Jak se nám převalilo virtuální násilí do reálného světa | Kapitola 3

Mnohem horší jsou psychologicky extrémní nebo přímo duševně nemocní fanoušci, kteří své idoly chtějí naopak zabít. Klasickým příkladem je Mark David Chapman, který v prosinci 1980 zavraždil Johna Lennona. 

I když by se zdálo, že něco takového hrozí jenom globálně známým celebritám, opak je pravdou: internet všechno zmenšil a změnil, a tak se v červnu 2016 stala obětí vraha teprve začínající zpěvačka Christina Grimmie. Ta měla po koncertě přichystaný meet and greet s fanoušky – a na něm doslova s rozevřenou náručí uvítala svého vraha, Kevina Loibla, který ji zabil střelnou ranou do hlavy a dvěma ranami do hrudníku. Byla to naprosto nečekaná, šokující událost, které přihlížel i zpěvaččin bratr – a teprve po útoku se jim podařilo útočníka zpacifikovat. 

Doslova před pár dny došlo na TwitchConu k události, kdy nějaký fanoušek překonal zábrany a na meet and greet akci se dostal až ke streamerce Emiru. Tentokrát se nich hrozného nestalo, prostě ji proti její vůli obejmul a odcházel – a teprve po jeho odchodu se ho podařilo vypátrat a dopadnout. Věc se má tak, že nevyžádaný fyzický kontakt se v USA považuje za napadení – a i když jde svého druhu o zrcadlový protiklad toho, co se stalo Christině Grimmie, bere to komunita velmi vážně: To, že se fanoušek dostal až k ní, považují za selhání ochranky na akci, protože kdyby na to přišlo, mohl jí ublížit.

Věc je o to divnější, že se pokusy o fyzický kontakt s Emiru staly už v minulosti – a protože v jednom takovém případě zasáhla streamerčina ochranka a pachatele zadržela, dostal ten týpek z ochranky zákaz vstupu na akce. Ano, slyšíte dobře: Přestože její ochranka udělala to, co dělat měla – a podle popisu toho, co se stalo, to udělala s naprosto velkou profesionalitou, dostala zákaz vstupu. 

Proto kolem celé té věci nastalo pobouření: Nejen proto, že fanoušek pronikl až ke streamerce a bylo vlastně na něm, co udělá, ale taky proto, že TwitchCon nejenže nezajistil svým účastníkům bezpečí, ale doslova jim znemožnil, aby si svoje bezpečí zajistili sami. Docela divné, že? 

Násilí a popularita

Riziko je přitom reálné – a zvyšuje se s tím, jak roste jakási svého druhu ekonomika založená na popularitě. Vražda někoho známého je totiž rychlá a děsivě účinná cesta, jak se stát světově proslulým. Chapman nedávno prohlásil, že Lennona zabil ze sobeckých důvodů, „pro sebe, aby sám sebe zviditelnil“. Pohnutky lidí, kteří žijí ztracení a zapomenutí a jako jedinou cestu ke slávě vidí vraždu, docela dobře popsal film The Assassination of Richard Nixon z roku 2004. Je to poměrně pomalé a nudné dílo, protože život takových lidí je pomalý a nudný – tedy až do okamžiku, kdy takovou věc provedou a stanou se z nich svého druhu celebrity.

Fakt, že existuje něco jako posmrtná popularita, dal vzniknout zvláštní skupině lidí, kteří se baví cestováním po místech atentátů a kteří si říkají dark tourist nebo grief tourist. Je to taková zvláštní forma posedlosti celebritami, přesněji řečeno zavražděnými celebritami, místy jejich smrti – a fascinace jejich vrahy a životem oněch vrahů. (Zde by se asi zaradoval Freud se svým konceptem pudu smrti, který vypadá jako zrcadlový obraz normálního pudu života.)