fakt, že nejsou neutrální. Stačí, když si prostudujete články na titulce několika online médií, aby vám bylo jasné, komu straní a kdo jaké názory propaguje. Řada médií to dnes dělá tak očividně, že jejich věrohodnost je srovnatelná s Rudým právem z let osmdesátých. (Věřte mi, musel jsem je pravidelně číst v rámci Občanské nauky. Myslím, že to byla geniální marketingová akce soudruha šéfredaktora, jak pozvednout prodaný náklad.) V jiných případech je zase vidět, jak všechna média opisují jeden společný zdroj, kterým nutně nemusí být jenom ČTK. Zde informační bublinu tvoří jednak angažovaní redaktoři a pak jejich společný zdroj informací.

Nová média jsou na tom nezřídka ještě mnohem hůře, protože doporučují hodně sledované a sdílené materiály, které jsou často velmi nenáročné, zábavné anebo vyloženě hloupé. Nová média jsou navíc přesvědčena o tom, že jsou chytrá a umí odhadovat váš vkus a styl, což pochopíte, když si srovnáte například titulní stránku YouTube s vaším aktivním profilem, se anonymním YouTube, do kterého jste se připojili přes Tor. Stránka s vaším profilem kopíruje vaše zájmy, odebírané kanály a kanály jim podobné. Anonymní verze na vás vyklopí Minecraft, hudební klipy, fail blogy, deset seznamů deseti největších hloupostí, celebrity, sport a nejpopulárnější videa youtuberů té země, do které jste se zrovna protorovali.

Problém s preselekcí obsahu narůstá na chytrých televizích, kde je jednoduché vybrat z předvybraných položek, ale je dost komplikované obsah procházet náhodně. Stejný jev se objevuje i u jiného digitálního obsahu, kde vám stroj opět doporučuje obsah podle vašich předchozích voleb. I když si myslíte, že obsah nehodnotíte, stroj automaticky sbírá různé metriky, například watch time neboli čas sledování. Přeskočili jste na další video? Palec dolů. Dodívali jste ho do alespoň 80% délky? Palec nahoru. Nepřímým důsledkem podobného implicitního hodnocení je například jev, kdy se za úspěšnější videa považují krátká, protože je tam vyšší šance, že dojedou do konce.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama