Je vždy výhodné mít něco jako první?
"Jen nadšenec se spoustou peněz a času si koupí první generaci zařízení," říkával můj bývalý šéf. A skutečně, novinky kupovat odmítal. Byl ve své čtyřicítce přehnaně konzervativní? Tehdy mi to tak připadalo, vždyť každý měsíc se objevovalo něco revolučního, převratného! Nyní jsem o několik generací hardware zkušenější a, popravdě řečeno, jeho postoj začínám sdílet.
Právě sedím nad novinkou, dalším to zařízením, které se zjevilo v našich luzích a hájích. Opatrně ji obracím a nevím, co si o tom mám myslet a co mám vlastně napsat. Jsem z toho takový špatný. Protože je určeno pro recenzi v jiném médiu, nebudu konkrétně psát o typu onoho zařízení. Přesto můžu opět - a znovu - vyjmenovat všechny ty strašlivé choroby a neduhy, kterými se vyznačovalo už tolik generací novinek před ním. A tohle není výjimkou, je to stejné, zase jako přes kopírák. Nové zařízení, staré problémy. Je to totiž stejné, stále je to stejné. Jedno a totéž.
Bod 1: Je to zajímavé a módní
Módu a novost, samu o sobě, pochopitelně nelze nazvat neduhem. Je to ale určitá blyštivá páska přes oči, lesknoucí se zrcátko, které oslepí nejen kupce, ale i řadu recenzentů. Novinka! Výborně! Sice možná bude nějaký problémek, ale je to tak děsně cool, nikdo to nemá, budu in! A protože někdo říká, že to je in, musím se na to dívat stejně. Tohle oslňující záření zbavuje zraku a rozumu stejně, jako pohádková zář Zlaté panny - a málokdo si je schopen v poblouznění položit kritické otázky.
PhysX akcelerátor = 1 výhoda, 7 nevýhod (cena, hluk, teplo, spotřeba, hmotnost, zabírá slot, nevyužitý výkon)
Kupříkladu: Všichni ví, jak jsou SSD disky děsně in a cool a jak jsou super pro notebooky, protože mají nižší spotřebu. Ano, je to přece jasné, harddisk se točí a mění elektrickou energii v pohyb a ten se zase třením mění v teplo. Jak neefektivní! Takové SSD disky jsou vedle toho mnohem úspornější, takže pokud chcete ultrasuperpřenosný laptop, není lepší volby.
Říkají to všichni, tedy až na grupu statečných chlapíků z Tom's Hardware, kteří si jen před pár dny ověřovali toto tvrzení - a s jistou dávkou překvapení zjistili, že to není pravda. Notebook s SSD diskem byl žravější než s mechanickým diskem - a to platilo ne pro jeden SSD disk, ale pro čtyři různé typy. Nikdo by nepochyboval, že SSD musí být úsporné, zelené, šetřící baterku i carbon footprint a nebo jak se dneska moderně a zeleně označuje to, že to nepapá moc elektřiny.
Ani já nepochyboval - a ošklivě jsem se mýlil! Teprve podrobná analýza na Tom's Hardware ukazuje, že zatímco harddisky jsou vyzrálé a mají pokročilé úsporné technologie, SSD disky mají (podle všeho) jenom aktivní a neaktivní stav. Přestože harddisk konzumuje ve špičce více proudu, papá ono maximum jenom v seeku a nebo při startu disku a díky NCQ a dalším technologiím spotřebu omezuje. V typickém provozu je proto úspornější - zatímco vyladění spotřeby SSD disky teprve čeká. Zatím všichni tlačí na rychlost, ne na ekonomičnost, ta je "přece zřejmá". No, není.
Tato samozřejmost, ten implicitní předpoklad, ta hromadná slepota dává zákazníkům schopnost zaplatit příšerné peníze za jen o něco výkonnější hardware a recenzenty nadchne řešení jenom proto, že ho ještě nikdy neviděli. Je to přece tak nové! Vyšší hodnota v 3DMarku se leskne stejně jasně, jako bychom snad právě přistáli na dosud nenavštívené planetě, ano, nový horizont dobyt, to je krása, to musím mít! Slavíme tedy obludné trojité grafické karty, nové speciální fyzikální akcelerátory, tuny paměti navíc a dosud neviděnou, překvapivou funkčnost, aniž by si kdo položil otázku, zda to nejsou jenom monstrozity, hříčky přírody, které za tři měsíce budou jenom úsměvné a za další tři vhodné jenom do kabinetu obskurních sběratelů.
Proč vysolit tři činže za grafiku, kterou si za půl roku koupíte v nové verzi, mnohem úspornější, rychlejší a méně výhřevné? A co ten fyzikální akcelerátor - je rozumné ho koupit, aniž ho kdo podporuje? Nebude nakonec fyzika počítána jinak - na CPU či grafice? V době 3dfx všem přece přišlo normální, že jste měli 2D kartu a 3D kartu, pomyslel někdo na to, že to nakonec skončí ve stejném čipu - a nebo nakonec na základní desce? A co fyzika, proč by to nemohlo dopadnou stejně?
Můžeme mávat překrásnými demy a tvrdit, že oběť pokroku je nutná - dobře. Spočítali jste si, pro kolik her potřebujete právě Voodoo 3 a nebo akcelerátor od PhysX? Pro moc ne, že ano?
Bod 2: Není to dodělané
Ano, firmy jsou pod tlakem vyvalit na trh produkty co nejrychleji - a i co nejlevněji. Kdo ví, co se děje ve slumech v Bombaji, kde drátují outsourcovaní inženýři v osmnáctihodinových směnách pod knutou dozorce firmware, který již pozítří musí být na pultech! Jistý technologický startup měl v Indii vývojové středisko, kde jen několik osob umělo komunikativně anglicky, ale ty se nepodílely na vývoji, zatímco technologii vytvářející inženýři nebyli schopni srozumitelně vyšprechtit ani jedno civilizaci srozumitelné slovo, takže telefonická diskuse s inženýry připomínala trochu "Ztraceno v překladu". Ale je jedno, že se na to tlačí, musí to být levně a rychle, hlavně rychle - a tak i když na vývoji pracuje kvalitní tým, celkem logicky se mu úplně nepovede ani první várka firmware, ani ovladače. Tlak z vedení je nemilosrdný: Pokud je zařízení schopno spustit demo, je ho možné expedovat.
Ostatně dnes je firmware downloadovatelný, takže management pochopil, že časové otěže může utáhnout ještě kapičku více a někdy pošle do oběhu produkt, o kterém sám ví, že prostě není hotový. Však ty další ovladače či firmware dáme na web, každý je online! První kupující si stěžují, hlásí chyby a jejich počítače vrací dumpy s chybami - a provádějí tak vlastně závěrečnou fázi betatestu. Člověk by řekl, že pokusy na lidech byly zakázány, ale tito za právo na betatest ještě navíc platí.
A ještě horší je to u software, zlé jazyky tvrdí, že to byl právě Microsoft, který objevil, že opravený software je možné prodávat jako novou verzi. Prý je to hrubá křivda a všechny patche jsou zadarmo, ale já vím své: Můj kapesní počítač s Windows HPC 2000 dodnes mrzne zhruba dvakrát denně, obvykle při věcech, které testeři opravdu "nemohli předpokládat" - např. když zapomenu stisknout klávesu pro potvrzení alarmu. Byl snad šéftester uprostřed vývoje popraven? A nebo zemřel při porodu? Proboha! Alespoň jsem pochopil, proč je tlačítko Reset hned na klávesnici. Patch nikdy nebyl a samozřejmě nebude, mám si koupit zařízení nové.
Někdy vede králičí nora ještě kapku hlouběji a ukazuje se, že mimo běžných chyb je nedodělek způsobený, řekl bych, kvůli politice - firmy se buď úplně přesně nedohodly a nebo navrhly standardy příliš volně, takže nespolupracují. Není se čemu divit, výrobci tlačí nový standard - jako bylo například u USB 1.0 - a tak se moc netestuje kompatibilita první generace, nikdo je během vývoje navzájem nepropojí - a když se to ocitne na trhu a odmítá si to navzájem povídat, všichni se ve finále jenom diví. Povšimli jste si, že prakticky nikdo neinzeruje svoje zařízení jako "USB 1.0 kompatibilní" ale jako "USB 1.1 kompatibilní"? Výborně, USB 1.1 je ve skutečnosti oním standardem, kterým mělo být od počátku USB 1.0. Další pokus na lidech!
Problém je v tom, že zde pozorujeme jisté opakování historie: I dnes si např. Apple vykládá USB standard kapku po svém a jejich externí mechanika pro MacBook Air vlastně není standardní USB 2.0 mechanika - jakmile ji hliníkový štíhloun zadetekuje, pustí do ní kapku víc proudu, než by odpovídalo standardu. A současné tanečky kolem USB 3.0 naznačují, že by se historie mohla klidně opakovat a tak bychom jako opravdový standard mohli mít ve finále až USB 3.1...
Bod 3: Není to ověřené
Vždy, když se objeví nová technologie, slibuje neuvěřitelnosti. O nových médiích se tak dozvíme, že mají životnost celé stovky let (aniž by existoval korektní důkaz ve formě nějakého média, které se dožilo a přežilo, vše se počítá jen odhady!), na zařízení je slibována doživotní záruka a výrobce se obecně dušuje v tom smyslu, že novinka je ve všech směrech lepší než to, co bylo před ní. Což může být pravda, ale taky nemusí.
Technologie se vyvíjí tak strašně rychle, že z minulosti nelze vysuzovat prakticky nic. Ze spolehlivosti prvních CD-R jsem vysoudil, že první DVD-R budou rovněž spolehlivější než pozdější vrhy, což byl naprosto tragický omyl, který mě stál nemalé peníze a hodně, hodně dat. Přežilo jenom to, co jsem zapomněl po vypálení smazat z disku... Řada výrobců her z úspěšnosti a bezproblémovosti Glide u prvních karet Voodoo vysoudila, že zaměřit se na Glide je jasná výhoda, všechno pojede strašně rychle a 3dfx má tak dominantní pozici, že tu s námi bude navždy - tak proč se patlat s nějakými nedotaženými DirectX? Ostatně tato firma mávala silnými slovy a u svých karet řady Voodoo 3 slibovala "doživotní záruku", bohužel už nám neprozradila, že tím asi myslela záruku do konce jejího života, který už byl jenom nedaleko.
V praxi to znamená jenom jedno: O nové technologii nelze říci, zda bude a nebo nebude úspěšná. Na experta si hraje každý honimír, ale pravda je taková, že dokud se technologie neprosadí, nelze přísahat na její budoucnost. V roce 2000 nám byl prezentován samospasný a všeobjímající elektronický papír a Bůh jest mi svědkem, že jsem se účastnil i rozhlasové debaty, která se nesla v pohřebním duchu a někteří tam slibovali knihám a novinám již blízkou kremaci.
A kde je elektronický papír dnes, o osm let později? Ano, čtečky si buď můžete dovézt a nebo si jeden typ za nemalý peníz koupit, ale vidíte snad, že by to byl epapír, který nyní válcuje tiskoviny? Čtete tento text z velice levného, rolovatelného kusu epapíru, který prodávají za půl šlupky v každé trafice? Některé technologie - a to mě překvapuje ještě více - nás naopak opouštějí s neuvěřitelným tempem. A jde přitom to technologie stabilní, prověřené a funkční - například kvalitní a výborné CRT monitory a AGP grafické karty zmizely rychleji, než vypadne opilec z jedoucího vlaku. A přitom AGP systémů, které by ocenily upgrade je nepochybně hodně a co bylo špatného na CRT monitorech, to jsem nikdy nepochopil. Ano, počítal jsem s tím, že je v mainstreamu nahradí LCD, ale kvalitní CRT monitor je stále dle mého mínění vhodný jak pro grafiku, tak pro hry - mnohem více, než ty gigantické placky s nerovnoměrným podsvícením, které neohrabaně scalují rozlišení a přesvědčují nás o tom, že tento odstín šedi reprezentuje černou, o podání barev ani nemluvě! Totéž v bleděmodrém potkalo i digitální fotoaparáty - tam, kde by člověk čekal, že dojde k vylepšení optiky, se optika naopak zjednodušuje a přibývají megapixely a všelijaké fígle, jak zpracovat barevný šum a tvrdit, že to je kvalitní a ostrá fotka. Dámy a pánové mi prominou, ale viděl jsem výsledky jedné řady kompaktních fotoaparátů a s každou další generací vidím více a více šumu. To je vydáváno za pokrok. Smutné.
4. Je to brutálně předražené
Všichni ví, že smyslem moderní autorskoprávní ochrany není ochrana geniálních vynálezců zmírajících hlady před gigantickými korporacemi. Naopak, v rukou korporace je to fenomenální klacek, který jí dovoluje modelovat trh podle svých potřeb a hlavně udržovat cenu tam, kde ji chtějí mít. Dobře, pokud firma investuje miliony dolarů do vývoje nějakého protokolu či čipu, chápu zcela dobře, že po ostatních chtějí, ať jim za používání jejich designu dají nějakého toho bůra (je-li to ovšem cena přiměřená a ne likvidační, jako byla např. původně u FireWire).
Problém je v tom, že každý výrobce, který úměrně naakceleroval vývoj a dostal se na trh s dostatečným předstihem, si chce namastit kapsu. Od toho má celé oddělení, které mu prozkoumá trh a nastaví prodejní ceny tak, aby se "maximalizovaly", což obvykle znamená, že za plastový rámeček, který stojí normálně pár centů, zaplatí early adopters přiměřených, řekněme dvacet pět dolarů. Nemá smysl argumentovat, že je to jednoduše nehorázné, u nového zařízení nejde přinést světu novou funkčnost, marketingový odborník vám řekne, že si to "za tu cenu nějaké zájemce jistě najde", což v překladu znamená, že socky a lidé se zdravým rozumem (tedy z jejich pohledu jednoduše "socky") mohou jenom čekat.
Takže MIMO TO, že to nebude hotové a ověřené, za to zaplatíte ještě extra prachy, tedy vlastně platíte za právo betatestovat technologii. Jedinou výjimkou je chvíle, kdy se marketingoví pracovníci rozhodnou, že trh je "perspektivní" a je ho třeba "obsadit", což znamená, že se budou snažit tlačit cenu třebas pod úroveň nákladů a pokud se do tohoto snažení zapojí více konkurenčních firem, budou hrát společenskou hru na to, komu se podaří krachnout dříve. To je asi jediný moment, kdy u moderní technologie profituje kupující. Tedy - pokud se mu nepodaří vsadit na špatného koně, systém, který záhy zanikne. To potom spláče i on sám... Ten, kdo vyčkává s koupí podobně dotovaného zařízení, ho koupí jenom o kapičku levněji, ale zase bude mít lepší představu o tom, co si vlastně kupuje a jakou to má šanci v budoucnosti.
Nuže: Ve finále si opět připomínám prorocká slova mého šéfa, který mě nabádal k tomu, ať nechám novinky prověřit těmi, kteří mají dost peněz, času a hlavně s tím nemusejí dělat nic skutečně důležitého, nic, na čem by závisela jejich existence. S novinkami je zábavné si hrát, ale přece jenom - kupujete-li zálohovací zařízení, chtělo by to kapku jistoty, že jde o spolehlivé řešení, které vám uložená data po čase také vrátí. Zasíláte-li někomu dokumenty, potřebujete vědět, zda je příjemce také otevře a přečte. Chcete mít jistotu, že vás nový hyperdigitální budík vzbudí a vaše GPS v autě vás v mlze nepřiměje, abyste ze silnice prudce zatočili přímo do lesa, protože je v mapce chybka a komunikace, která v těch místech měla dle digimapy býti, jaksi neexistuje. "Nechme hobbisty, ať to vyzkouší," nabádal mě onen dobrý muž. "Počkáme si, co je vyzrálé a koupíme až to - a navíc levněji."
V životě jsem si koupil spoustu novinek a spousta z nich byly naprosté hovadiny, které ani nelze prodat a válí se v bůhvíjakém koutě. Na základě detailního průzkumu jsem si ale před mnoha mnoha lety koupil desku s BX čipsetem od Asusu, o níž se obecně tradovalo, že je vyladěná a dobrá: Třikrát jsem v ní vyměnil procesor, čtyřikrát grafiku, dvakrát paměti, bůhvíkolikrát další věci a operační systém asi taky třikrát. Bezohledně jsem ji přetaktovával, nacpal jsem do ní řadu zařízení pro testy a konektory pamětí, AGP i PCI strkáním a vytahováním desek vyžižlal. A ta potvora vše snesla bez problémů, vždy všechno fungovalo a funguje dodnes, jenom jsem zdroj vyměnil, prach a hmyzy vyfoukal, z hlubin zapomnění vytěžil zapomenuté prahorní Voodoo a ve chvílích volna si sem tam zapařím nějakou tu zábavnou DOSovou herní vykopávku. Nikdy žádný upgrade BIOSu, nikdy žádné problémy, jenom naprostá spolehlivost - no, neměl nakonec ten chlapík přece jenom naprostou pravdu?
Michal Rybka
